Blues státního zaměstnance za efektivní státní správu

Nová levice si neklade dvě zásadní otázky: jak vytvořit efektivní státní správu a jak učinit policii spravedlivější.

S takzvanou novou levicí mám jeden problém: v některých otázkách je zcela nezodpovědná. Jsme proti privatizacím a proti tomu, aby soukromé firmy pokrývaly čím dál více služeb doposud poskytovaných státem (pošta, dráhy apod.), ale nikdo na sebe nevezme břímě, které je možná jedním z hořkých dědictví komunismu, a tím je neschopnost a nekompetence státní správy. Nikdo z nové levice si neklade otázku, jak učinit státní správu skutečně efektivní, aby byla v konkrétním případě lepší než případný privátní poskytovatel.

Jak řídit stát jako firmu?

Ve státní sféře do značné míry přežívá „gulášový socialismus“ – stát nefungoval dobře, ale aspoň podprůměrný guláš se nakonec dostal na každý stůl. Od úředníků a státní správy vlastně ani neočekáváme, že za jejich platových podmínek budou jejich služby excelentní. Nešťastné ale je, že pokud patent na dokonalost necháme privátnímu sektoru, jen těžko pak můžeme bojovat proti přesunu kompetencí od státního sektoru směrem k soukromému.

Pokud patent na dokonalost necháme privátnímu sektoru, jen těžko pak můžeme bojovat proti přesunu kompetencí od státního sektoru směrem k soukromému.

V tomto kontextu se pak Babišovo heslo „Řídit stát jako firmu“ jeví bez nadsázky jako ta nejlepší vize pro státní správu od převratu. Problém je ovšem v tom, že ani pod supermanažerem Babišem se nic takového neděje a k žádnému zefektivňování nedochází. Nikdo ve skutečnosti neví, jak udělat státní správu více efektivní. Pokud často ani sám úředník nechápe (a nedokáže obstojně obhájit) smysl svého povolání, těžko se pak rozhoduje o tom, jestli je taková pozice zbytečná, nebo ne. Možná, že není, ale zjistilo by se to jedině tím, že bychom ji odstranili, což není příliš racionální nástroj efektivizace. Dalším problémem Babišovy vize je naprosto nedostačující ohodnocení mnoha pozic ve státní sféře. Pravidlem zůstává, že se raději vytvoří tři mizerně placené pozice, než aby se dobře zaplatil jeden schopný člověk. Dejme tomu, že stát tímto způsobem podporuje zaměstnanost.

All cops are not bastards

Nezodpovědnost mladé levice vidím také v jejím postoji vůči policii, vyjádřeném heslem ACAB (All cops are bastards). Problém je, že v každém demokratickém státě musí a bude muset existovat nějaký orgán dohlížející na dodržování zákonů. Levice se omezuje na paušální kritiku represivních složek, ovšem hlavní problém policie je v tom, že je plná naprosto podprůměrných, jinde nezaměstnatelných lidí, nekompetence a špatného nebo zcela chybějícího managementu. Může někdo za takových podmínek očekávat, že třeba v otázce použití násilí bude policie postupovat v souladu s nejnovějšími výzkumy a poznatky o použití síly a že v mezních situacích aplikuje inteligentní vyjednávání místo demonstrace síly?

Policie jako taková je ovšem důležitá. Mimo to také na policisty má vliv jejich vychování, škola, jejich okolí apod. Říct toto mezi některými levičáky je ale hereze. Přitom jsou oblasti, které by, i co se činností policie týče, mohly být „výsostně levicové“. Je to například otázka odčerpávání výnosů z trestné činnosti. To znamená nejen potrestání pachatele hospodářské trestné činnosti, ale také odebrání majetku. Ovšem právě z důvodů nekompetence a nedostatečné poučenosti policistů (bohužel někdy i státních zástupců a soudců) se odčerpávání výnosů z trestné činnosti v Česku stále podceňuje a zločincům se mnohé jejich podvody nakonec finančně vyplatí, i když si za ně jdou na pár let sednout.

Pokud dojde k neoprávněnému užití síly proti nějakému demonstrantovi, levice často oprávněně protestuje. Kde jsou ale demonstranti za efektivní policii, když se rozkrádá stát nebo když zločinecká organizace likviduje svou konkurenci a policie s tím nic nedělá? Proti tomu se ovšem demonstruje hůře, neboť podvody jsou často skryté a špatně prokazatelné. Ale právě proto potřebujeme dobrou a kompetentní policii.

P.S.: Nepopírám, že u policie nebo i ve státní sféře pracují také dobří nebo snad výborní lidé. Možná jedině to je naší nadějí. Nemohu se ale ubránit pocitu, že často je to spíše navzdory společenské prestiži a ocenění daných povolání než díky nim.

Autor pracuje ve státní správě.

 

Čtěte dále