Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Svědomí NATO má jméno Afrín

Každou hodinou je kurdské město Afrín pod masivnějším útokem turecké armády. NATO, OSN i média o tom ale mlčí.

Sýrie 2018: Islámský stát je sice poražen, ale násilí eskaluje. Nastává další fáze války, roste počet civilních obětí, přibývá bombardování. Porcování syrského medvěda vstupuje do další fáze – teď už je jasné, že zde nejde o Syřany, demokracii ani svobodu. To si jen mocnosti musí konečně nějak rozparcelovat to strategické území s přístupem k moři a Evropě. A také se dohodnout, co ovládnou sunnité a co šíité. Kudy, odkud, kam a zda povedou nové ropovody a plynovody. Jenže klíčoví hráči na syrském hřišti jsou vyrovnaně silní a mají propletené zájmy. Další hráči, jako Saúdská Arábie a Katar, čekají na střídačce a fandí sunnitskému džihádu tím, že podporují různé islamistické skupiny bojující proti šíitskému Asadovi. Hlavní zápas hrají Rusko, Írán a Turecko a USA. Nikdo není na lopatkách, a tak se musí bojovat dál.

Nejvíce obětí

Letos v březnu si konflikt vyžádal dosud nejvíce obětí z řad civilistů. Umírají hlavně ve východní Ghútě, Afrínu a Damašku. Východní Ghúta je pod kontrolou sunnitských islamistických skupin podporovaných Tureckem, Saúdskou Arábií a Katarem a „hlásí“ na pět set mrtvých civilistů, z toho sto dvacet tři dětí. Bombardují ji Asad a Rusko. V Damašku je třicet dva mrtvých civilistů, z toho pět dětí – většinou jde o dopady raket vypálených radikály z východní Ghúty. A v Afrínu, kurdské provincii na severu Sýrie, padlo za oběť konfliktu dvě stě dvacet sedm civilistů, z toho třicet dva dětí. Toto území bombarduje Turecko a zároveň na kurdská města útočí turecké pozemní vojsko a turecké milice FSA.

Erdoganovo Turecko obsazuje území stále ještě suverénního státu a ničí kraj, kterému se doteď válka vyhýbala a který poskytoval útočiště mnoha uprchlíkům.

Jak je turecké jednání reflektováno v českých médiích? Skoro nijak. Desítky zpráv o utrpení civilistů v Ghútě, stovky fotek, videí – svět se bouří, aktivisté křičí, OSN jedná. Většina médií píše o „rebelech“, málokdo je ale pojmenuje jako islamisty. Hlavní pozornost je upřena na civilisty, Rusko a Asada. Západem jednoznačně pojmenované zlo se totiž jmenuje Asad. Je jisté, že civilisté jsou v kleštích, mají jen mizivou nebo žádnou naději na opuštění bombardované a dlouhé roky obléhané enklávy. Dále: Damašek a civilisté zabití raketami z Ghúty – tři zmínky v různých komentářích. Ve zpravodajství nic – jde o civilisty zabité na špatné straně (tedy alespoň pro západní média). A to přesto, že na ostřelování Damašku upozorňuje Červený půlměsíc i další organizace.

Kdo slyšel o Afrínu?

A Afrín? Skoro nic. Jeden z největších českých online deníků iDnes vydal 1. března článek s titulkem „Při bojích v Afrínu zahynulo nejméně osm tureckých vojáků“. V té době už bylo v Afrínu potvrzeno 220 civilistů zabitých většinou při bombardování Tureckem. Ale o tom se nedočtete – ani zde, ani v jiném článku. O mrtvých civilistech se nemluví, zato se dovíte, co říká Erdogan: „Nechceme vystavit nebezpečí své vojáky a bereme ohled na civilisty. Nevstoupili jsme tam, abychom zničili a spálili, co uvidíme. Chceme vytvořit bezpečné prostředí, v němž budou moci žít stovky tisíc Syřanů, kteří teď žijí u nás, protože uprchli před občanskou válkou v Sýrii.“

Ti samí muži a ženy, kteří porazili teroristy, nyní umírají pod tureckou palbou s tichým souhlasem NATO.

Pozemní operace se vedle Turků účastní tzv. Svobodná syrská armáda. Podle britského znalce Blízkého východu Patricka Cockburna do ní byli najati také bývalí bojovníci Islámského státu a al-Kájdy. Prostě sebranka plnící turecké rozkazy. Jsou to vesměs sunnitští radikálové placení Tureckem. Na videích, která sami postují na sítě, vypadají jako zdivočelé hordy řvoucí každou půlminutu Alláh Akbar. Na internetu kolují i snímky, jak tyto turecké milice bez soudu popravují pastýře ovcí a jiné civilisty, kteří k nim přišli s bílou vlajkou v ruce.

Situace v Afrínu je kritická. Hlavní město regionu je obklíčeno a je v něm uvězněno možná až padesát tisíc civilistů. Operace začala už 20. ledna a k dnešnímu dni má Turecko zabráno přes tisíc kilometrů čtverečních kurdského území. Teď je tato provincie známá olivovými háji proměňována v popel a prach. Po zemi útočí islamisté ze Svobodné syrské brigády a turecké speciální jednotky známé jako Šedí vlci, ze vzduchu bombardují letadla. Erdoganovo Turecko tak obsazuje území stále ještě suverénního státu a ničí kraj, kterému se doteď válka vyhýbala a který poskytoval útočiště mnoha uprchlíkům. To vše za tichého přihlížení NATO, aliance, jejímž je Turecko členem.

V Afrínu, kurdské provincii na severu Sýrie, padlo za oběť konfliktu dvě stě dvacet sedm civilistů

Srovnat se zemí

Erdoganovým cílem je údajné zničení kurdských milic YPG a YPJ. Ty jsou totiž napojeny na Kurdskou stranu pracujících PKK, kterou Turecko považuje za teroristickou. PKK je odpovědná za mnoho teroristických útoků v Turecku, ale YPG a YPJ nikoliv. Je to vlastně preventivní úder – Kurdové na Turecko neútočili. Erdogan se jen obával toho, že by mohli být s podporou USA příliš silní. A Američané zatím od svých někdejších spojenců proti ISIS dávají ruce pryč. Nepodpořili je, ba dokonce se dohodli s Erdoganem, že turecká vojska pustí až k Manbiji na východním břehu Eufratu.

Na internetu kolují i snímky, jak turecké milice bez soudu popravují pastýře ovcí a jiné civilisty, kteří k nim přišli s bílou vlajkou v ruce.

Erdogan se vůbec netají s tím, že se v Afrínu jeho postup nezastaví a že chce pokračovat v tažení i na zbytek kurdských území. Jeho nenasytnost ale pravděpodobně neskončí ani tam. Turecký prezident dokonce veřejně prohlásil, že za Turecko považuje i oblast více než 780 tisíc kilometrů čtverečních za jeho fyzickou hranicí. Půlka jeho srdce náleží městům, jako je Aleppo, Kirkúk, Jeruzalém, Sandžak, Buchara a Urumči. Tím je naznačeno mnohé.

Zatím turecká vojska ničí Afrín: vypálené a vybombardované vesnice, desetitisíce lidí prchajících s hrůzou před Tureckem a jeho žoldáky. Mimosoudní popravy civilistů, stovky mrtvých a zraněných. A zabraná země, odkud civilisté putují pryč na jiná, zatím ještě bezpečná místa. Území ovládané Kurdy se tak každou hodinou zmenšuje.

Černá skvrna NATO

Jenže podle médií Afrín jako by nebyl a stovky tamních zabitých civilistů také ne. Kurdové si nezaslouží pozornost, ani diskusi při zasedání OSN. Anebo se dočkáme dalších plamenných projevů Nikki Haley, velvyslankyně USA při OSN? Budeme sledovat slzy dojatých hereček při pohledu na mrtvé děti z Afrínu? Zřejmě ne. Celá operace je často označována za citlivé téma. Turecko je členem NATO a nikdo vlastně neví, jak to tedy s „těmi Kurdy“ je. Sice porazili Islámský stát, ale přece jen to mohou být teroristé, když to Erdogan říká. Takže je lepší mlčet, abychom se náhodou někoho nedotkli. Přitom o Afrínu je zdrojů dost – fotek, videí nebo zpráv z nemocnic. Jenže Turecko by mohlo pohrozit novým otevřením stavidel migračního toku. A tak raději západní média o tom, jak desetitisíce civilistů prchají před tureckou invazí, jak stovky lidí zemřely, nemocnice praskají ve švech a jak se kdysi funkční Afrín propadl do zmatku a chaosu, nepíší.

Nikdo raději nepíše ani o těch, kteří za Afrín proti Turecku bojují – tedy o kurdských jednotkách YPG a YPJ. Přitom byly tyto jednotky ještě nedávno oslavovány, když porazily Islámský stát ve městě Kobaní, když vyhrály bitvu na Eufratu, když dobily islamistickou baštu Rakku. Ti samí muži a ženy, kteří porazili teroristy, nyní umírají pod tureckou palbou s tichým souhlasem NATO.

Kurdové jsou pro islamisty bezvěrci nebo špatní muslimové. Kurdové totiž, ač z většiny sunnitští muslimové, v Afrínu, ale i jiných kurdských regionech zavedli plně fungující participativní demokracii a rovnost žen a mužů. V každé samosprávě musí být zastoupeny ženy, všude se uplatňuje dvojkolejné vedení – v čele každé rady či městského výboru musí být muž a současně také žena. V Afrínu vedou ženy dvě třetiny veřejných úřadů. Doteď byl Afrín ostrůvkem míru a pokoje v Sýrii zmítané válkou. I proto zde nový domov našlo přes 100 tisíc uprchlíků z jiných částí Sýrie. Jeho zničení bude další černou skvrnou na Severoatlantické smlouvě.

Autorky jsou novinářky, společně vydaly knihu Islámskému státu na dostřel.

Otevřený dopis na podporu Afrínu je možné podepsat zde.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image