Letos uplynulo deset let od zavraždění antifašistického skinheada Jana Kučery neonacistou. Ostravští aktivisté se tuto tragickou událost rozhodli připomenout pochodem městem pod heslem „Společně proti fašismu“ a následným koncertem několika kapel, mj. známého slovenského Rozporu. Do ostravské Poruby se nicméně vydali i neonacisté propojení s místními kruhy fotbalových chuligánů Baníku, a to až z Polska. Mezi polskými neonacisty byla zastoupena předem zorganizovaná „chuligánka“ z Katovic a zřejmě i Krakova.
Zápach v Chlívu
To, že se antifašistické akce neodehrají bez komplikací, bylo patrné již z navýšení policejních sil v Ostravě-Porubě. I tak se v místě srazu, U Oblouku, sešlo přes sto antifašistů. Po úvodním projevu se krátce po čtvrté vydali městem, skandovali a bubnovali. Po cestě zazněla zdravice od Anarchistické federace a projevy Žižkovské anarchistické skupiny, zatímco na průvod zdálky pokřikovala skupina neonacistů. Průvod skončil kolem páté, kdy se většina účastníků společně přesunula do nedalekého Klubu Chlív. Tam se mělo pod heslem „Nezapomeneme! Neodpustíme! – Vzpomínkový koncert na Honzu Kučeru“ začít po šesté hrát. A to přesto, že tam během sobotního rána někdo vhodil láhev naplněnou zřejmě kyselinou máselnou, takže klub intenzivně zapáchal.
Letošní připomínkové akce nesoucí jméno Jana Kučery odpovídaly tomu, že se jednalo o desáté výročí jeho smrti.
Když koncert nenarušil ani zápach, pokusilo se o to asi sedm neonacistů osobně – ty nicméně takřka okamžitě zpacifikovala a odvezla policie. Nakonec ale koncert ukončila. Když totiž odehrálo několik kapel a na řadě byl Rozpor, policie obdržela anonymní hrozbu bombovým útokem na klub, a rozhodla se jej tedy vyklidit. Aleš, jeden z návštěvníků, k tomu řekl: „Do klubu přišli těžkooděnci, velitel zásahu si vzal mikrofon, rozhlásil, že sem někdo nahlásil bombu, že to budou muset prohledat a že nás pak pustí zpátky, což byla lež. Tak jsme šli ven a oni natáhli pásku, kterou postupně posouvali pořád dál a dál od klubu. Až když jsme byli dostatečně daleko, tak nám řekli, že už nás tam nepustí, akorát kapely pro jejich věci.“
Policejní těžkooděnci ozbrojení obušky a pepřovými spreji začali následně antifašisty od klubu vytlačovat, přičemž došlo k menším potyčkám. Ke zmatku přispělo i několik dělobuchů, které házeli s největší pravděpodobností neonacisté, pohybující se celou dobu v okolí klubu. Vyhlíželi si potenciální cíle pro útok.
„Po různém přetlačováni s policií jsme se dozvěděli, že zásah pyrotechnika bude cca na dvě hodiny a produkce se neobnoví. Někdo se tedy trousil do hospod v okolí, my se ale snažili zorganizovat, abychom šli ve velké skupině do nedalekého klubu,“ líčí zpětně další vývoj antifašistka Karolína. Jiná skupina několika desítek antifašistů převážně v černém se přesto vydala naopak přesně tím směrem, kde se dali tušit neonacisté. Zda na ně narazili, není doteď jisté. Většina antifašistů nicméně postupovala podobně jako Karolína: „Bylo asi pět pod nulou, kolem jedenácté. Zavolali jsme taxíky, jeli na Masarykovo náměstí a v tamním klubu potkali pár lidí z akce, kteří se tam dostali v pořádku autem. O zbylých lidech nevíme. Až dneska se dozvídám, že došlo minimálně ke dvěma útokům na naše lidi.“
Došlo k útokům, nebo ne?
K jednomu z útoků mělo dojít už dříve během dne v jiném podniku v Porubě, kde se terčem napadení asi desetičlenné skupinky neonacistů měli stát čtyři antifašisté. To se nicméně nepodařilo ověřit a zaměstnanci podniku, v němž se incident údajně stal, tuto informaci odmítají. Další pokus o útok měl proběhnout těsně před demonstrací, kdy se podle neověřitelné zprávy asi dvacet neonacistů pokusilo napadnout polské i české antifašisty mířící na shromáždění. Veškeré dostupné informace o fyzických atacích ale stále zůstávají nepotvrzené. Stejně tak o žádných závažnějších potyčkách neví ani jedna z organizátorek průvodu a koncertu z Ostravské anarchistické federace. Ta k sobotním událostem dodala, že akce byla vlastně vcelku úspěšná a že je ráda, že nedošlo k násilnostem.
Pro mnohé antifašisty ale zůstává vyklizení Klubu Chlív policií sporné a někteří z nich je označují za neadekvátní a zbytečně konfliktní. Provozovatel podniku Patrik Knopp nicméně tvrdí, že policie postupovala v souladu se zákonem a adekvátně situaci. Naopak nebyl spokojen s tím, že ho nikdo z organizátorů neseznámil s pochodem, který koncertu v Chlívu předcházel a přitáhl k místu koncertu pozornost neonacistů. Jaké škody vznikly jeho podniku vhozením kyseliny máselné a nahlášením bomby, stále není jasné.
Vzpomínat znamená bojovat
Ostatní akce připomínající výročí Kučerovy smrti se obešly bez provokací. „Vzpomínka na Honzu Kučeru“ v pražském Thereminu byla podle organizátora z Mad Duck Booking úspěšná, zahrálo na ní pět kapel a navštívilo ji asi sto dvacet lidí. Kromě toho si na Kučeru zavzpomínala i antifašistická a levicová Iniciativa Ne Rasismu!, která připomněla okolnosti deset let staré vraždy a ve svém krátkém prohlášení uvedla: „Sešli jsme se proto, abychom vzpomínkou uctili Honzovu památku. Nedopusťme, aby se podobné tragédie opakovaly! Alerta antifascista! Vzpomínat znamená bojovat!“
Letošní připomínkové akce nesoucí jméno Jana Kučery odpovídaly tomu, že se jednalo o desáté výročí jeho smrti. Oproti antifašisty tradičně pořádaným koncertům, pietním akcím a malým setkáním v ulicích bylo sobotní ostravské dění výrazně dramatičtější, i když se naštěstí (pravděpodobně) obešlo bez vážnějších zranění. Zda byly neonacistické provokace vyburcovány konkrétní aktivitou antifašistů v Ostravě, anebo zda byly odrazem současné společenské atmosféry, ukáže čas. Je ale zřejmé, že antifašisté se přítomnosti v ulicích nehodlají ani přinejmenším vzdát.
Autor studuje žurnalistiku.