Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Vzpomínání na Romera

Před osmatřiceti lety byl zavražděn salvadorský arcibiskup Óscar Romero. Jeho země je dnes bohužel v hlubokém rozvratu.

Miliony věřících po celé Latinské Americe oslavují salvadorského arcibiskupa Óscara Romera. Katolického kněze, který byl 24. března 1980 zastřelen během kázání, prohlásil před časem Papež František za mučedníka a církev jej blahořečila. Tomu předcházela léta opozice ze strany vatikánských konzervativců. Obecně se má za to, že blahořečení je dalším krokem na cestě k Romerově svatosti.

Ozbrojenci a predátoři

Přestože se Romerovo zavraždění nikdy nevyřešilo, motivace k jeho zabití nebyly nikdy zpochybňovány. Roky, které předcházely občanské válce v Salvadoru – ta oficiálně propukla v roce 1981 – byly provázeny násilnými represemi. Všeobecná nespokojenost s rostoucí nerovností a zhoršující se ekonomikou vedla k čím dál hlasitějšímu dožadování se pozemkové reformy a nové vlády; volební podvody přitom však dočista uhasily jakékoli naděje v demokratickou odpovědnost. Armáda podporovaná USA opakovaně zabránila stranám levice převzít vládu, zatímco ultrapravicové eskadry smrti vraždily politické disidenty, potlačovaly občanské protesty a šířily strach mezi obyvateli. Jak se opoziční strany organizovaly a připravovaly se k ozbrojené obraně, násilí armády se stupňovalo. Americká podpora režimu rovněž zesílila.

Romerovo evangelium odmítalo zbožné vzhlížení k bohatství a soukromému majetku a vyslovovalo se proti násilí. Ani jedno z toho totiž podle něho nemůže vést ke spravedlivější a mírumilovnější společnosti.

V tomto temném období arcibiskup Romero dodával lidem útěchu a odvahu. Otevřeně konfrontoval vládu vrahů a odmítal zahraniční intervenci USA. Vyžadoval odpovědný přístup vůči vlně mučení a mizení osob, které s propuknutím války dramaticky vzrostlo. Nejdůležitější ovšem asi bylo, že Romero veřejně stál na straně chudých a zranitelných proti bohatým a mocným a požadoval, aby jeho následovníci učinili totéž.

Romero svými slovy i činy projevoval víru nejen v učení církve, ale i víru v hodnoty, které měly pozvednout jeho zemi. Pro Salvador prosazoval vizi, která v samotném jádru svého duchovního učení hájila zrušení společenské nespravedlnosti, ekonomické nerovnosti a násilí. Romerův styl vedení příkladem a jeho zarputilost v přímém spojování politiky a náboženské víry z něj učinily mezinárodní ikonu teologie osvobození. Romerova vize však nemohla být od současné situace v Salvadoru vzdálenější. Země dnes trpí pod břemenem skomírající ekonomiky. Nerovnost je vysoká; tyranské zákony a rozbitý občanský řád přitom nejvíc odnášejí ženy a děti.

Prezident Salvadoru Sánchez Cerén – kdysi razantní velitel partyzánské války – je ve svém úřadě značně neefektivní; z jedné strany ochromený konzervativní opozicí a z druhé strany svojí zjevnou neschopností tvůrčího vůdcovství. Nejhorší je na tom však to, že celá země žije v trvalém stavu obležení. Salvadorci se denně ocitají pod útoky ozbrojenců uvnitř i predátorů zvenčí.

Rostoucí moc gangů

Gangy v Salvadoru bojují o to, kdo získá pouliční nadvládu, a zároveň vedou otevřenou válku proti státu. Protože se vládou vyjednaný smír mezi místními gangy opět zhroutil, počty vražd se vyšplhaly na nejhorší úroveň za poslední desetiletí. Ta čísla jsou zdrcující. Jen za prvních pět měsíců roku 2015 bylo odhadem zavražděno asi 1 800 lidí. A přes 540 bylo zavražděno jen během jednoho měsíce. Násilí proti policii a armádě rovněž zesílilo, takže vláda udělila bezpečnostním složkám neomezenou moc v jejich boji s gangy. Salvador se díky tomu pomalu stává nejnásilnější zemí na západní polokouli.

Jako by to samo o sobě nebylo dost hrozné, do Salvadoru se před časem vypravil třeba bývalý starosta New Yorku Rudolph Giuliani, aby tamní obchodní elitě poskytl bezpečnostní poradenství. Giuliani se v minulých letech těšil z rostoucího obchodního portfolia v Latinské Americe, a to i přesto, že jeho výzvy k pořádku nepřinesly zemi žádné zlepšení.

Giulianiho nabídka rad není nijak překvapující; je však i zdrojem znepokojení. V San Salvadoru se před časem konala schůzka s představiteli vlády a zástupci místního obchodu, kde byl Giulianiho postoj jednoznačný: gangy v Salvadoru „musí být zlikvidovány“. Pro dosažení tohoto cíle Giulianiho plány údajně vyzývají k pádnějším zásahům proti kriminálním aktivitám, ke změnám v právním systému a kupodivu také k reformám zákona o soukromých investicích.

Giulianiho návrhy hladce zapadají do celkového směřování země ke konzervatismu. Po desetiletí pravicové vlády, která prosazovala neoliberální ekonomickou politiku a bezpečnostní opatření „silné ruky“, Salvador v roce 2009 změnil kurz, když v prezidentských volbách zvítězil Mauricio Funes z levicové strany FMLN. Funes postavil svoji kampaň na výrazně progresivní platformě, která kladla do popředí populistické myšlenky a sociální reformy. Jeho funkční období však poznamenal narůst kriminality a zvyšující se moc gangů.

Rozkrádání přírodních zdrojů

Salvador je dlouhodobě v bezpečnostní krizi, a tak není žádné překvapení, že si tvrdé reakce státu získávají podporu významné části populace. V reakci na všeobecnou nespokojenost s tím, jak vláda řeší problém s gangy, se prezident Sánchez Cerén vrátil k tvrdým taktikám starého konzervativního režimu. Místní obchodní lídři vytušili posun směrem k pravici a v rostoucích obavách populace spatřili potenciál k posílení vlastní moci – začali prosazovat řešení, aby vláda kriminálníky likvidovala a uvolnila trhy.

Navzdory tomu, že místní kapitalistická elita požaduje kvůli ochraně soukromého vlastnictví silnější bezpečnostní opatření, mezinárodní investoři rozkrádají salvadorské přírodní zdroje ve jménu „svobodného obchodu“. V roce 2006 se země upsala Středoamerické smlouvě o volném obchodu (CAFTA), která se navzdory příslibům zisků příliš nezasadila o rozvoj společnosti. Ba naopak, místo aby zahájila období tržního růstu, CAFTA zemi vystavila nezanedbatelnému nebezpečí.

Pacific Rim – australská těžební organizace, kdysi se sídlem v Kanadě, která má také pobočku v USA – zahájila koncem roku 2008 soudní řízení proti Salvadoru poté, co vláda odmítla jejich nabídku na těžbu zlata. Pacific Rim argumentuje tím, že Salvador porušil svoje závazky vůči smlouvě CAFTA, protože firmě upřel šance na využití zlata, které se v zemi nachází. Nadnárodní firma teď od Salvadoru požaduje přes tři sta milionů dolarů jako odškodné za „ztrátu očekávaných výnosů“.

Salvador tvrdí, že Pacific Rim nebyl schopen doložit, že jejich těžební metody neuškodí komunitám žijícím v blízkosti nalezišť zlata –  což je výrok, který Pacific Rim kategoricky zamítá. Strach je ale opodstatněný. Moderní těžba zlata se během procesu extrakce z horniny neobejde bez použití vody s příměsí kyanidu; tato chemikálie může prosáknout do místních vodních toků. Pacific Rim si vytyčil těžební místa výhradně podél řeky Rio Lempa, která je nejdelší řekou v zemi a zároveň primárním zdrojem pitné vody.

Bohatství jako zdroj utrpení

Místní aktivisté a mezinárodní odborníci začali zvonit na poplach. Podle jednoho nezávislého hydrogeologa, který provedl revizi dopadů, by zamýšlené těžební aktivity společnosti Pacific Rim byly „nepřijatelné pro regulační agentury ve většině rozvinutých zemí“. To, že Pacific Rim tato rizika vůči životnímu prostředí a veřejnému bezpečí ve svém závěrečném posouzení ani nezmínila, samo o sobě vypovídá o tom, že korporaci transparentnost nezajímá. Anebo úmyslně klame.

Salvador si jednoduše nemůže dovolit zaplatit pokutu ve výši tři sta milionů dolarů za přečiny, které tato země nespáchala. A ani nemůže povolit nadnárodní společnosti, aby pronikla na její území, zmocnila se tamních zdrojů a ještě ohrozila zdraví obyvatelstva. Rozhodnutí ve prospěch Pacific Rim by také propůjčilo důvěryhodnost kritickým výrokům, že země nemá žádné prostředky k tomu, aby se ubránila predátorům nejen uvnitř, ale i těm, kteří ji plánují rozkrást zpovzdálí.

Navzdory rostoucímu násilí se znepřátelené gangy dohodly na dočasném usmíření například v době blahořečení arcibiskupa Romera. Ale jakýkoliv pozitivní účinek nemá dlouhého trvání. Přestože není snadné vymyslet jasné řešení pro vážné problémy země, výchozí body jsou jasné. Cesta ven musí začít úspěšným uhájením přírodních zdrojů země před aktéry zvenčí a také odmítáním takového programu, jaký prosazuje Giuliani a jemu podobní. A dalším krokem kupředu by bylo znovupotvrzení Romerových vizí pro Salvador jako základu pro celonárodní politický projekt.

Romerovo evangelium odmítalo zbožné vzhlížení k bohatství a soukromému majetku a vyslovovalo se proti násilí. Ani jedno z toho totiž podle něho nemůže vést ke spravedlivější a mírumilovnější společnosti. Zesnulý arcibiskup tvrdil, že bohatství a majetek jsou jen zdrojem nepřetržitého konfliktu a utrpení.

Autor je novinář.

Z anglického originálu Remembering Romero, publikovaného na webu magazínu Jacobin, přeložila Linda Fořtová. Redakčně upraveno.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image