Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Damašek: civilisty zabíjejí obě strany konfliktu

Zahraniční i česká média mluví o syrské Ghútě jako o další Srebrenici. Situace je ale mnohem komplikovanější.

Média i sociální sítě jsou zaplaveny fotkami a videi civilistů bombardovaných letadly Ruska a Bašára Asada ve východní Ghútě, předměstí Damašku. Svět je zděšen, mluví se o další Srebrenici. To, že Asad a Rusko bombardují Ghútu plnou civilistů, je strašný zločin – pět stovek mrtvých za týden je toho jasným dokladem. Ale zde informace většiny médií začínají a končí. O skupinách ovládajících Ghútu se zmiňují jen jako o „rebelech“ bojujících proti Asadovi. A už téměř nikdo nemluví o tom, že opačný směrem – z Ghúty do Damašku – létají rakety a minometné střely jedna za druhou, kde zabíjejí civilisty přímo na ulicích.

Nezávislé a objektivní informace z místa prostě nejsou. Je ovšem s podivem, že světová média přebírají nekriticky vše, co jim servírují aktivisté napojení na radikály.

Způsob, jakým informují mnohá česká i zahraniční média o současném masakru ve východní Ghútě, není bohužel nic jiného než selektivní výběr informací tak, aby zapadly do „našeho“ vidění světa (Asad a Rusko jsou ti jediní zlí). V Damašku žije kolem pěti milionů civilistů. Jen v minulém týdnu zde bylo raketami z Ghúty podle Syrského červeného půlměsíce zabito 25 lidí a zraněno na 360 lidí. Jedna z raket dopadla na školu v Damašku a zabila tři děti. Tato informace je na oficiálním webu Syrského arabského červeného půlměsíce. Přesto ji média nešíří.

Civilisté Damašku zažívají ostřelování města z Ghúty už od roku 2013, kdy ji ovládli radikálové. Sama jsem to zažila v květnu loňského roku, kdy ostřelování Damašku probíhalo každou noc. Rakety dopadaly jen kilometr od našeho hotelu. Jednoho dne dopadla raketa z Ghúty na přechod a zabila paní s kočárkem, jindy na taxík dvou dvacetiletých dívek, studentek z křesťanské čtvrti. Byly jsme jim na pohřbu. Prostě k zbláznění – už pět let života pod palbou. Ale o tom většina médií mlčela. Anebo jim nikdo neservíruje tolik dobrých fotek jako z oblastí držených islamisty? Ti mají stovky svých „aktivistů“ a vlastní mediální centra, která do světa chrlí nespočet tiskových zpráv a videí, vesměs o utrpení civilistů. Nikdy tam nejsou zachycení bojovníci. Možná že by ti fousáči v černých mundúrech leckoho vyděsili.

Které děti mají větší hodnotu?

Celé to připomíná situaci z loňského roku, kdy při chemickém útoku na Chán Šajchún v provincii Idlíb, která je pod kontrolou rebelů (sunnitské islamistické skupiny), zemřelo 68 lidí, z toho 11 dětí. Reakce světa byla tehdy obrovská – z útoku byla okamžitě obviněna syrská armáda Bašára Asada a Trump nechal vypálit na leteckou základnu Šajrát u Homsu 47 tomahawků. Celý západní svět mu tleskal a plácal ho po zádech, jaký je chlapák. Ivanka Trumpová se dojímala nad „krásnými miminky“, která při útoku zemřela.

Krátce nato rebelové z Idlíbu provedli obrovský teroristický útok na děti, tentokrát šíitské – tedy děti z Asadova území. Nalákali je na sladkosti a brambůrky (děti jely z města Kafrája, které rebelové dva roky obléhali) a pak auto s pamlsky vyhodili do povětří. Na kusy bylo roztrháno 80 dětí a 46 dospělých. A světová média? Zmínila to jen okrajově, pokud rovnou nemlčela. Ochránce syrských dětí, americký prezident Donald Trump, se nevyjádřil vůbec. Proč? Je to hanba, ostuda a plivnutí do tváře veškeré humanitě. Mají snad některé děti větší hodnotu než jiné, podle toho, na jakém území žijí? Nepřišel ani nátlak na Turecko, které islamisty v Idlíbu podporuje. Nic. Ticho.

Stejné je to i dnes – většina médií informuje jen o dětech zabitých Asadem a Ruskem, ale o těch, která mají na svědomí rebelové, se prostě mlčí.

Dvě dvacetileté dívky jely v květnu z univerzity v Damašku, když na jejich taxík dopadla raketa GRAD. Byly to sestřenice a žily v křesťanské části města. Obě na místě zemřely. Raketu vypálili rebelové ovládající několik předměstí Damašku, odkud ostřelují zbylé části města. Foto Markéta Kutilová

 

Na území pod kontrolou islamistů nás ale bohužel tito rebelové nepustili. Stejně tak tam nepouští žádné zahraniční novináře a ani zahraniční pracovníky neziskovek. Například nemocnice Lékařů bez hranic jsou podporovány pouze na dálku. Podle Lékařů bez hranic je situace o to horší, že jsou zde zřejmě lidé mající přístup ke zdravotnickému materiálu, který dramaticky dochází. Lze se jen domýšlet, že tito lidé patří k okruhu navázanému na islamistické milice ovládající Ghútu. „Jsme schopni udržet dodávání určitého základního zdravotnického materiálu do zařízení, jež podporujeme. Jsou však určité věci, ke kterým přístup nemáme, a které by přitom zásadně pomohly syrským zdravotníkům ve chvíli, kdy zachraňují lidské životy. Žádáme proto ty, kdo mají přístup ke zdravotnickému materiálu ve východní Ghútě a jejím okolí, aby urgentně umožnili zdravotníkům ve východní Ghútě přístup k těmto zásobám – závisí na tom životy,“ uvedla Lorena Bilbao, koordinátorka programů Lékařů bez hranic v Sýrii.

Až se mocní dohodnou

Nezávislé a objektivní informace z místa prostě nejsou. Je ovšem s podivem, že světová média přebírají nekriticky vše, co jim servírují aktivisté napojení na radikály. Pro základní přehled: Ghútu ovládají od roku 2013 islamistické skupiny, jejichž cílem je nastolení práva šaría v celé Sýrii a založení sunnitského islámského státu Šám. Jsou to skupiny Džaíš al-Islám, Haját Tahrír aš-Šám (bývalá fronta an-Nusra), Legie al-Rahmán a Ahrár aš-Šám. Od počátku je podporuje Turecko, Saúdská Arábie a Katar. Všechny tyto skupiny mezi sebou ještě nedávno bojovaly. Boje mezi nimi přinesly také smrt stovkám civilistů. V dubnu 2016 proti nim dokonce 3000 civilistů z Ghúty protestovalo. Ozbrojenci z Džaíš al-Islám začali do davu střílet. V Sýrii už dávno není občanská válka. Každá z válčících skupin má podporovatele v zahraničí a cizí žoldáci za ně také bojují: Rusko a Írán na straně Asada, Turecko, Saúdská Arábie a Katar podporují islamisty a USA pomáhají Kurdům. Turecká armáda navíc zabírá území na severu Sýrie.

A kdy už válka v Sýrii skončí? Ano, skončí, až se na rozdělení vlivu, moci, území a zdrojů domluví Rusko, Írán, Turecko, USA, Saúdská Arábie a Katar. A stejné je to s ukončením bojů ve Východní Ghútě – prostě si musí plácnout Putin s Erdoğanem a udělat deal „něco za něco“. Turecko například stáhne svoje vazalské islamistické skupiny z Ghúty a za to mu Rusko s Asadem nechá Afrín na severu… nebo tak něco. Uvidíme, co vymyslí. Pokud se ještě pamatujete, v případě Aleppa byl scénář velmi podobný. Jak jsme se už mnohokrát přesvědčili, rezoluce OSN, volání EU či mírové konference jsou úplně k ničemu. Dohodnout se musí velcí hráči syrské války. Není zde jedno dobro a zlo. Je to už jen zlo proti zlu a mezi tím se zmítají vyčerpaní civilisté, kteří chtějí pouze jediné – mír.

Autorka je novinářka. Společně s Lenkou Klicperovou pravidelně navštěvuje oblasti severní Sýrie a Iráku. Je spoluautorkou knih Islámskému státu na dostřel a její reportáže ze Sýrie zveřejňují Reportéři ČT.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image