Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Za vším hledej média

Vítězem voleb se vedle Miloše Zemana stala jednoznačně i ta média, která těží ze štěpení české společnosti.

Na pódiu s vítězným Milošem Zemanem nestál ředitel TV Barrandov Jaromír Soukup náhodou. Byla to i jeho televize, díky které se z posledních týdnů prezidentské volby staly gladiátorské zápasy nebo ještě hůř: české politické Hunger Games. Ovčáček s fíkusem ve studiu, tabule s hodnocením těch, kteří „pracují pro lidi“, a kteří ne, familiérní dotazy z publika. „O panu prezidentovi jste nám, pane Ovčáčku, už všechno řekl. Ale co Kačenka? O ní jsme dlouho neslyšeli,“ ptá se zaníceně důchodkyně na život prezidentovy dcery. Normalizační show Rozpaky kuchaře Svatopluka, kde spolu v jednom studiu usedala dojička i inženýr, vychází ze srovnání s barrandovskou Arénou jako quality TV. Nemuselo by to být tak špatné, kdyby alespoň ostatní média vypadala k světu. Ale nevypadají, a i proto dnes žijeme v čím dál víc oddělených světech.

Oligarchizace? O tom se nemluví

O tom, že je česká mediální scéna oligarchizovaná a že to může způsobovat větší a větší problémy, se mluví už dlouho. Vtip, že čeští novináři tak dlouho velebili privatizaci, až si je koupil Babiš, má něco do sebe. Když se dnes řada lidí rozčiluje nad tím, že média selhávají, schytává to většinou právě mediální divize Agrofertu. Ale privátní a multimilionáři vlastněná média byla problematická už dříve, Babiš pouze dovedl kumulaci moci a kapitálu na vyšší úroveň.

Dlouhodobě nám chybí kvalitní mediální výchova, lepší mediální zákony i vědomí mediální odpovědnosti. Ve společnosti dlouho převládal pocit, že média vlastně nic ovlivnit nemůžou a že je důležité jít čtenářovu nebo divákovu vkusu naproti.

Je samozřejmě velký rozdíl, když samotný majitel obřího vydavatelství vstoupí do vlády a pak se ještě stane premiérem. Ale tvářit se, že si jiní milionáři kupují média jen pro dobrý pocit a blaho nás všech, je iluzorní. I kdyby míra nepřímého ovlivňování politiky skrze média byla co nejmenší, pořád se v nich bude těžko řešit ten hlavní problém: oligarchizace samotná a její důsledky pro čtenáře, novináře i celý veřejný prostor. Nerovnost na českém mediálním poli je obří: menší média závislá na příspěvcích čtenářů a čtenářek jen těžko mohou konkurovat velkým vydavatelstvím, do kterých jejich bohatí majitelé doslova cpou miliardy, někdy bez ohledu na případnou prodělečnost. Pokud vynecháme veřejnoprávní média, dá se u nás o nějaké opravdové mediální nezávislosti mluvit jen stěží. I mezi soukromými médii je samozřejmě řada těch, které svou práci dělají dobře a odpovědně, souboje oligarchů ale už začínají dopadat na nás všechny.

Když se mocní paktují

Vlastnit médium znamená mít vliv, účastnit se politiky a zasahovat do ní, přímo i nepřímo. Dělal to Bakala (Economia), dělá to Křetínský (Ringier Axel Springer – Reflex, Info, Blesk, Aha!, Sport), umí toho využít hazardní magnát Ivo Valenta (Our Media – Parlamentní listy), stejně jako Marek Dospiva, spolumajitel Penty, která vlastní Vltava Labe Press. Jaromír Soukup, který sám sebe prezentuje jako „mediálního magnáta“, kdysi financováním kampaně dopomohl Bursíkovým zeleným do parlamentu. Dneska by se tím asi nechlubil. Už kope za jiné týmy.

Z prodělečné TV Barrandov udělal vysmívaný moderátor vysoce funkční politickou úderku Zemana nebo Okamury a jeho pořady dnes patří k nejznámějším politickým pořadům v českém mediálním prostředí. Jejich spektakulární, lidová a přitom sofistikovaně účelová podoba, založená na tom, že se mocní a bohatí v organizované koalici baví výsměchem všem ostatním, je svým způsobem až obdivuhodná.

Přímo před našima očima se konstruuje jiná realita. Někteří se tomu pohoršeně diví, ale kulturní pohrdání není na místě. To, co se dnes děje, je vlastně jen logickým výsledkem všech předešlých let. Dlouhodobě nám chybí kvalitní mediální výchova, lepší mediální zákony i vědomí mediální odpovědnosti. Ve společnosti dlouho převládal pocit, že média vlastně nic ovlivnit nemůžou a že je dobré i důležité jít čtenářovu nebo divákovu vkusu naproti. „Když oni na to ti lidi prostě klikají,“ zaznělo pokaždé, když se někdo snažil upozorňovat na neadekvátní šíření nepravdivých informací. Než (ne)přišli uprchlíci, týkaly se nejčastěji Romů.

O tom, v které hospodě se poprali, jsme věděli do pár minut, zatímco mnohem závažnější témata se v médiích přehlížela nebo se prezentovala s ostrakizujícím a vylučujícím individualismem. Ten byl ze své podstaty vždycky štvavý a asociální, ať už se jednalo o témata práce, výši mezd, bezdomovectví nebo sociální vyloučení obecně. S nástupem „migrační krize“ se všechno přelilo jen jedním směrem – k imaginární kategorii uprchlíků. Prima prokazatelně manipulovala vysílání, ale důvěrou diváků to nijak neotřáslo. Nihilismus, projevující se absolutní ztrátou schopnosti rozlišovat mezi pravdou a lží, se v další vlně změnil v nenávist vůči všem, kdo se proti šíření hoaxů stavěli. Na tom, jaká témata dominovala v parlamentních i prezidentských volbách, je dobře vidět, kdo v bitvě o realitu zvítězil. A bude asi hůř.

Veřejnoprávnost s obsahem

Je celkem jasné, k čemu opětovné zvolení Zemana prezidentem povede. Zvlášť ve chvíli, kdy se Babiš stane premiérem. Pokud se navíc splní ty nejčernější (a možná nejrealističtější) predikce a vládnout bude společně s Babišem i Okamura a postupně hnědnoucí ČSSD, bude se množství útoků na veřejnoprávní média jen zvyšovat. Ředitel Českého rozhlasu René Zavoral to celé vytušil a ještě minulý týden rychle přispěchal do pořadu Vlivní Alex Mynářové, aby si manželce prezidentova kancléře postěžoval na těžkosti, které v „jeho“ médiu tropí Janek Kroupa. S Mynářovou si zahráli i badminton. Generální ředitel České televize se chová jako větší profesionál. S Milošem Zemanem, který mu chtěl osobně vytknout, že Česká televize nevysílala jeho politické turné po krajích, se nesešel a alespoň zatím ani nedělá figuranta v barrandovských pořadech. Snad mu to vydrží.

Spor o média je politický spor a jako takový nebude zrovna jednoduchý. Stavět se jen za princip nějaké imaginární veřejnoprávnosti bez toho, aby veřejnoprávní média skutečně generovala důležitý a vzhledem k dnešní situaci i odvážný obsah, je ale zbytečné. Cestou, jak čelit rostoucímu politickému tlaku, nemůže být snaha o maximální uhlazení a nekonfliktnost programu, autocenzura nebo práce v normalizačním modu ze strachu, aby se politici nenaštvali. Platí to jak pro zpravodajství, tak pro původní tvorbu.

Veřejnoprávní média jsou dnes jednou z posledních hrází, bránících úplnému pádu na mediální dno. Jenže počet lidí, kteří tvrdí, že „pravda začíná tam, kde končí signál České televize“, roste. Těžko si představit, že tito lidé si někdy pustí spíš než zprávy na Primě nebo Nově Události České televize. I tak by ale ani televize, ani rozhlas neměly rezignovat na svou práci a víc než kdy jindy by měly prosazovat témata, která českou společnost skutečně pálí a na jejichž obranu se Zeman, Okamura, Chovanec ani Babiš stavět nehodlají. Exekuce, stále hůře dostupné bydlení, kumulace nedostatku jednoho typu kapitálu (sociálního, kulturního i finančního) v rukou jedné skupiny obyvatel. I to jsou témata, jež rozhodovala všechny poslední volby. Okamura nebo Zeman je buď ignorují, anebo je překlápí do nacionalistické rétoriky i politiky. Je na čase nabídnout i jiné možnosti, jak je uchopit, a vedle toho poukazovat na vytěsňované problémy – třeba otázky týkající se odlivu peněz do zahraničí a daňových rájů.

Poslední předvolební týden jasně ukázal, jak velkou moc média mají. Dobrá zpráva je, že Česká televize prezidentskou debatou stvrdila důležitost médií veřejné služby. Ta mají jednu skutečnou výhodu: nemusí se orientovat na zisk. Je na čase toho začít využívat. Rychlý sešup, kterého jsme poslední roky svědky, a data analyzující prezidentské volby, dávají k pochopení celospolečenského nastavení celkem dobrou příležitost. Snad s tím ta odpovědnější část novinářské obce začne opravdu pracovat.

Autorka je redaktorka Alarmu.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image