Foto Claude Truong-Ngoc
Papež František vyhlásil téma další synody – budou jím mladí lidé a jejich situace ve světě. Papež se snaží do jednání zapojit celou církev. V katolických kostelech po celém světě v těchto měsících probíhají hovory o mladých, víře a jejich povoláních a místu ve světě. Samotná synoda proběhne v říjnu 2018 v Římě.
Prostý a přímočarý důraz na hodnoty, jako jsou solidarita nebo něžnost, probouzí v konzervativních kruzích pohoršení.
Naprostou novinkou je takzvaná presynoda. Na toto setkání jsou svoláni zástupci mládeže ze všech koutů světa, zástupci necírkevní veřejnosti, ateisté i lidé hlásící se k jiným náboženstvím. Cílem presynody je, aby se k tématu nejprve a dostatečně hlasitě vyjádřili samotní mladí. Papež František chce prý probudit hnutí. Apeluje na odhodlání mladých postavit se sociální nespravedlnosti ve společnosti. Reaguje na jejich touhu nepodlehnout kultuře odpadu a globalizaci lhostejnosti. Papež se pokouší posílit přesvědčení, že nový svět je možný.
Radikalita a milost
Německý teolog Walter Kasper označuje Františkovo působení jako revoluci lásky a něžnosti. Za hlavní směrnice papežova jednání označuje radikalitu a milost. Papež se nebojí nacházet kořeny křesťanství a hledat jejich význam i pro dnešní svět. Prostý a přímočarý důraz na hodnoty, jako jsou solidarita nebo něžnost, probouzí v konzervativních kruzích pohoršení. Kasper Františkovu lásku a něžnost překvapivě spojuje s tradicí mariánské zbožnosti v církvi. Papež se snaží představit církev jako milující, odpouštějící matku a drancovanou zemi jako naši sestru.
Rakouský teolog Paul Zulehrer zdůrazňuje papežovu tendenci otevřít církev lidem. Upomíná na jeho snahy spolupracovat nejen s kněžími, ale i s celou společností. Jeho snaha kormidlovat loď církve s ohledem na osudy zranitelných se projevuje i v případě synody. Mladí ve věku 21–29 let měli možnost do konce roku vyplnit krátký dotazník. Ptal se jich na jejich zapojení do společenských aktivit, dobrovolnictví a aktivitu v politických stranách. Zjišťuje jejich motivaci k rodičovství a okolnosti, které od něj odrazují. Zajímá se o pracovní a sociální situaci dotazovaných.
Ježíš – dítě migrantů
Důraz na milosrdenství pomáhá papeži Františkovi zeširoka otvírat dveře církve. Jeho snahu o posílení radikálně přijímající církve dokládají i jeho připomínky k anglickému znění Modlitby Páně. Tuto nejznámější křesťanskou modlitbu se papež snaží přiblížit jejímu původnímu řeckému znění. Jedná se o pasáž, ve které může být Bůh chápán jako ten, kdo člověka uvádí do nesnází a „pokouší ho“. Právě obraz Boha jako puntičkářského sadisty se František snaží vymýtit. Nevnímá Boha jako někoho, kdo bazíruje na našich prohřešcích a libuje si v samoúčelném překonávání „pokušení“.
Papež František se opakovaně zastává chudých. Legendární je jeho solidarita s uprchlíky. Naposledy v kázání na Štědrý den upozornil na to, že Ježíš byl dítě migrantů. Pod Františkovým vedením se církev opět proměňuje na společenství hledajících. Křesťané v Palermu přijali od uprchlíků ze Srí Lanky sošku černého Ježíše, která se stala součástí Jesliček. Malé dítě položené do loďky místo jeslí ukazuje k solidaritě bořící hranice. Novorozeně v loďce je symbolem naděje. Odkazuje nejen k příběhům mnoha migrantů, ale také k takovým postavám, jako je Mojžíš. Samotný papež se otevřeně přiznává k migrační minulosti svých prarodičů. V mladých vidí naději. Jak napsal v prvním tweetu ohlašujícím synodu: „Mladí jste nadějí církve. Sníte o své budoucnosti? Tak se zapojte.“
Autorka je studentka teologie a členka RFK.