Squatujeme mediální prostor od roku 2013

A budete se divit! Zbojnická propaganda Jaromíra Soukupa

Soukupovo impérium neradno podceňovat. TV Barrandov i další Soukupova média mají překvapivě velký dosah a usilují být hlasem lidu.

„Říkejte mi Berlusconi,“ žádal v roce 2009 redaktorku MF Dnes milovník boxu Jaromír Soukup. Poté, co skončil jako ekonomický poradce Strany zelených, zatoužil po politické dráze v nové straně odpadlíků. S agenturou Médea s obratem asi dva a půl miliardy korun v zádech se cítil na poslanecké křeslo, když se po rozpadu Topolánkovy vlády stal mecenášem dnes již naštěstí zcela zapomenuté Demokratické strany zelených. Tento trucpodnik je pozoruhodný především svým ostrým odklonem od zelených ideálů. Po koketerii se Suverenitou Jany Bobošíkové se strana dnes hlásí ke xenofobní protiimigrační politice Miloše Zemana. I když se cesty DSZ a Jaromíra Soukupa již dávno rozešly, opisují velmi podobnou trajektorii.

TV Barrandov? Kurňa, co to je?

Když se o pět let později, v roce 2014, v rozhovoru pro portál MediaGuru vedoucí redaktor Týdne Daniel Köppl zmínil o svém šéfovi, majiteli vydavatelství Empresa Media Jaromíru Soukupovi (který Týden koupil spolu s Instinktem v roce 2011), ostře odmítl jakékoliv jeho politické ambice. „Myslím, že si je vědom toho, že to byla chyba,“ poznamenal Köppl na adresu Soukupových starých snů o poslaneckém křesle. „Jestli byl kdysi Jaromír Soukup vnímán jako zlo, tak dnes může být vnímán jako jeden z posledních zachránců mediálního trhu, protože není v pozici ministra financí, nebo miliardářem, který si média kupuje z jiných důvodů.“ TV Barrandov, tehdy čerstvý projekt Soukupovy mediální skupiny, byla spíše směšnou popelkou.

Vždy v obleku, s křečovitým sice, ale odhodlaným výrazem a naučenými gesty, tepe majitel televize nešvary společnosti, politiky a médií jako samozvaný zástupce lidu.

Jen těžko si ale představit, že by někdo mohl Köpplova slova o Soukupovi jako zachránci mediálního trhu brát vážně. Zprvu silně prodělečný podnik dával prostor zkrachovalým a dávno pohaslým hvězdám, aby zavzpomínaly na doby, kdy se o jejich pořady zajímala velká část národa. A tak Pavel Zedníček už sice neotevíral kufr, ale zato se svým synovcem Jakubem navazoval na nejlepší tradice tohoto bezduchého pořadu, když s pseudomoravskou bodrostí koštovali podivné předměty a udiveně nad nimi vrtěli hlavami: „Kurňa, co to je?“ V roce 2015 se na stanici vysílal televizní seriál Bezdružice, který překvapivě režíroval tehdejší umělecký šéf Dejvického divadla Michal Vajdička. Bezdružice představovaly naprosté dno seriálové produkce. Ve srovnání s nimi Zdeněk Troška ve svých Kameňácích a Babovřeskách předvedl coby režisér obdivuhodný výkon. Za zmínku však stojí ambice tohoto seriálu být satirou. Václav Vydra jako neschopný, po moci a slávě toužící starosta, má snad být reflexí marketingových politických projektů ve stylu Věcí veřejných nebo ANO. Tupost scénáře, ubohá režie a ochotnické herectví vystřelily sérii na příčku sedmnáctého nejhoršího seriálu podle ČSFD se čtyřprocentním hodnocením. Soukup se tak logicky jevil jako bezduchý a vkusem nepoznamenaný mediální podnikatel, jen sotva ale mohl být někým považován za podstatného mediálního hráče.

Solitér v aréně

Dnes už je vše jinak. Po neúspěšném románku s čínským investorem CEFC (předseda této skupiny a poradce prezidenta Miloše Zemana Jie Ťien-ming je v současnosti nezvěstný, čili zřejmě se nachází v rukou čínské disciplinární komise praktikující šuang-kuej) se Soukup postavil na vlastní nohy. Jako by chtěl potvrdit svá slova z dávného rozhovoru pro MF Dnes: „Jsem solitér. Boxuju a vím, že v tom ringu mi nikdo nepomůže, ani sebevětší moc a peníze.“ Pravdou je, že do boje za svoji pozici na mediálním trhu a nakonec opět i v politickém ringu se pustil s vervou. Za uplynulý rok se stal na TV Barrandov moderátorem hned několika pořadů nesoucích jeho jméno – vedle Týdne s prezidentem je to Duel Jaromíra Soukupa, Kauzy Jaromíra Soukupa, Aréna Jaromíra Soukupa a Instinkty Jaromíra Soukupa.

Vždy v obleku, s křečovitým sice, ale odhodlaným výrazem a naučenými gesty, tepe majitel televize nešvary společnosti, politiky a médií jako samozvaný zástupce lidu. Nebo by alespoň chtěl předákem být. Že o budování takové pověsti stojí, je jasné z každého jeho slova, z každého tématu, jež zpracovává. Bylo by ovšem mylné myslet si, že v tomto boji nemá za svými zády ani „moc“, ani „peníze“. Mocí nakloněnou jeho cílům je Miloš Zeman, jenž mu zajistil významné místo i na své letošní inauguraci (zatímco zástupci médií veřejné služby mohli jen okukovat zpoza provazu), nebo Tomio Okamura, který měl do Soukupovy televize exkluzivní přístup po celé předvolební období. A o finance rovněž nemá nouzi, protože mediální impérium, jež diriguje, je dnes skutečně významnou tiskárnou peněz.

Nevkusu TV Barrandov nebo pokleslé žurnalistice některých časopisů z produkce Empresa Media se sice pořád můžeme vysmívat, jenže když dosah Soukupových médií sečteme, zjistíme, že celé portfolio (do něhož mimo TV Barrandov, Týdne a Instinktu patří například ještě Sedmička, MarketingSalesMedia, ekonomický Faktor S, teenagerovské Top dívky nebo Popcorn) je schopné zacílit na 86 procent populace. To je o dva procentní body více než Mafra. A právě televize na tom má nejvýznamnější podíl. Před Soukupovým impériem je jen Nova Group a Prima Group, za ním vše ostatní, včetně Seznamu, Economie nebo třeba Bauer Media. Bez přehánění je tedy Soukup v segmentu mediálních podnikatelů třetím nejdůležitějším hráčem. Nářky na Babišovo impérium by měly být vždy konfrontovány s faktem, že Mafra je Soukupovi spíše v patách, než že by musel tuto „mediální divizi Agrofertu“ dohánět.

Týden pro vlivné muže

Údaj „přes osmdesát procent populace“ znamená, že obsahy produkované Soukupovými médii konzumuje sedm a půl milionu lidí ve věku dvanáct až sedmdesát devět let. Z toho Týden, který je svou úrovní ze všech médií skupiny Empresa Media nejblíže standardní žurnalistice, oslovuje na sto padesát tisíc čtenářů, převážně mužů ve věku 30 až 50 let. Jde především o vzdělané čtenáře z vyšších tříd, z větších měst, s nadprůměrným podílem podnikatelů a vedoucích pracovníků.

Týden měl vždy pod Köpplovým vedením plnit právě roli názorotvorného média, jež má zasahovat ty, kteří rozhodují. Snad i proto politické ambice svého majitele umně skrývá. V jedenáctém letošním čísle tak sice lze nalézt podlézavý rozhovor se Soukupem, v němž se pasuje na obhájce poctivé, investigativní žurnalistiky, stojícího na stráži proti „pavlačové žurnalistice“ a „sběračům drbů“, ale totéž číslo přináší také hned několik ostrých článků věnujících se vraždě slovenského novináře Jána Kuciaka, tepajících Ficův režim nebo kritizujících jeho asistentku Máriu Troškovou, zřejmě převodní páku mezi slovenskou vládou a dnes již zadrženým mafiánem Antonínem Vadalou. Když se ale ke stejnému tématu ve své Aréně na TV Barrandov vyjadřoval Soukup, byl o poznání méně kritický a z jeho slov bylo zřejmé, že se do kritiky Ficovy politiky pouštět nechce. Z jeho opatrného postoje byl navíc cítit puch konspiračních teorií.

Barrandov ženám

Jestliže Týden má být sofistikované médium, které po malých dávkách a v rozumném balení dávkuje politické postoje Jaromíra Soukupa vlivným podnikatelům a řídícím pracovníkům, TV Barrandov se svým širším zásahem cílí na jiné publikum. TV Barrandov s podílem na sledovanosti 7,7 procenta (pro srovnání: nejsledovanější ČT měla v lednu 2018 podíl 32,27 procenta) oslovuje především ženy nad pětatřicet let ze střední třídy, nejčastěji se středoškolským vzděláním. Silné divácké zastoupení má podle marketingových údajů televize také u rodin s dětmi.

V jakém balení dostávají politické názory Jaromíra Soukupa tito lidé? Nutno říct, že ve velmi přímočarém. Pomiňme prostor pro sebeprezentaci, jenž televize pravidelně poskytuje Miloši Zemanovi v rámci Týdne s prezidentem. Duel, Aréna i Kauzy Jaromíra Soukupa mají, navzdory různé formě, velmi podobné zaměření: snaží se vystavět společenský konflikt na boji proti domnělým mediálním lžím, neschopnosti politiků, zkorumpovanosti úředníků, příživnictví sociálně vyloučených a cizinců a samolibosti elit. Soukup ve svých pořadech rád stojí před kamerou a pronáší dlouhé monology, v nichž se to hemží rádoby senzačními prohlášeními. Není tu žádný oponent, žádná „druhá strana“. A pokud se ve studiu nacházejí diváci, jsou loajální a vycházejí z řad příznivců Miloše Zemana nebo Tomia Okamury.

„A budete se divit,“ zní jedna z jeho oblíbených vět, která dává falešnou naději, že po ní přijde zásadní odhalení. Soukup si spíše hraje na moderátora, než aby jím skutečně byl. Je politickým komentátorem, který žongluje v ochotnických kulisách s čísly, jmény a karikaturami, aby přesvědčil diváky (nebo spíše divačky), že se nacházejí ve světě všeobecného spiknutí mocných. Ti drží v rukou zákonodárce, média i soudnictví. Jinými slovy, Soukup nasvěcuje globalizovaný svět jako hydru, která požírá dobré lidi, aby z jejich masa tyli bohatí parazité. Co na tom, že sám je bohatcem prvotřídního formátu. Hlavní je, že se staví do role nezkorumpovatelného.

Zbojník Soukup na stráži zájmů lidu

To je pozoruhodný moment. Soukup se snaží důsledně obhajovat demokracii, svobody a práva. Pořád mluví o tom, že jeho televize a jeho média se snaží o poctivou investigativní žurnalistiku (s níž nemají ale prakticky nic společného), že jsou nezávislá, protože nejdou na ruku mocným. Je jasné, že tato slova hovoří k těm, kteří se cítí být globalizovaným světem zrazeni. Když ve své zábavní talkshow Instinkty Jaromíra Soukupa moderátor debatuje s Yvettou Blanarovičovou o tom, jak se jí podařilo udržet si sexy tělo, ukazuje na kameru obrázek zeleniny a ovoce v kontrastu s hromadou nezdravého jídla, jako je pizza nebo hamburgery. Kritika „politické korektnosti“ se hodí i zde. Neboť jsou to právě mocní, kdo nutí lid jíst „korektní“ zdravé jídlo, namísto toho, aby nechali národ, ať se sám rozhodne, co je pro něho nejlepší.

Klíčové sdělení, jež se line všemi publicistickými pořady TV Barrandov, je tedy toto: lide, jestliže na vás zapomněli kormidelníci globalizace, my nikoliv. Stojíme na stráži tvých zájmů a nyní ti ukážeme, že král je nahý. „A budete se divit,“ zabodne pečlivě nacvičeným gestem Soukup prst do kamery a přes jeho křečovitý úsměv je jasné, že zase nic zásadního neuslyšíme. Nevadí. Hlavně, že je konflikt nastolen.

Jaromír Soukup reaguje na zcela pochopitelné deprivace části společnosti. Pokud nám přijde úsměvné diletantství, s nímž svoji politickou propagandu šíří, pokud si klepeme na čelo nad její bezobsažnosti a plytkostí, neměli bychom se ušklíbat nad tlaky, kterým dává průchod. Soukup skutečně objevil specifický prostor, v němž se může skvěle politicky uplatnit. Nikoliv jako Berlusconi, ale spíše jako vychytralý zbojník s make-upem a kamerou. Mediální magnát ve vhodnou chvíli pochopil, že ve společnosti existuje rozsáhlý segment těch, kteří hostině plodů globalizace spíše jen přihlížejí. TV Barrandov je televizí periferie. Je nebezpečná, protože je ventilem frustrace zrazených, které dává průchod tím nejubožejším způsobem.

Autor vyučuje mediální etiku na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image