Ferat Ali Kocak, člen předsednictva strany Die Linke v berlínské čtvrti Neukölln, se probudil kolem třetí hodiny ranní kvůli jasnému svitu plamenů za oknem. Politik vzápětí vyvedl z domu své rodiče a pokusil se hořící vůz, zaparkovaný přímo vedle domu, uhasit. Podle Kocaka se přímo za přilehlou zdí nacházelo zařízení pro rozvod plynu, a je proto šťastnou náhodou, že se při požáru nikdo nezranil. Asi dvacet minut předtím vzplálo auto místního knihkupce Heinze J. Ostermanna, jehož vzbudil až příjezd policie.
Nejedná se přitom o první útoky proti Ostermannovi. Podle berlínských novin Der Tagesspiegel se knihkupec stal obětí politicky motivovaného atentátu již dvakrát, a to v letech 2016 a 2017. Útoky jsou zřejmě součástí zastrašovací strategie místních neonacistů. Knihkupec Ostermann je aktivním antifašistou. Jeho obchod Leporello je součástí iniciativy Neuköllnská knihkupectví proti pravicovému populismu a rasismu. Vedle Ostermannova auta hořel 2017 ve stejné noci i vůz odborového aktivisty Detlefa Fendta. Ten pravidelně jezdil za neonacistickými demonstracemi, aby proti nim protestoval s vlajkami odborů IG Metall. Ve stejném roce navíc hořelo i auto sociální demokratky Mirjam Blumenthal, která se proti pravicovému radikalismu vymezuje v rámci socialistické mládežnické organizace Die Falken.
Je pravděpodobné, že žhářské útoky a vymlácené výlohy jsou součástí dlouhodobé strategie místních neonacistů. Za tímto účelem totiž vydali seznam adres domněle levicových obchodů a kanceláří. Aktivitě skupin, které operují pod názvem Neukölln se brání levicovému extremismu, se ještě roku 2016 věnovala zvláštní trojčlenná komise vyšetřovatelů, která pravidelně monitorovala oblíbená zařízení neonacistů a docházela na jejich demonstrace. Záhy však byla zrušena v rámci úspor, které zahájil tehdejší berlínský ministr vnitra Frank Henkel.
Neuköllnská buňka Die Linke útoky ve svém prohlášení odsuzuje: „Říkáme ne pravicovému násilí. Žhářský útok proti Feratu Kocakovi byl pokus o vraždu. Je skandální, že policie a státní zastupitelství nejsou schopny předložit jakékoliv výsledky své práce. Okruh pachatelů, kteří přicházejí v potaz, je znám již několik měsíců. Přesto se náckové cítí natolik bezpečně, že pravidelně páchají atentáty. Policie se místo toho vyptává na původ postižené rodiny.“