Squatujeme mediální prostor od roku 2013

- Inzerce -

Lesk a bída Světového ekonomického fóra

Mocní světa se scházejí v Davosu, aby hledali řešení současných problémů. Výsledky zatím nejsou přesvědčivé.

Na Světovém ekonomickém fóru je bezpochyby nejdůležitější, že se tu setkává establishment z vysoké politiky, velkého byznysu a v posledních letech i z velkých nevládních organizací. Oproti minulosti se při setkáních věnují i palčivým tématům, a ne jen původní podpoře spolupráce byznysu mezi Evropou a USA. Mezi nejdůležitější jednání, která zde v minulosti proběhla, patří „Davoská deklarace“, kterou podepsali zástupci Řecka a Turecka v roce 1988, a zabránili tak konfliktu mezi oběma zeměmi.

V roce 1992 se zde jihoafrický prezident Frederik Willem de Klerk sešel s Nelsonem Mandelou a Mangosuthu Buthelezim, aby spolu poprvé mimo půdu Jihoafrické republiky jednali o odstranění rasistického režimu. A v roce 1994 v Davosu podepsali izraelský ministr zahraničí Šimon Peres a předseda Organizace pro osvobození Palestiny Jásir Arafat návrh dohody o Gaze a Jerichu.

Otřepané recepty, pomalá implementace

Letošními klíčovými tématy jsou klimatická změna, genderová nespravedlnost a vzdělávání. V boji proti klimatické změně nabízí Světové ekonomické fórum otřepané modely, jako je zelená ekonomika postavená na vývozu technologií a patentů z nejbohatších zemí do chudších a nejchudších. Vedle toho se honosí iniciativami, jako je ta klimatická, kde se šéfové největších znečišťovatelů scházejí, aby se poplácali po ramenou, jak krásně přemýšlejí o klimatické změně, a hlavně proto, aby se ujistili, že byznys půjde dál jako obvykle a nic jim nebude stát v cestě. K tomu jim statečně přitakávají mnohé nevládní organizace a think-tanky, které tomu za pár raw chlebíčků a trochu bio-čokoládového fondue dodávají zdání nezávislosti a otevřenosti. A následky klimatické změny jsou rok od roku horší a dopadají samozřejmě na ty nejchudší – ať už je to v USA, v Tichomoří nebo v Africe.

Jako progresivní se zde objevují myšlenky staré čtyřicet a více let, ale obecně se prosazují modely ve stylu „byznys jako obvykle“, maximálně s trochou zeleného či jinak barevného nátěru.

Po kritice převahy mužů je ve vedení letošní organizace Fóra sedm žen. I toto gesto, byť symbolické, je podstatné ze dvou důvodů. Tím prvním a nejdůležitějším je, že nerovnost mezi muži a ženami je nespravedlivá a odporuje požadavkům mezinárodních smluv. Přináší toleranci negativních jevů, jako je například násilí na ženách. Dalším důvodem jsou společensko-ekonomické problémy. Nerovné postavení jedné poloviny společnosti má negativní dopady na výkonnost ekonomiky, na výzkum a vývoj, na rodinnou a sociální politiku. Nerovnost totiž znamená vždy – nejen v genderových otázkách – omezení společenského potenciálu. Mnoho žen (či jinak vyloučených) totiž nikdy nedostane možnost plně rozvinout své schopnosti a přispět tak k rozvoji celé společnosti.

Experti Světového ekonomického fóra správně upozorňují také na důležitost vzdělávání. Podle nich je mezidisciplinární, inkluzivní a holistické vzdělávání základem Cílů udržitelného rozvoje, jak je formuluje OSN. Takové vzdělání přímo „odemyká“ cestu k jejich naplňování. Přestože tyto trendy jsou patrné již od šedesátých let minulého století, většina planety a žáků, především těch z chudších rodin, dostává instantní vzdělávání v podobě disciplinace a biflování ve stylu vyhrůžky, že „odpor je marný – budete asimilováni!“ Asimilováni do systému, který selhává, nefunguje a ničí, což je schopen velmi rychle odhalit každý, kdo nebyl dostatečně disciplinován a asimilován.

Byznys je fajn, byznys je náš

Problémem Davoského fóra zůstává orientace na pro-byznysová řešení. Byznys vyřeší všechny naše problémy, a až všechno zprivatizujeme do rukou sta rodin světa, nastane nejspíše ráj na zemi. Tedy alespoň ve vidinách účastníků Fóra. To, že to tak evidentně nefunguje, je jim jedno, jako bylo ideologům z opačné strany jedno, že nefunguje jejich pojetí socialismu, a nic se na tom nezlepšilo, ani když ho přejmenovali na reálný socialismus.

Stále znovu se zde prosazuje partnerství veřejného a privátního sektoru, které ovšem vykazuje spíše negativní, často i velmi negativní výsledky. Tedy samozřejmě pro veřejnost, nikoli pro byznys, který v každém případě dostane své, zatímco ztráty kryjí daňoví poplatníci – hlavně drobní plátci, protože ti velcí platí velmi často jen malou část z toho, co by platit měli.

Pozitivní je, že kritika daňových úniků se už stala běžnou agendou Fóra. Reálné kroky, které by jim dokázaly zamezit, jsou zatím ale bohužel v nedohlednu. Mezinárodní ekonomický a politický establishment se také často zabývá humanitární a rozvojovou spoluprací, teď především v rámci Cílů udržitelného rozvoje. Vidíme, že transfery financí a přímé zahraniční investice selhávají i v Evropské unii, natož v rozvojových zemích. Je zřejmé, že potřebujeme změnu ekonomického paradigmatu, méně centralismu a více kyberneticky promyšleného řízení. O tom se v Davosu občas také mluví, ale realitou zůstává stále anachronicko-neoliberální model, a to na pravici i levici hlavního proudu.

Chybějící komunikace

Jde o chronický problém takovýchto setkání. Jako progresivní se zde objevují myšlenky staré čtyřicet a více let, ale obecně se prosazují modely ve stylu „byznys jako obvykle“, maximálně s trochou zeleného či jinak barevného nátěru. Monopolizace myšlení zahlcená jednoduchými modely hromadné produkce a konzumu brání jakékoli racionální diskusi o jiných řešeních než o těch, která sice už desítky let selhávají, ale jsou jednoduše k mání a navíc jsou hluboce zakořeněná ve strukturách států, byznysu i v nadnárodních institucích. Pokud ovšem selhávají, musí být nahrazena něčím jiným. Po tisících let sepsaných zkušeností by bylo načase udělat to radši dřív a rozumně než později, násilně a špatně.

V diskuzi, kterou jsme o Davoském fóru vedli s ekonomem Janem Švejnarem v Českém rozhlase, mi na tuto výtku odpověděl, že je to pochopitelné, protože se tam setkávají velcí hráči – politici, byznysmeni, velké nevládky i soukromé nadace, a tak řeší problémy ze svého pohledu. Ano, ale osmdesát let poté, co kybernetici Wiener a Beer prokázali nutnost komunikace v rámci celého systému, a padesát let po Apelovi, Habermasovi a jejich etickém diskursu je už snad načase najít efektivní možnost informačních toků mezi privilegovanými a neprivilegovanými. A k tomu nepomáhají ani mezinárodní nevládky, které jsou spíš součástí problému než jeho řešením. Komunikace se tak jeví jako základní problém. V reakci na Světové ekonomické fórum vzniklo Světové sociální fórum se svou základní myšlenkou, že jiný svět je možný. Do konferenčních sálů v Davosu ani do ženevských kanceláří sídla Světového ekonomického fóra však tato myšlenka zatím nepronikla.

Autor je odborník na regionální rozvoj.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image