Trávím odpoledne s kamarádkami. Než se rozloučíme, jedna z nich chce ještě jít koupit něco k jídlu. Jede totiž za přítelem, který je vegan, a chtěla by donést něco k večeři. V obchodě vidí humus, prohlíží si ho, čte složení, ale v jejím obličeji pořád vidím stopy nejistoty. Po chvíli váhání se obrací na mě: „Je to veganský?“ Takové situace se mi už moc často nestávají, asi jsem se už zabydlela v bublině lidí, kterým – i když sami sahají po živočišných výrobcích – nedělá potíž zjistit, jestli určitá potravina je, nebo není veganská. Proto mě vždy znova překvapí dotaz: „A co ty vlastně jíš?“ Jsem ráda, že tato otázka postupně mizí. Znamená to, že si stále více lidí začíná uvědomovat, odkud pochází to, co dávají do svých žaludků. Loni už dokonce i moje babička pochopila, že tradiční polská vánoční jídla jsou v zásadě veganská: stačí do zelí s houbami přidat rostlinný olej namísto másla, těsto na pierogi udělat bez vajíčka, nebo při vaření houbové polévky vypustit smetanu.
Častým předsudkem vůči veganství je představa, že čistě rostlinná jídla musí být drahá a exotická.
Když se mi občas podaří všimnout si, co se děje mimo moji bublinu, pokaždé si uvědomím, že výsměch („To jakože papáš jenom salát?“, „Neblbni, nejseš přece králík“) je výsledkem bezradnosti, která pramení z nevědomosti. Častým předsudkem vůči veganství je představa, že čistě rostlinná jídla musí být drahá a exotická. Přitom veganská strava rozhodně nejsou jen humusy, merlík, avokádo a mangová smoothie. Také z lokálních surovin lze připravit jídla bez živočišných složek, a to dokonce takovým způsobem, že budou nejen chutná a jednoduchá, ale i levná. Nemusíme se za nimi vydávat do luxusních obchodů, všechno bez problému seženeme v obyčejném supermarketu, i když osobně doporučuju zeleninu a ovoce nakupovat na farmářských trzích a ostatní suroviny v obchodě Bezobalu, případně v prodejnách se zdravou výživou.
Co tedy vlastně vegané jedí? Základem jsou obiloviny, luštěniny, zelenina a ovoce. Těm, kteří se vyhýbají lepku, doporučuji pohanku, jáhly či kukuřičnou krupici (případně rýži, která nemusí nutně pocházet z jiného kontinentu – lze sehnat i rýži z Itálie), ostatním i žito, ječné kroupy, špaldu a oves. Mezi luštěninami si můžeme vybrat z desítek druhů fazolí, čočky, hrachu… O zelenině a ovoci se snad zmiňovat nemusím, ale doporučuji podívat se před nákupem na zemi původu: čím blíž, tím líp, a to nejenom proto, že lokální suroviny budou čerstvé a chutné, ale i kvůli životnímu prostředí. Doprava jablek z Chile, mrkve z Nizozemska či jáhel z Číny znamená vypouštění velkého množství oxidu uhličitého, spalování benzínu a kontaminaci přírody. Leden a únor nejsou sice ve střední Evropě na ovoce a zeleninu nejpestřejším obdobím, co se se výběru ovoce a zeleniny týče, ale můžeme se spolehnout na celer, kapustu, květák, mrkev, pastinák, pórek či zelí. K tomu přidat jablka, hrušky, brambory, různé druhy obilovin, luštěnin, semínek a ořechů a ukáže se, že na tom nejsme tak špatně.
Stále nevíte, co vegané vlastně jedí? Příkladný zimní jídelníček mů že vypadat například takto:
Snídaně
Jáhly s jablkem, hruškou, mákem, slunečnicovými semínky a lískovými ořechy
Jáhly vaříme 15 až 20 minut, na posledních 5 minut přidáme i jablko nebo hrušku. Na konec mák, slunečnicová semínka, ořechy, případně rozinky a další sušené ovoce (semínka, ořechy a sušené ovoce doporučuji namočit přes noc ve vodě – ráno budou měkké a minerály a vitamíny se budou lépe vstřebávat).
Chleba s džemem, anebo se zeleninovou pomazánkou
Tady najdete jednoduché recepty na chutné pomazánky.
Oběd
Pohanka, zelenina s fazolemi
U mého autorského jídla „zelenina s fazolemi“ stačí zjistit, jakou zeleninu máme doma, pak ji nakrájet a uvařit nebo osmažit na pánvi. Kombinovat můžeme téměř všechny možné druhy, zimní variantou by tedy byla například směs mrkve, květáku, česneku a žampionů. Nakrájenou zeleninu smažíme na slunečnicovém oleji, přidáme sůl, koření (tymián, rozmarýn, pepř…), a když už bude měkká, zamícháme do ní uvařené fazole. Podáváme s pohankou.
Cibulačka s pečivem
V hrnci rozehřejeme 4 lžíce slunečnicového oleje, přidáme 4 stroužky česneku, 10 cibulí, 1 pórek, sůl, pepř, případně hrstku listů šalvěje. Vaříme na nízkém ohni pod pokličkou 30 minut, pak dalších 20 minut bez pokličky. Občas mícháme. Vlijeme zeleninový bujón (např. z cca 4 hodiny vařené mrkve, petržele, celeru a cibule) a necháme 10 minut vařit. Na konci můžeme přidat pár lžic lahůdkového droždí, sůl a libovolné koření. Podáváme s pečivem.
Večeře
Pečené brambory s mrkví, petrželí, červenou řepou a cibulí
Troubu rozehřejeme na 180 stupňů a pečeme v ní nakrájenou zeleninu s 2 lžicemi slunečnicového oleje, špetkou soli, kmínu, pepře a chilli.
Chleba s pomazánkou, anebo… paštikou!
Když jsem ještě jedla maso, paštiky jsem upřímně nesnášela. Avšak jejich veganské verze mi často překvapivě chutnají! Mou oblíbenou je paštika ze zelené čočky a jáhel. Uvaříme 200 g zelené čočky a 100 g jáhel. Na pánvi rozehřejeme olej a osmažíme cibuli nakrájenou na kostičky s 2 bobkovými listy, 2 bobulemi nového koření a 2 hřebíčky. Koření pak vyhodíme a cibuli pomocí mixéru rozmixujeme s jáhlami a čočkou. Přidáme sůl, pepř, lžičku majoránky a případně i 2 až 3 lžíce sójové omáčky. 2/3 masy vlijeme do formy na pečení, uprostřed podél formy položíme 8 až 12 sušených švestek a pak vlijeme zbytek masy. Pečeme 40 až 45 minut na 180 stupňů.
Ke všem jídlům můžeme udělat salát. V zimě máme sice omezené možnosti, pokud nechceme kupovat zeleninu ze Španělska či Nizozemska, ale stačí zapojit trochu představivosti a spokojit se s jednoduchostí. Můžeme např. smíchat kyselé zelí s nadrobno pokrájenou cibulí, nastrouhanou mrkví a jablkem, anebo nastrouhat červenou řepu s mrkví a celerem či nakrájet kapustu, přidat vlašské ořechy, slunečnicová semínka, rozinky a všechno zalít olivovým olejem s jablečným octem.
Svačit můžete třeba ovoce, zeleninu, ořechy či chlebíčky s veganskou pomazánkou, ale internet je plný i výborných receptů na veganské zákusky. Ty tu ale radši zmiňovat nebudu…
Autorka je bohemistka a veganka.