Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Bakalův crowdfunding po česku

Zemanovy útoky na média, které liberálové vnímají jako útok na demokracii a svobodu slova, mohou být jinde chápány jako vyslovení umlčované pravdy.

Crowdfunding neboli skupinové financování se stalo v oblasti umění, techniky i zábavy důležitým zdrojem peněz pro inovativní projekty, které by z různých důvodů nebyly podpořeny běžnými investory. Podobné projekty se soustřeďují na webech jako Kickstarter, nebo v Česku Hithit, jež umožňují jejich představení fanouškům či investorům, kteří zhodnotí, zda si daný projekt zaslouží podporu. Jedním z mezinárodně úspěšných projektů poslední doby je i česká počítačová hra Kingdome Come: Deliverance (KC:D) od herního vývojáře Dana Vávry. Vývoj hry byl zpočátku financován právě prostřednictvím crowdfundingu. Podporovatelé do něj vložili peníze s tím, že budou mít nárok na hru zdarma, peněz se však nevybralo dost, a tak vývojáři hledali investora, který by dodal chybějící prostředky. Tím se stal Zdeněk Bakala – prý na popud své manželky Michaely.

Peníze ze slamníku oligarchy

Na financování vývoje hry se tedy nepodíleli jen počítačoví nadšenci, ale především Bakala. Skupina finančníků, kterou reprezentuje, ovšem nabyla (podle mnoha politiků, ale také insolvenčního správce OKD) svůj majetek nezákonně či tunelováním a nájemníci, kteří bydleli ve starých neopravených bytech, jež Bakalovy firmy vlastnily, dnes čelí vysokým nájmům (často se jedná o důchodce, bývalé horníky či vdovy po nich). Bakala byty OKD fakticky získal za cenu 40 tisíc korun za byt a prodal je jinému nadnárodnímu koncernu za dvacetinásobnou cenu. Stát přišel o miliardy a nájemníci konec konců také. Peníze se ale nikam neztratily, jen se přemístily z pokladny státu a kapes horníků a důchodců do slamníku několika boháčů.

Protest proti Zemanovi kritizujícímu například neziskové organizace nebo feminismus má jistě smysl, česká levice by však neměla naskakovat na vlnu antizemanismu (a antibabišismu) za každou cenu a nechat se manipulovat liberály frustrovanými z permanentních volebních proher.

Ti pak mohou investovat do projektů, jakým je KC:D – s vysokým rizikem, ale případně také s velkým výnosem. Takovým rizikovým projektem není pouze vývoj počítačové hry, ale třeba také nakladatelství Economia, které vydává například Hospodářské noviny či Respekt. Economia je v dlouhodobé ztrátě o výši stovek milionů a ani náklady na provoz a platy redaktorů nejsou pokryty příjmy z prodeje. Zkrátka z ekonomického hlediska existence nakladatelství nedává smysl. Přesto nakladatelství funguje a majitel Zdeněk Bakala je dotuje vlastními penězi, které, jak bylo už řečeno, pocházejí od státu a vykořisťovaných nájemníků. Prakticky jsme tak v situaci, kdy se na Bakalovo podnikání v jakémsi nedobrovolném crowdfundingu skládají stát a nájemníci. Zatímco backer (tedy crowdfundingový investor) dostane alespoň počítačovou hru zdarma, nájemník může maximálně očekávat dopis se zvýšením nájmu.

Díváme-li se na Bakalovo podnikání tímto pohledem, vynořují se různé otázky. Například, zda je působení v jeho společnostech morálně přijatelné. Peníze, které pocházejí od vykořisťovaných nájemníků, jimž byly v podstatě ukradeny domovy, jsou tytéž peníze, jež kryjí ztrátu Economie a umožňují jejím pracovníkům platit hypotéku a bydlet v rámci možností podle vlastních představ. Paradoxně tak horníci a nájemníci dotují nakladatelství přející si zachování dosavadních poměrů. Lze se pak divit, že právě na Karvinsku, kde žije nejvíce nájemníků bytů OKD, měly antisystémové strany ANO a SPD nejlepší výsledek?

Zeman a demokracie

V tomto kontextu tak může vyznívat Zemanův inaugurační projev, ve kterém zkritizoval Českou televizi a nakladatelství Economia, pro spoustu lidí naprosto jinak, než pro studenty a liberály čerpající informace ve svých sociálních bublinách. Třeba jako oprávněná kritika médií, která podrývají základy demokracie, protože mlčením zakrývají pravdivý stav věcí.

Zemanův inaugurační projev byl kritizován mimo jiné proto, že svou banalitou znevážil majestátní okamžik. Mnohým lidem, například desetitisícům nájemníků z Kladna, Orlové nebo Ostravy ale tento projev může naopak připadat jako odhalení (a nutno dodat, že pravdivé) provedené nejvyšším ústavním činitelem. To, co je jedněmi vnímáno jako útok na svobodu médií, může být jinými vnímáno jako oprávněná kritika pokryteckých poskoků finanční oligarchie. Odchody poslanců z TOP 09 a ODS mohou být brány jako statečný akt občanského odporu, ale také jako projev loajality k oligarchovi Bakalovi, který těmto stranám v minulosti poskytl stovky milionů korun. Neúčast na protestech nebo dokonce podpora Zemana v této záležitosti, pak nemusí být nutně projevem občanské nevzdělanosti nebo přízemního myšlení, ale aktem morální volby učiněným na základě individuální zkušenosti, kterou ovšem běžný Zemanův kritik nechápe a vlastně ani nemá zájem pochopit.

Asi nelze očekávat, že by protesty něčeho dosáhly, jedno je však jisté: demonstrace prohlubují příkop mezi privilegovanými a neprivilegovaným, mezi Prahou a regiony a mezi chudými a bohatými. Protest proti Zemanovi kritizujícímu například neziskové organizace nebo feminismus má jistě smysl, česká levice by však neměla naskakovat na vlnu antizemanismu (a antibabišismu) za každou cenu a nechat se manipulovat liberály frustrovanými z permanentních volebních proher. Protest proti zlému prezidentovi či oligarchovi může totiž v důsledku znamenat podporu někoho ještě horšího.

Autor je právník.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image