Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Prodavačky mají víc než učitelé. No a co?

Zpráva o zvýšení platů pracovníkům Lidlu popudila některé učitele. Berou totiž méně než prodavačky.

V Lidlu zase zvedli platy. Tato zpráva, ze které by snad mohl mít radost i mizantrop nebo nihilista, vyvolává v Česku rozruch. Jak je možné, že kvalifikovanější, zodpovědnější a celkově báječnější profese jako učitelé a učitelky nebo vědkyně a vědci mají srovnatelné nebo dokonce menší platy než prodavačky a prodavači v Lidlu? To je skandál českého státu i společnosti! Jak jsme to mohli dopustit? Chudáci vědci a vědkyně, chudáci učitelé a učitelky, chudáci všichni vysokoškoláci, kteří se tak pilně učili a teď při nakupování vepřového a brokolice musí myslet na to, že ta odbarvená bába za kasou vydělává víc než oni, kterým hoří termín článku v zahraničním impaktu nebo musí po večeři ještě opravovat písemky z frániny. Obchod Lidl si dokonce vybral za cíl své (nejspíš recesistické) akce jeden učitel, který založil Facebooku událost Výprava učitelů do Lidlu. „Na den učitelů si zajdeme do Lidlu, podíváme se na náborový plakát, na svoji výplatní pásku a pak se můžeme rozplakat,“ píše se o akci.

Pro zviditelnění svého problému si skupina učitelů zvolila urážení mnohem zranitelnějších lidí, než jsou oni sami.

Prodavačka z Lidlu funguje jako archetypální zástupkyně obyčejné, nekvalifikované práce, kterou „může dělat každý“. Jenže každý ji nedělá, a ten, kdo ji dělá, obvykle nekluše v šest ráno do obří krabice za město kvůli tomu, že by neměl nic lepšího na práci, ale zkrátka proto, že potřebuje peníze pro sebe a pro svou rodinu. Zaměstnanci často chodí do práce i o víkendech a o svátcích. Nedávný zákaz prodeje během sedmi státních svátků v roce chce vláda v rámci zvyšování produktivity a návratu neregulovaného konzumního blahobytu zase zrušit nebo omezit.

Asi nikdo kromě školou povinných dětí nepochybuje o tom, že by si učitelé zasloužili víc, ale platy zaměstnanců v Lidlu tomu nijak nebrání. Kromě toho stěží někdo půjde dělat za kasu a vzdá se dobrovolně akademické dráhy nebo kariéry učitele. To pochopitelně netvrdí ani ti, kteří se pobuřují nad tím, že kvalifikovaní vědci nebo učitelé mají nižší platy než prodavačky v Lidlu. Práci v akademii nebo za katedrou totiž konkurují spíš korporátní joby v pojišťovnách, bankách případně reklamkách. Přesto k bankám učitelé pochodovat nebudou a místo toho si za cíl své akce vybrali Lidl, protože právě srovnání s prodavačkami má být pobuřující.

Logika akce je jasná: „My, učitelé, si zasloužíme víc než prodavačky.“ Ne, nezasloužíte. Pokud jste asociální a úcta ke vzdělání podle vás vypadá tak, že na svoje nízké platy „humorně“ poukážete tímto způsobem, nezasloužíte si vůbec nic. Ani z legrace. Pokud jde učitelům (i těm vtipným) o děti, mohli by podpořit úsilí například Odborového svazu pracovníků obchodů (OSPO) o regulaci prodeje o víkendech. Mít mámu každou neděli doma může být pro budoucnost dítěte hodnotnější než blahobyt učitele, a to i z hlediska jeho vzdělání. A když už se učitelé rozhodli promlouvat ve veřejném prostoru, proč nereagují třeba na exekuce vypsané na děti, ale právě na platy prodavaček? Pro zviditelnění svého problému si skupina učitelů zvolila urážení mnohem zranitelnějších lidí, než jsou oni sami.

Bylo by samozřejmě nesmyslné, aby talentovaní učitelé a učitelky šli dělat za kasu. I v éře vysoké zaměstnanosti má ale práce v supermarketech (nebo fastfoodech) – mimojiné – funkci záchranné sociální sítě. V supermarketech nebo fastfoodech se dá najít práce, když zrovna není nic lepšího. Pro většinu lidí, kteří tam dřou, je to ale osud na velkou část jejich života. Čím lepší podmínky na těchto pracovištích budou, tím méně hrozivý může být pád těch, kteří jsou na tom teď lépe. A tím lepší budou podmínky dětí v chudých rodinách. V podobných nekvalifikovaných profesích se určuje minimální standard celého systému placené práce. Stavět se jakýmkoli způsobem proti vyšším platům těchto lidí (byť z recese a poukazováním na oprávněné nároky učitelů a učitelek) znamená stavět svůj nárok na vyšší mzdu na statusové hrdosti a povýšenosti a znevažovat práci jiných. To, jak se stát dlouhodobě staví k vzdělávacímu systému a k platům učitelům, je určitě ostuda, ale plakat nad tím při čtení náborových letáků Lidlu je jenom trapné.

Autor je redaktor Alarmu.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image