Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Itálie: Hnutí pěti hvězd se dere do vlády

Nedělní parlamentní volby v Itálii skončily vítězstvím protestních stran a debaklem vládního středolevicového bloku i Silvia Berlusconiho.

O vládu se v Itálii po víkendových volbách popere lídr Hnutí pěti hvězd (Movimento Cinque Stelle, M5S) Luigi di Maio, jehož strana dostala největší počet hlasů, s tajemníkem xenofobní strany Liga (bývalá Liga severu) Matteem Salvinim, který stojí v čele nejsilnějšího volebního bloku. Ani jeden však nemůže vládnout sám.

Není vyloučeno, že se Hnutí pěti hvězd bude snažit jít babišovskou cestou menšinové vlády, jež si bude v parlamentu hledat hlasy pro jednotlivé zákony.

Vítězné Hnutí pěti hvězd i úspěšný středopravicový blok si vyjma několika rudých oblastí ve středu Itálie rozdělily Apeninský poloostrov takřka půl na půl. Hnutí pěti hvězd získalo celkově 32 procent a o dva miliony hlasů více než ve volbách v roce 2013. Vítězství táhly především jižní regiony, kde v minulosti (s částečnou výjimkou Sicílie) hnutí dosahovalo spíše nižších výsledků. Naopak v ostatních oblastech Itálie M5S stagnovalo či spíše ztrácelo. Několik týdnů před volbami hnutí vsadilo na umírněnější rétoriku, představilo svoji stínovou vládu a minimální volební program, ve kterém dominují sociální, ekonomická a fiskální témata. Hnutí jako by se vzdalo výpadů proti migrantům a začalo mluvit o navyšování důchodů, masivních investicích či ekologické udržitelnosti. Není tak divu, že vzhledem k teritoriálnímu zakotvení elektorátu hnutí, mnoho liberálních a pravicových komentátorů začalo strašit návratem vlády „jižanské strany“, která povede ke zvyšování rozpočtového schodku. Program Hnutí je současně plný hausnumer, jež mají pokrýt nové výdaje. Například snížením výdajů na politiku a zastavením blíže neurčeného plýtvání chce hnutí získat padesát miliard eur. Jenže takové úspory nelze za rok dosáhnout, ani kdyby se zrušily všechny placené politické funkce. Přestřelené cifry nejsou jen volební propagandou. Hnutí již dlouho tápe, pokud jde o vztah k Evropské unii a především Smlouvě o stabilitě, koordinaci a řízení v hospodářské a měnové unii (tzv. fiskální pakt), jež dnes podobnou expanzivní fiskální politiku prostě neumožňují.

Jih proti Severu

Radostí překypovala samozřejmě Liga. „Naše preference se zvýšily ze čtyř na osmnáct procent,“ chvástal se na tiskové konferenci Matteo Salvini. Salvinimu se podařilo přeměnit regionální stranu, která byla před pěti lety jednou nohou v hrobě, na celostátní hnutí lepenovského typu. Liga posílila ve svých domovských regionech a současně prorazila i v dalších částech Itálie. V jižní Itálii, od níž se chtěla stará Liga severu odtrhnout a kde dlouho ani nekandidovala, získalo hnutí takřka všude přes pět procent. Liga však rostla nejviditelněji v tzv. rudých regionech ve středu Itálie, kde obvykle měla dvě až tři procenta. V neděli se tam dostala na celostátní průměr. Salviniho strana vsadila na osvědčený koktejl xenofobie a neoliberalismu se špetkou sociálna. Hlavním sloganem bylo obšlehnuté „Nejdříve Italové“, hnutí začalo kampaň slibem, že zavede rovnou daň z příjmu, a postupně přislíbilo zrušit reformu důchodového systému či reformu pracovního trhu.

Mezi poražené jednoznačně patří vládnoucí Demokratická strana (Partito democratico, PD) a její lídr Matteo Renzi. Strana ztratila dva a půl milionu hlasů. Renzi stranu posunul výrazně do středu, prosadil mnohé „business friendly“ reformy a rozdával optimismus plnými doušky. Pod jeho vedením se Demokratická strana stala blairovskou partají pro úspěšné, aniž by ale pro takovou politickou nabídku byly v Itálii podmínky. Renzi dokázal oslnit drtivou výhrou ve volbách do Evropského parlamentu, díky čemuž si stranu plně podmanil, ale pak začal dlouhý a setrvalý sestup. Nový enfant prodige se vzdálil nemalé části levicového elektorátu z lidových vrstev, jejichž peněženky prostě nemohly věřit storytellingu o ekonomickém růstu, zlepšování podmínek na pracovním trhu a tak dále. Nejenže se tajemník Demokratické strany o tyto voliče nezajímal, ale dokonce jimi otevřeně pohrdal. Jak dobře ukazuje debakl PD v rudých regionech, zrodila se tak nová vrstva protestních voličů, kterou nedokázali oslovit ani odpadlíci z PD kandidující pod značkou Svobodní a rovní, ani málo známá kandidátka levicových aktivistů Moc lidem (Potere al Popolo). Nové protestní hlasy shráblo M5S na jihu a v oblastech, kde probíhají sociální boje, a Liga v severní a střední Itálii. Renzi po volbách ohlásil svou rezignaci, ovšem ani jeho spolustraníci nevypadají, že by byli v blízké době schopni svůj ztracený elektorát znovu oslovit.

Radovat se nemůže ani Silvio Berlusconi, jehož politická éra definitivně skončila. Jeho strana Do toho, Itálie! (Forza Italia) prohrála o čtyři procenta vzájemný souboj s Ligou. Berlusconiho populismus založený na slibech, že s ním a pod jeho vládou bude znovu dobře, už není pro mnohé Italy věrohodný. Berlusconimu zlomila vaz hospodářská krize, kterou zpočátku dokonce zapíral. Na rozdíl od Salviniho, který svou stranu plně přeorientoval na populismus vhodný pro krizové období, Berlusconi nebyl schopen změnit svůj zaběhnutý repertoár.

Souboj o vládu

V italském parlamentu se rýsují dva silné bloky. Na papíře má středopravicový blok více mandátů, ovšem o vnitřní pevnosti koalice se dlouho spekuluje. Hnutí pěti hvězd je zase strana s největším poslaneckým a senátním klubem. Vzhledem k fungování hnutí, které je divným křížencem centralismu velké korporace a naprostého chaosu, však není úplně jasné, kdo v něm sedí. Dokonce ještě před volbami hnutí vyloučilo několik svých kandidátů, když řídící centrum, které je zodpovědné za nastavení vnitřních mechanismů, ex post zjistilo prohřešky proti pravidlům. Do klubů zasednou stovky nových zákonodárců, jež se pravděpodobně vůbec neznají. To dává velkou moc lidem z ústředí, ale současně to vytváří podmínky pro silná vnitřní pnutí. Lídři M5S ale spoléhají na to, že chuť dostat se do vlády tyto odstředivé síly oslabí.

V soutěži o sestavení vlády je mírným favoritem M5S, jelikož některé části Demokratické strany se nebrání nějaké formě koalice či podpoře vlády. Je však otázka, zda Demokratická strana opravdu přežije svůj volební debakl. Sestavení nového kabinetu každopádně nebude lehká ani krátká záležitost. Naopak šance na národoveckou koalici M5S s Ligou klesají. V posledních týdnech se M5S snažilo o Evropské unii spíše nemluvit a na rozdíl od Ligy, jež by chtěla znovu projednat unijní fiskální smlouvy, teď nehledá čelní střet. V čem se tyto strany naopak shodnou je protiimigrační rétorika. Není tak vyloučeno, že se pětihvězdné hnutí bude snažit jít babišovskou cestou menšinové vlády, jež si bude v parlamentu hledat hlasy pro jednotlivé zákony. Pro hnutí zrozené z odporu proti tradiční politice by se paradoxně jednalo o velice palácový způsob vládnutí.

Autor je spolupracovník italského deníku Il Manifesto.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image