Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Jakou cestou se vydá Slovensko?

Mohutné protesty na Slovensku nemají jasné východisko a ani opozice není výkladní skříní liberální demokracie. Budoucnost tak může přinést i nepříjemná překvapení.

„Kiska je strašný prezident, je to loutka,“ říká mi asi čtyřicetiletá žena v zakouřené krčmě na největším bratislavském sídlišti Petržalka. Její kamarádka souhlasně přikyvuje, ale o něco později přiznává, že Kisku volila. „Už roky volím menší zlo, volila jsem Kisku proti Ficovi, protože Fica nesnáším, ale teď mám najednou pocit, že není lepší alternativa než vláda Smeru,“ pokračuje po chvíli. „Přála bych si, aby to ustál,“ dodává. Asi pětačtyřicetiletý muž, který s námi sedí u stolu, přikyvuje. „Opozice čeká, ale co je současná opozice na Slovensku? Fašisti, mafián Kollár, blázen Matovič a pak Sulík, který taky chce vycouvat z Evropské unie.“ Lidi demonstrující na ulicích nevědí, za co demonstrují, tvrdí všichni tři svorně. „Možná si myslí, že demonstrují za svobodu, ale tu jim nikdo nebere, Slovensko svobodné je,“ tvrdí jedna z žen.

Síla, která se rodí v ulicích, je složená hlavně z liberálů. Ti si svým demonstrováním možná předčasné volby vymůžou, ale zároveň nemají politickou alternativu, která by měla reálnou šanci dostat se do parlamentu.

Všichni tři žijí na sídlišti Petržalka a politiku nesledují nijak soustavně, jen teď se v době zjitřených emocí o něco víc zajímají o politické dění. A mají strach z toho, co bude. V protestech vidí vzedmutí emocí, kterému se trochu smějí. „My Slováci jsme jako Albánci,“ říká jedna z žen. „Vždycky se pro něco nadchneme, ale teď tu protestují lidé, kteří celé roky mlčeli, přidávají se k nim studenti, chodí také lidé, kteří demonstrují za cokoli, protože mají rádi emoce. Ale nedemonstruje celé Slovensko, jak se to někde prezentuje, a využije toho opozice, která čeká na to, aby nás vyvedla z Evropy.“

 

Za slušné Slovensko

Je čtvrtek večer a druhý den se má konat další velká demonstrace organizovaná hnutím Postavme sa za slušné Slovensko. Minulý týden protestující žádali, aby odstoupil premiér Robert Fico spolu s ministrem vnitra a místopředsedou vlády Robertem Kaliňákem. V pátek 16. března se lidé mají znovu sejít v Bratislavě i  dalších městech. Na Slovensku to už třetí týden vře, protesty odstartovala vražda mladého novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové, které našli zastřelené v domě v obci Veľká Mača nedaleko Galanty. Motiv vraždy není zatím jasný, ale jejich smrt vyvolala lavinu protivládních protestů. Téma, na kterém Kuciak před svou smrtí pracoval, spojuje totiž hlavní poradkyni Úřadu vlády Márii Troškovou s italskou mafií. K tomu se přidalo vystoupení státního zástupce Vasiľa Špirka, podle něhož se Robert Kaliňák nechal v roce 2010 korumpovat a později měl Špirka šikanovat, aby mu zamezil ve vyšetřování případu. Proti Kaliňákovi se ale pořádaly protikorupční pochody už před nynější krizí.

V závěru čtvrtečního večera mi mí společníci radí, ať se na demonstraci ptám lidí, proč demonstrují, že prý mi nebudou umět odpovědět. Když však na druhý den přicházím na náměstí Slovenského národního povstání v Bratislavě, je zřejmé, že se ptát nemusím. Hlavní požadavek páteční demonstrace jsou předčasné volby. Minulý týden žádali Ficovo a Kaliňákovo odstoupení, což se mezitím splnilo. Robert Fico podal demisi a prezident Kiska pověřil sestavením nové vlády Petera Pellegriniho (Smer-SD) a požádal Ficův kabinet, aby vykonával své funkce, dokud nejmenuje novou vládu.

Výzvy k předčasným volbám se opakují v projevech, dav svůj požadavek skanduje, všichni jsou zdánlivě zajedno, že to bude nejlepší řešení. Ptám se tedy lidí v davu, jak vidí vývoj do budoucna, koho z opozice by rádi viděli v příští vládě. Odpovědi jsou rozpačité. „Člověk vždycky volí menší zlo, ale každá jiná koalice bude lepší než ta současná,“ je ta nejkonkrétnější odpověď, které se mi během demonstrace dostává.

 

Odstíny slovenské pravice

Jak vlastně dnes vypadají možnosti volby pro liberální slovenské voliče, kteří tvoří velkou část protestujících? V parlamentu jsou kromě vládních stran, tedy Smeru – sociální demokracie (Smer-SD), maďarsko-slovenské strany Most-Híd a ministrů za nacionalistickou a konzervativní Slovenskou národní stranu ještě čtyři subjekty. Sloboda a Solidarita (SaS) ekonoma a bývalého podnikatele Richarda Sulíka byla původně pravicově liberální až libertariánská strana. Sulík však mění svou rétoriku, vystupuje protievropsky i protiimigrantsky a pro mnoho liberálních voličů se stává nevolitelným. Pak jsou tu populističtí a konzervativní Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti (OĽaNO), což je uskupení, jehož hlavní tváří je podnikatel Igor Matovič, zakladatel vydavatelství regionPRESS, které vydává šestatřicet regionálních týdeníků na celém Slovensku. Matovič proslul mnoha kontroverzními výroky i chováním a obecně svou nevypočitatelností. Dalším subjektem je hnutí Sme rodina Borise Kollára, sociálně-konzervativní a xenofobní projekt podnikatele spojovaného s mafií, pro liberální voliče většinou nepřijatelný. A nakonec Ľudová strana Naše Slovensko Mariana Kotleby.

Mimo parlament je ještě Strana maďarské koalice (SMK), což je nacionalistický zbytek strany, ze které vznikl vládní a liberálnější Most-Híd, a konzervativní křesťanská strana KDH. Kromě toho tu jsou dva nové menší liberální projekty Progresívne Slovensko a Spolu – Občianska demokracia, které však mají dohromady asi dvě a půl procenta preferencí a není jisté, zda se do příštích voleb dokáží spojit a překročit pět procent.

 

Cokoli, jen ne Fica

Rado Kovács, učitel, který spoluorganizuje akce hnutí Postavme se za slušné Slovensko v Rožňavě, se domnívá, že pravděpodobně bude pokračovat rekonstruovaná vláda současné koalice do řádných voleb. A je to pro něj nepřijatelná varianta: „Velmi se obávám toho, že do řádných voleb úplně rozloží i ten zbytek státních institucí, které zatím rozložit nestihli, a my prakticky přestaneme být standardním demokratickým státem.“ Ideální koalici po případných volbách však nevidí. Přál by si koalici na občanském principu, proto by volil Progresívne Slovensko nebo stranu Spolu. Skutečnost, že mají dohromady asi dvě a půl procenta, komentuje s povzdechem: „Schází nám tu skutečná sociálně demokratická strana, bez ní jsme na tom dost špatně.“

Optimističtěji vidí situaci například Anton Vydra, novinář a redaktor konzervativního časopisu Týždeň. Vydra je přesvědčený, že opoziční strany na Slovensku dnes musí kromě kritizování vládní koalice pracovat i samy na sobě. „Strany jako SaS, OĽaNO, vznikající Progresívní Slovensko nebo strana Spolu a vlastně i KDH mají mezi sebou zajímavé a pracovité lidi. Problémem jsou však předsedové těchto stran. Například Veroniku Remišovou z OĽaNO pokládám za nadějnou političku, předseda Matovič je bohužel nevypočitatelný člověk,“ domnívá se Vydra. „Přesto si myslím, že tyto strany, respektive lidé v nich, by mohly být schopné spolupráce. Je ale potřeba počítat i s úspěchem strany Sme rodina, kterou však považuji za problémovou, o Kotlebovi a ĽSNS ani nemluvě, ty bych nejraději v parlamentu neviděl vůbec, nemají tam co dělat,“ bilancuje novinář.

 

Předčasné volby a protievropská opozice

Výhled je tedy takový, že v příští vládě by mohly být Sulíkova SaS, Matovičovo OĽaNO, Kollárovo Sme rodina, případně KDH (pokud by se dostalo), a zároveň by je musela doplnit buď jedna z maďarských stran, nebo nacionalistická Slovenská národní strana. Situaci by mohl změnit úspěch Progresivního Slovenska nebo strany Spolu, což se ale nejeví jako příliš realistický scénář. „Šlo by o širokou koalici s množstvím protichůdných názorů a nesmiřitelných osobností, jejíž životnost bych odhadoval v řádu měsíců,“ komentuje výhled po volbách politolog Pavel Hardoš z bratislavské Univerzity Komenského. Ten se případných předčasných voleb obává proto, že by se volební kampaň vedla v duchu „kdo je a kdo není mafie“ a „kdo je větším ohrožením pro demokracii“. V polarizující atmosféře – jak naznačuje poslední průzkum Focusu už z doby krize – může výrazně oslabit Smer, ale posílí spíš nacionalisté (SNS), fašisté (ĽSNS), anebo pravicoví populisté (Sme Rodina). „Silná pozice populistických konzervativců a euroskeptiků v takovéto koalici vyvolává otázky, zda se nemůže polský či maďarský scénář eroze demokracie odehrát i na Slovensku,“ obává se politolog.

Přijatelný scénář by pro Hardoše byly volby v řádném termínu a postup vlády, který by uklidnil situaci: obsazení postu ministra vnitra nezávislým kandidátem, výměna klíčových osobností u policie a v prokuratuře a závazek na přijetí reformy, která by odpolitizovala policii a posílila její nezávislost. Tedy v podstatě to, co žádá výzva Chceme opäť veriť v štát. Splnění těchto podmínek by stačilo i právníkovi a filozofovi Michalu Liptákovi. I on se obává, že by v případě předčasných voleb byla kampaň velmi agresivní. „Jakým směrem je Fico ochotný jít, jsme viděli, když vytáhnul Sorose,“ připomíná Lipták.

Podle Liptáka by se daly od Smeru očekávat teze, že se na Slovensku organizuje „majdan“ zvenku a že země je ohrožená podvratnými živly. Opozice by zas podle Liptáka stavěla na tom, že Smer je v podstatě sám mafie, která vraždí novináře. „Už jen název protestů ,Za slušné Slovensko je svým způsobem polarizující. Jsou lidi, kteří si nepřejí pád vlády, protože se například bojí pravicových politik, automaticky ,neslušní?“, ptá se Lipták. Podle něj lidé pořád mohou volit Smer-SD z různých racionálních a legitimních důvodů. „Je to stále strana, která je v politickém spektru na Slovensku nejvíce nalevo.“ Lipták by se v případě budoucí možné vlády opozice bál také Sulíkova euroskepticismu, který by jím mohl řešit případnou pokračující krizi legitimity, jen Sorose by jako vnějšího nepřítele nahradil Brusel. Ze současné situace nevidí žádné jednoznačně pozitivní východisko, ale některá jsou méně špatná než jiná. „Pokračovaní Fica jako premiéra by určitě byla jedna z horších možností,“ uzavírá Lipták.

 

Ústavní zádrhel

Podle ústavní právničky Lucie Berdisové z Právnické fakulty Trnavské univerzity by v případě předčasných voleb mohl vzniknout problém s ústavním zákonem o zkrácení volebního období parlamentu. „Jsou tu dvě základní roviny. První je, že ústava takovýto postup zkracování volebního období nezná. V ústavě jsou uvedené možnosti, při kterých prezident parlament rozpustí, ale postup ve stylu zkrácení volebního období samotným parlamentem tam není,“ vysvětluje Berdisová. „Pokud by přeci jen ústavní zákon vznikl, nebyl by všeobecný, což je problém, neboť parlament má vytvářet pravidla. Takže takový ústavní zákon by se tvářil jako zákon, ale nebyl by jím. Je tedy rozumné zvažovat, zda se nejedná o obcházení ústavy, anebo přímo o její porušování,“ říká právnička.

Druhá rovina je podle ní ta, že takový zákon působí zpětně, což je problematické například kvůli narušení efektivity hlasu a očekávání voličů, kteří volili na čtyři roky. Český ústavní soud zrušil podobný ústavní zákon v roce 2009 pro intenzivní rozpor s principy demokratického právního státu. „O takové argumentaci se dá samozřejmě diskutovat, ale není možné ji ignorovat,“ upozorňuje Berdisová. U případného referenda by byl podle Berdisové podobný problém. I kdyby o něj požádalo dost občanů, to znamená 350 000, platí stále, že lid má v referendu tvořit pravidla a nemá narušovat principy demokratického právního státu.

 

Kudy dál?

V sobotu, den po velké demonstraci, oslovuji na ulici lidi, kteří mají placky odkazující k protestům „Za slušné Slovensko“. Ptám se už zcela napřímo: „Koho byste volili?“ A pokud dostávám konkrétní odpověď, je jí vždy Progresivní Slovensko, které má však 1,4 procenta. Síla, která se rodí v ulicích, je podle všeho složená hlavně z liberálů. Ti si svým demonstrováním možná předčasné volby vymůžou, ale zároveň nemají politickou alternativu, která by měla reálnou šanci se do parlamentu za současné situace dostat. Někteří z dotázaných si přejí, aby nastoupila úřednická vláda a slovenská společnost měla čas si vydechnout a najít i jiné alternativy, jiní ale toto řešení odmítají jako přílišné provizorium. Další nakonec po přemýšlení o výhledu po volbách odpovídají, že nejdůležitější nejsou předčasné volby, ale to, že lidé v ulicích ukázali, že toho už mají plné zuby a že chtějí změnu.

Zda předčasné volby budou nebo nebudou, není v tuto chvíli zřejmé. Ani to, jak by dopadly. Zkušenosti z minulých voleb na Slovensku stejně jako v Česku ukazují, že průzkumy se mohou zásadně lišit od konečných výsledků. Budoucnost je tak stále ještě otevřená, ať už volby budou v řádném termínu, anebo dříve. Snad se nenaplní nejpesimističtější scénáře a Slovensko se nevydá maďarskou či polskou cestou.

Autorka je redaktorka Alarmu.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image