Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Nejvíc jsme se zasekli na barvě zdí

Rozhovor s Filipem Hausknechtem, členem sociálního družstva Střecha – žižkovského bistra, které právě dnes zahajuje provoz.

Rozhovor s Filipem Hausknechtem, členem sociálního družstva Střecha – žižkovského bistra, které právě dnes zahajuje provoz.

Jak vás napadlo založit si sociální a veganský podnik na družstevní bázi?

Všichni družstevníci a družstevnice, kteří jsou dnes součástí bistra Střecha, jsou už delší dobu nějak aktivní v sociální politice, ať už jde o jednorázové kampaně nebo i o něco dlouhodobějšího. Snažili jsme se pomáhat sociálně vyloučeným nebo třeba lidem, kteří jsou znevýhodnění na pracovním trhu. Pomáhali jsme lidem bez domova, lidem, kteří utíkají před válkou, někteří z nás se podíleli na kampani za přijetí zákona o sociálním bydlení. Během toho všeho jsme si říkali, že by bylo fajn dělat něco dlouhodobého, co by nás zároveň i uživilo, abychom se tomu mohli věnovat naplno. Vedle toho, že družstevní princip vcelku naplňuje naše ideály vlastnictví, jsme se rozhodli pro bistro i z toho důvodu, že to není nezisková organizace, ale něco de facto komerčního. Nejsme závislí na veřejných penězích a můžeme se dál volně rozvíjet.

Jaké jsou vlastně výhody družstevního modelu?

Družstvo považujeme za spravedlivé, protože v něm má každý stejný hlas. Rozhodujeme o všem společně, snažíme se, aby veškeré rozhodování bylo maximálně konsensuální. Zároveň si ale myslíme, že družstevní princip vlastnictví je efektivnější, zohledňuje různé pohledy ze všech možných úhlů. Proto jsme si i do stanov zanesli podmínku, že každý člen družstva musí v bistru taky pracovat. Abychom opravdu byli schopní zohlednit všechny připomínky, které jsou relevantní k chodu podniku.

Samotným stylem podnikání a strukturou vlastnictví chceme ukazovat, že zisk nemá být to hlavní, natož to jediné, za čím podnik jde. Věříme, že může skvěle fungovat, i když je veden více lidmi, kteří v něm pracují.

Není tu někdo, kdo bistro vlastní, všichni mají možnost něco připomínkovat, a tím pádem můžeme společně upravit Střechu tím způsobem, aby fungovala skvěle jak pro nás, tak pro hosty.

Co bylo zatím nejtěžší při družstevním principu rozhodování vyřešit?

Asi nejvíc jsme se zasekli na barvě zdí, to nám zabralo tři schůze a několik opakovaných hlasování. Bylo fakt asi to nejtěžší. Zároveň jsme chtěli měnit podlahu, a na tom jsme se taky děsně zhádali. Ale jinak se nám pokaždé dařilo dosáhnout nějakého kompromisního řešení. Já si třeba teď po těch zkušenostech uvědomuju, že i když se vybralo něco, co se mi nelíbilo, díky samotné diskuzi a snaze najít kompromis se mi s tím rozhodnutím kolektivu líp smiřuje. Takže si říkám: Jasně, chtěl bych to jinak, ale takhle jsme se společně dohodli a funguje to.

A veganství?

Veganství považujeme za udržitelný styl života. Rostlinná výroba zabírá mnohem méně půdy, spotřeba vody je taky menší a šetrnost ke zvířatům je pro nás hodně podstatná. Zároveň jsme chtěli mít veganskou stravu dostupnou, za normální ceny. To v Praze není lehké a my jsme to chtěli narušit.

Zaměstnáváte lidi, kteří jsou na normálním pracovním trhu i ve společnosti nějak znevýhodnění. Jsou i oni členy družstva?

Nejsou, oficiálně je to tak, že o každém členovi nebo člence družstva se hlasuje. My jsme se dohodli na pravidle, že člověk musí v bistru pracovat jeden rok plného úvazku a potom je mu členství nabídnuto automaticky. Rozhodli jsme se pro to z toho důvodu, že i my, těch pět zakládajících členů a členek, jsme se potkávali víc než rok, kdy jsme se intenzivně bavili o tom, jak má všechno vypadat, a pak jsme celou akci rozjeli. Proto jsme usoudili, že rok je vhodná doba na to seznámit s s ostatními, zjistit, jaké máme cíle a jak se nám společně pracuje. Ale neděláme to tak jenom pro lidi ze znevýhodněných skupin, v kuchyni třeba pracují další dvě holky mimo družstvo a stejné podmínky platí i pro ně.

A kdo tedy v bistru pracuje?

Je nás tady teď dohromady jedenáct. Pět družstevníků a družstevnic, dvě kuchařky a čtyři lidé, kteří jsou ve všech případech bez stabilního bydlení a v několika případech ještě po výkonu trestu.

Je možné nějak zajistit, aby se právě ti lidé, kterým jste zprostředkovali práci, necítili v kolektivu vázaní nějakým typem vděčnosti a naučili se své potřeby komunikovat na podobné úrovni jako vy ostatní?

Máme jeden celý úvazek v rámci družstva vyhrazený pro práci s našimi zaměstnanci – snažíme se jim pomáhat s bydlením, s dluhy a podobně. Zároveň s nimi komunikujeme, aby nebyli moc vystresovaní z provozu. Přece jen jsou to lidi, kteří třeba tuhle práci nikdy nedělali nebo dlouho nepracovali. Začátek provozu je i pro ně náročný, musí si zvykat na pravidelný režim i na samotnou činnost, kterou vykonávají. My na ně nechtěli rovnou navalit všechno. Koncept jsme jim představili a co nejvíc se jim snažíme říkat, o co nám jde. Taky vymýšlíme taková opatření, která jsou co nejvíc nehierarchická. Různě je zkoušíme zavádět, budeme mít často schůze, kde se bude řešit provoz podniku, kam hodláme zvát i nečleny družstva, i když zatím nemají hlasovací právo. Chceme znát poznatky a názory všech. Snažíme se fungovat konsensuálně, a to se všemi.

Jak probíhaly konkurzy na zaměstnance vašeho družstva?

Oslovili jsme organizaci Rubikon a ta nám pomohla sehnat lidi, kteří by o zaměstnání stáli. Zároveň se nám ale někteří lidé sami ozvali – přes známé, přes výzvy na Facebooku… Rozhodnutí, jestli k nám nastoupí, pak bylo většinou na samotných uchazečích. Někteří dopředu nevěděli, co by bylo náplní práce, jiní měli zdravotní potíže, alergie, a tak tu nemohli pracovat. My jsme nijak extrémně nevybírali.

Kde jste čerpali inspiraci? Jste za celkem krátkou dobu druhé sociálně zaměřené bistro v Praze, před rokem otevíraly Kuchařky bez domova, v Brně fungují Tři ocásci…

Ano, i tyhle podniky pro nás znamenaly inspiraci. O družstevnictví jsem se ale dovídal i jinde, například v kavárně ROH tady na Žižkově. Podnik jsme lokalizovali sem i proto, že tu fungují místa jako Klinika nebo Přestupní stanice, komunitní prostory, ke kterým se přiřadíme a s nimiž můžeme spolupracovat.

Promítla se vaše filosofie i do nabídky sortimentu?

Přišlo nám důležité navázat spolupráci s ostatními sociálně zaměřenými podniky, a navíc nás k tomu zavazuje zákon. Jako sociální družstvo bychom měli být maximálně lokální, ekologičtí, udržitelní. Od začátku jsme ale tušili, že budeme brát sortiment od podniků, které jsou nám i jinak blízké. Tak tu třeba máme pivo z pivovaru Chříč, kde pracují lidé s mentálním handicapem. Potom je tu Fair a Bio pražírna, české sociální družstvo, které nám dodává kafe, nebo Prager mošty a cidery, které jsou lokální. Snažíme se co nejvíc surovin dohledávat lokálně, ale musíme zohlednit i cenový aspekt, abychom byli dostupní. Hodně věcí si taky chceme dělat sami – omáčky, chleba, limonády a podobně.

Mohou být místa, jako je to vaše, opozicí vůči současné podobě světa?

Hlavní je asi to, že se snažíme spolupracovat s lidmi, kteří jsou znevýhodnění, nestíhají nebo nechtějí stíhat celý ten moderní kapitalistický svět. Snažíme se poukazovat na to, že na takové lidi se nesmí zapomínat jen proto, že se ženeme za nějakým ziskem. Takže chceme i samotným stylem podnikání a strukturou vlastnictví ukazovat, že zisk nemá být to hlavní, natož to jediné, za čím podnik jde. Věříme, že může skvěle fungovat, i když je veden více lidmi, kteří v něm pracují. Díky tomu se mezi všechny rovně dělí nejen jen zisk, ale taky odpovědnost – a to jak za podnik, tak za společnost.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image