Před nedávnem zveřejnil Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) zprávu o postupu prací na databázi firem napojených na ilegální osady na okupovaných palestinských územích. Úřad tím pověřila rezoluce Rady OSN pro lidská práva přijatá v březnu 2016. Zpráva sděluje, že OHCHR zatím identifikoval 206 většinou izraelských a amerických firem, jejichž aktivity jsou buď přímo spojené s osadami, nebo jsou součástí řetězce, který „umožňuje vznik, rozvoj a dlouhodobé fungování“ osad. Zpráva přitom neuvádí seznam těchto firem. Namísto toho mluví o potřebě „dalších zdrojů“ k dokončení práce, včetně kontaktu se všemi firmami. Tvrdí, že teprve tehdy bude OHCHR moci „zveřejnit jména společností, které se na zmíněných aktivitách podílejí“.
Nátlak USA a Izraele
Skutečnost, že seznam firem nebyl zveřejněn, se v Izraeli slaví jako vítězství. Tato radost však může být předčasná. Zpráva je krokem správným směrem, který se podařil navzdory snahám USA a Izraele zabránit zveřejnění názvů firem. Hlasování v Ženevě v březnu 2016, které rozhodlo o potřebě vzniku databáze, totiž předcházela „intenzivní diplomatická snaha“ USA a Izraele rezoluci zablokovat. V říjnu 2017pak proběhly americkými a izraelskými médii zprávy, že tento tlak ještě zesílil.
Pokud se chceme zasadit o řešení problému ilegálních osad a požadovat odpovědnost za soustavné porušování mezinárodního práva a lidských práv, nemá smysl zůstávat u bojkotu několika plodin, vypěstovaných samotnými osadníky.
Obstrukce a zpoždění práce na databázi jsou politováníhodné. Přesto je zpráva důležitá hned z několika důvodů. Za prvé, OHCHR v ní potvrdil, že ilegální izraelské osady hrubě porušují mezinárodní právo a jsou ze své podstaty diskriminační. Zpráva říká, že „osady zásadním způsobem zasahují do demografické skladby okupovaných palestinských území a ohrožují právo Palestinců na sebeurčení“. Dále zdůrazňuje, že osady mají „zásadní dopad na lidská práva Palestinců“. Podle zprávy je „porušování lidských práv spojené s existencí osad zničující a všeprostupující – dotýká se všech oblastí palestinského života“. V tomto ohledu zpráva upozorňuje na omezování práv na vzdělání, svobodu vyznání a pohybu, stejně jako na omezování práv na půdu a vodní zdroje, zajištění živobytí a odpovídající životní úrovně. Jinými slovy, otázku ilegálních osad není možné vyřešit vyjednáváním. Poukazovat na zločinnost celého podniku a závažnost jeho dopadů musí být spojeno se snahou ukončit izraelskou beztrestnost.
Za druhé, zpráva zpochybňuje argumenty, které bývají používány k legitimizaci osad jako takových a k podnikání v nich – sem patří zejména argument, že izraelské osady „zajišťují palestinským domácnostem pracovní příležitosti a pomáhají palestinské ekonomice“. Podle OHCHR taková tvrzení „opomíjejí fakt, že přítomnost osad na okupovaných palestinských územích je nelegální a vede ke krizím palestinské ekonomiky a omezuje příležitosti pro růst palestinských firem“. Jedním z příkladů je zemědělství, které „tvoří základ palestinské ekonomiky a od roku 1967 je v trvalém úpadku kvůli vyvlastňování půdy a zamezování přístupu k obdělávaným pozemkům, vodě a trhům s komoditami“.
Izraelská kolonizace šedesáti procent území Západního břehu, známého jako „Zóna C“, a s ní související zákazy a omezení „významně redukovaly rozlohu půdy využívané palestinským soukromým sektorem“ a přispěly k „trvalé nezaměstnanosti“. Jinak řečeno, právě izraelská okupace a ilegální osady vytvářejí ekonomické podmínky, které nutí „tisíce nezaměstnaných Palestinců hledat práci v Izraeli nebo přímo v osadách, a to v manuálních zaměstnáních s nízkou kvalifikací a malým příjmem“.
A do třetice, i bez seznamu konkrétních firem je ze zprávy OHCHR zřejmé, že izraelský stát, a spolu s ním všechna odvětví izraelské ekonomiky, nese odpovědnost a spoluvinu za existenci ilegálních osad. Podle OHCHR „hraje soukromý sektor klíčovou roli v podpoře celého osadnictví. Rozvoj obchodu přispívá k pokračujícímu vyvlastňování půdy a státem sponzorovanému přesunu obyvatel.“ Zpráva dodává, že „napojení soukromého sektoru na osady se týká všech hlavních odvětví“, tedy bankovnictví, turismu, soukromých bezpečnostních služeb, realit, stavebnictví, telekomunikace, zemědělství, dopravy a výrobního průmyslu. Tyto informace nejsou nové. Přínosem je ale jejich jasná formulace. Pointa je přitom zřejmá: pokud se chceme doopravdy zasadit o řešení problému ilegálních osad a požadovat odpovědnost za soustavné porušování mezinárodního práva a lidských práv, nemá smysl zůstávat u bojkotu několika plodin, vypěstovaných samotnými osadníky. Jak v březnu 2016 poznamenal autor sloupku v izraelském deníku Jediot Achronot, veřejná databáze firem „by způsobila vážné potíže“, protože „seznam izraelských společností působících v osadách je dlouhý a zahrnuje téměř celý soukromý sektor“.
Šance pohnat Izrael k odpovědnosti
Zpráva OHCHR je i bez seznamu firem velmi důležitá. Zdůrazňuje totiž, nakolik je porušování lidských práv zakotveno v základu osadnického projektu, vyvrací argumenty o tom, že ilegální osady přinášejí Palestincům prospěch, a podtrhuje odpovědnost izraelského státu a většiny odvětví izraelské výroby i služeb.
Palestinský národní výbor BDS o zprávě řekl, že by sice měla být ostřejší, ale i tak jde o pozitivní krok, který potvrzuje, jak potřebné jsou jejich místní aktivity“. Podle vyjádření organizace Human Rights Watch je nyní třeba, aby OSN a její členské státy „uvolnily dostatečné prostředky“ k tomu, aby OHCHR mohl „zveřejnit jména všech firem, které i nadále působí v osadách“. Prezident Donald Trump a izraelská vláda se společně snaží podrývat autoritu mezinárodních institucí. Máme tedy před sebou příležitost pohnat Izrael k odpovědnosti, kterou bychom neměli propást.
Autor je novinář.
Z anglického originálu Making money from Israel’s Settlements: UN report deals a blow to the occupation business, publikovaného na serveru middleeasteye.net, přeložil David Kocman. Redakčně upraveno.