Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Pocity osamělého levičáka na „demonstraci proti komunistovi“

Odmítat účast na demonstracích proti Babišovi s Ondráčkem je politická chyba.

V pondělí odpoledne jsem se s chutí začal připravovat na demonstraci NE Ondráčkovi do čela komise pro GIBS. Koupil jsem si hrábě, černý a bílý balakryl a připravil ukradnutý reklamní banner s poskakující dívkou. Dívku jsem vykryl bílou barvou a domaloval ruku s pendrekem, která ji tluče, a přidal autentický citát Zdeňka Ondráčka: „Obušek jsem proti ženě použil dvakrát,“ na druhou stranu transparentu jsem napsal: „Oligarcha Babiš, neonacista Okamura, autoritář Ondráček = fašismus.“ Protest, oficiálně nasměrovaný na jednoho z mnoha bývalých fízlů ve veřejné funkci, jsem vnímal jako „záminku“ – možnost účastnit se první masivní demonstrace proti faktické vládnoucí koalici ANO, SPD, KSČM.

Odmítnout potenciál odporu proti současnému antidemokratickému spojenectví ANO, KSČM, SPD z důvodu politické nevyspělosti některých demonstrujících je zločin.

Transparent jsem přišrouboval na hrábě a vyrazil celý od barev metrem do centra. Po příchodu na Václavák, kde se už v půl sedmé formoval slušný dav, jsem začal hledat „naše“, ale na nikoho jsem nenarazil. Potkal jsem jen kolegy umělce ze skupiny Bolt958, kteří rozdávali grafiku zazoomovaných Ondráčkových očí („mrkej na ten horor, kámo“) vzadu s nápisem „nevidím zlo, necítím zlo“, ale jinak nikoho. Když demonstrace začala, úplně jsem se lekl, že vpředu vlálo několik vlajek Svobodných, neoliberálních fanatiků, a také Lidovců a Pirátů, které trochu viním za nepřítomnost jejich poslanců při volbě kontrolní komise GIBS. Vlajky, s kterými bych se mohl ztotožnit, třeba Strany zelených, jsem nenašel. Brzo ale začalo skandování, které moje pochybnosti o účasti na demonstraci brzo rozehnalo: „Babiš pryč! Nejsme tvoje firma! Bureše do koše! Zemane vypadni! Ondráčku vypadni! Máme toho dost! My se vrátíme!“ a dadaistické: „Ne ANO!“ Tato hesla jsem s chutí skandoval s ostatními a prožíval společně sdílený hněv a radost z občanské aktivity, která se neodehrává jen na otupujících facebookových stránkách. Lidé na můj transparent reagovali pozitivně: „Správně! držte to vysoko, já vám ho pomohu nést, je to tak, Ondráček je spíš fašista, nechcete vystřídat?“ A největší radost mi podvědomě udělala moje příchozí žena, když mi pošeptala: „Tvůj transparent je největší.“

Minulost znamená i současnost

Když se shromáždění začalo až možná moc pokojně rozcházet, uvědomil jsem si, jak pořádkové síly velmi distingovaně a slušně doprovází část davu směřující na Hradčany, a porovnal jsem to se zásahy těžkooděnců proti squatterům a antifašistům. Musel jsem se pousmát, jak mimořádně na této demonstraci necítím onu jasně hmatatelnou nenávist ze strany policie ani svůj vlastní strach z ní. Jen jeden policajt s úšklebkem plácnul rukou do nabízených papírů petice, jako by říkal: „Já sem teda pravičák, ale co, prosím vás, proti tomu Ondráčkovi máte? Vždyť zasahoval proti teploušským máničkám a dělal to na rozkaz podle platných zákonů, tak jak to děláme běžně proti levotám dnes. Pořádek musí bejt.“ Vadí vážně těmto demonstrantům víc to, co se stalo před třiceti lety, než co děje dnes? Nemyslím si a věřím, že vzedmutý odpor k subjektivnímu násilí, páchanému určitým konkrétním původcem, byť v dávné minulosti, je podprahovým vyjádřením strachu ze současného ekonomicko-mocenského násilí a obav, že by prostřednictvím Ondráčků systémové násilí mohla v budoucnu doprovázet i jeho fyzická forma. Tedy od bytí k bití v kapitalismu, s kterým se zatím seznámila jen malá skupinka levicových aktivistů a sociálně vyloučených.

Zatřesu hlavou, abych zahnal myšlenky a mohl v klidu procítit klasickou podemonstrační euforii z toho, že jsem se mohl vykřičet na náměstí ze svých obav společně s širokou třídně a názorově nezařaditelnou vrstvou svých spoluobčanů, a vesele vyrazil na pivo. V hospodě jsem ale trouba z návyku zapnul Facebook a zaregistroval jsem ve své levicové bublině mezi některými veřejně angažovanými přáteli velkou skepsi (hejtování) k proběhnuvší demonstraci. Vyčítají jí především přiblblý antikomunismus (tedy kopání do třicet let staré, už ani nezapáchající mrtvoly), který zastírá skutečné problémy současnosti. Je mi jasné, že už musí být otráveni z toho, jak musí dokola vysvětlovat, že mít strach z komunismu je nesmysl, protože komunismus jako ideologii už nevyznává ani KSČM, která je obyčejnou konzervativní, oportunistickou, nahnědlou a antiekologickou stranou, klidně kolaborující s oligarchy. KSČM je asi tak komunistickou stranou, jako je SPD vnitrostranicky řízeno přímou demokracií, jako je ODS stranou občanskou nebo jako ANO skutečným hnutím. A že jenom ten název KSČM brzdí v tom, aby dala naplno projevit svoji nacionalistickou a antisociální podstatu. Musí být otráveni z toho pořád vysvětlovat, že obava z Babiše, který chce vybudovat komunistickou společnost, zrušit současné majetkoprávní vazby a znárodnit svoje statky, je iracionální blouznění. Musí být unaveni z vysvětlování, že to, že byl Babiš před třiceti lety ve straně a StB, zdaleka nikoho neohrožuje jako fakt, že je v současnosti oligarcha s ohromnou mediální, kapitálovou a politickou mocí, znehodnocující při exploataci klíčové zdroje, jako je zemědělská půda a pitná voda.

Souhlasím samozřejmě s tím, že komunismu se rozhodně obávat nemusíme, protože v utopie už bohužel nikdo nevěří a že strašení „návratem komunismu“, který nikdy nebyl, je idiocie, zvláště je-li nejreálnější současnou hrozbou právě jeho opak v politickém spektru. Ale nadávat na to, že lidi jsou politicky nevzdělaní a nedemonstrují masivně z jiných závažnějších důvodů, mi přijde malicherné a netaktické. Chápu, že dlouhodobě trvající porážka skutečné levice, za který může antikomunismus a antiaktivismus ve společnosti, udržuje mé přátele v pocitu marnosti, který může sklouznout k pasivitě. Ovšem jinou společnost, pokud neuvažujeme nad útěkem, si zvolit nemůžeme.

Dopředu odmítnout potenciál odporu proti současnému antidemokratickému spojenectví ANO, KSČM, SPD z důvodu politické nevyspělosti některých demonstrujících je přímo zločin – a co hůř, je to politická chyba. Vzdělání, zkušenosti, politická gramotnost a z toho plynoucí odpovědnost mých přátel z progresivní levice by je přece měly stavět do čela takových masivních demonstrací a udávat jim správný obsah.

Autor je umělec.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image