Spolu s tím, jak roste zájem veřejnosti o složení a původ potravin, dostávají se do popředí zájmu i etické otázky spojené s průmyslovými chovy zvířat. A není divu – pokud se člověk seznámí jen s pár základními údaji, souvislostmi a čísly, otevře se mu obzor, který je stěží pochopitelný.
Extrémní krutost
Představte si civilizaci, která pro své chuťové potěšení masakruje desítky miliard bytostí s rozvinutými smysly, cítících bolest a prožívajících plné spektrum emocí. Představte si civilizaci, která vyvraždila drtivou většinu velkých savců a nahradila je dvěma desítkami domestikovaných druhů, které úmyslně přemnožila v uzavřených provozech. Hororová scéna? Nikoliv, rok 2018. V roce 2009 žilo v Evropě celkem 1,6 miliardy divokých ptáků a tentýž rok se v rámci evropského masného průmyslu narodilo 1,9 miliardy kuřat. Váha biomasy hospodářských zvířat na celé Zemi činí 700 milionů tun; váha divokých velkých savců 300 milionů tun a váha lidstva okolo 100 milionů tun.
V roce 2009 žilo v Evropě celkem 1,6 miliardy divokých ptáků a tentýž rok se v rámci evropského masného průmyslu narodilo 1,9 miliardy kuřat.
Díky současné biologii naprosto jistě víme, že zvířata mají komplexní sociální život a prožívají emoce velice podobně jako lidé. Jistě, těch několik málo druhů zvířat chovaných ve velkochovech jsou druhy domestikované – i přesto ale mají vyvinuty instinkty a z nich vyplývající potřeby zděděné po svých divokých předcích. Průmyslové zemědělství je však redukovalo na produkční stroje, jejichž sociální a další potřeby nehrají žádnou roli – stačí je udržet biologicky naživu. V přírodě by takto frustrované zvíře nemohlo přežít, v průmyslovém chovu ale jeho reprodukce pokračuje – umělými prostředky za pomoci mechanizace.
Tato extrémní krutost ale nemá jen etické konotace – má vliv i na život člověka. V přírodě jsou totiž všechny druhy závislé na ostatních. Žádný druh nemůže fungovat sám o sobě. Vzájemná závislost je silou, díky které došlo k vývoji přírody i člověka samotného. Člověk se staral o zvířata a rostliny a ty se na oplátku staraly o něj (náš život je závislý na rostlinách, bez kterých bychom nepřežili, a ty zase nemohou přežít bez zvířat). Proto, když umožňujeme masové vyvražďování zvířat, ztrácíme lidské instinkty a stáváme se lhostejnými ke smrti. A to nejen zvířat, ale i lidí.
Násilí plodí násilí
Myšlenka, že způsob, jakým lidstvo zachází se zvířaty, umetá cestičku ke krutosti mezi lidmi, se při pohledu na průmyslové velkochovy sama nabízí. S kontroverzní teorií, že zacházení se zvířaty je svou brutalitou a chladnou bezohledností k základním potřebám zvířat velice podobné tomu, jak zacházeli nacisté s lidmi v koncentrácích, přišel v knize Věčná Treblinka vysokoškolský profesor Charles Patterson, specialista na dějiny holocaustu. Podle něj „násilí plodí násilí a zotročení zvířat vedlo v lidských dějinách k vyšší míře nadvlády a donucování prostřednictvím vytváření hierarchických společností“.
Byla to moderní věda, která umožnila člověku manipulovat životy zvířat a stvořit průmyslové chovy. A byla to moderní věda, která nám v posledních dekádách umožnila poznat, že zvířata jsou cítící bytosti se sociálními potřebami. Dnes stojíme na prahu doby, kdy život na Zemi už nebude ovládán silami přírodního výběru, ale prostřednictvím nanotechnologií a biotechnologií. A my brzy svedeme zápas o to, zda tyto technologie zohlední i potřeby jiných než lidských zvířat, nebo půjde o průmyslové velkochovy na steroidech. Jinými slovy, budeme muset znovu zodpovědět možná největší etickou otázku historie: máme právo pro své potěšení zotročit a mučit miliardy zvířat? Zodpovězení této otázky bude mít podstatný vliv i na budoucnost lidské rasy.
Autor je provozovatel webu veganka.cz.