Squatujeme mediální prostor od roku 2013

- Inzerce -

Kola versus kšefty: o duchu devadesátek v centru Prahy

Z centra Prahy si vládnoucí politické skupiny udělaly polosoukromý zlatý důl, ve kterém pro život obyvatel už nezůstalo místo.

Mnozí z těch, kdo navštívili v posledních letech pražské Staré Město, se vraceli domů s rozpačitými dojmy. Zaplněné ulice, ve kterých se našinec kvůli drtivé převaze zaměnitelných služeb pro zahraniční turisty cítí jako nechtěný návštěvník pochybného hypermarketu s předraženými zbytečnostmi. Většina cizinců v nich ale kromě pitoreskních památek nenajde příliš známek místního života – a tedy ani důvodů, proč se sem (nebo jinam do Česka) ještě někdy vracet.

Část lidí pohybujících se denně centrem Prahy krom toho poslední roky vnímá i zdánlivě marginální a tragikomický odpor vedení Prahy 1 vůči tak banální věci, jakou je snaha přepravovat se ve 21. století po Praze na jízdním kole. A to alespoň relativně rozumně a bezpečně

Co s lidmi, kteří projíždějí Prahou 1 na kolech? Podzemní garáže za stovky milionů jim postavit nemůžete, nestojí ani o protekční parkovací karty do parkovacích zón, nepožadují zde žádné miliardové investice do infrastruktury.

Kdekoho pak překvapí, že na území Prahy 1 (jež přibližně odpovídá historickému centru Prahy) i dnes trvale žije téměř třicet tisíc lidí – a že zde tito lidé, stejně jako mnozí jiní, normálně nakupují, pracují, studují, tráví volný čas, pohybují se, žijí.

Poměr mezi příjmy z všemožného podnikání a počtem obyvatel v centru Prahy je nicméně takový, že městská část Praha 1 dlouhodobě patří mezi zdaleka nejmovitější obce v republice. Když k tomu přičteme klíčovou polohu uprostřed hlavního města, je jasné, že místní samospráva má nejen přístup k nadstandardním peněžním tokům, ale také různými cestami ovlivňuje každodenní fungování velkého množství Pražanek a Pražanů, kteří na „jedničku“ dojíždějí nebo jí tranzitují.

Rozděl a panuj

Má-li někdo moc, zpravidla o ni nechce přijít. Platí to i pro politické matadory z vedení centra Prahy. Specifikem této městské části, které je povětšinou typické spíš pro zásadně chudší oblasti, je dlouhodobý úbytek obyvatel. Z přibližně 65 tisíc lidí, kteří v historickém pražském centru žili a vychovávali děti na přelomu osmdesátých a devadesátých let, dnes zbyla sotva polovina. Děje se tak po téměř třiceti letech vládnutí ODS, které jako béčko dlouhodobě sekunduje místní ČSSD a od roku 2010 také místní céčko alias TOP 09.

Měl-li někdo problém s tím, jak je obec spravována, nejjednodušším řešením bylo vždy utéct jinam. Tu a tam se někdo nespokojený se stavem věcí utišil, když byly naplněny jeho osobní materiální tužby, a jen málokdo vydržel dlouhodobě vzdorovat a nahlas kritizovat udržování statu quo trvalého úpadku obyvatelnosti. To sice vyhovuje několika mocným, zároveň však dál přetváří centrum Prahy z původního místa pro život v neobyvatelnou džungli spekulantů, kde jsou stálí obyvatelé leda na obtíž.

Pro udržení potřebné rozhodovací většiny vedení Prahy 1 vždy stačilo využívat konkurenční výhodu v podobě kontroly nad četnými komunikačními prostředky nebo házení viny na všechny ostatní, třeba na magistrát, vedený přitom většinu času těmi samými partajemi. Místním lidem se také dlouhodobě tvrdí, že lépe přece být nemůže, protože je od revoluce konstantně „nejlíp“ – tak proč něco měnit? Místní političtí kmotříci jsou mezi sebou vzájemně zkompromitovaní dostatečně, stačí tedy vždy společně odrazit možné vnější úchylky a pak si po volbách rozdělit kořist.

Zpátky ke kolům

Když nevíte co by, najděte vnějšího nepřítele. Protože je politika vedení Prahy 1 mnoho let založená na udržování mocenského mechanismu, který umožňuje příliv dalších rychlých prachů z instalace proherních automatů, směnáren, pochybného pronajímání a prodeje obecního majetku, případně na investicích realizovaných s kamarády v rozporu se Strategickým plánem hl. m. Prahy, potřebuje tu a tam veřejnosti předhodit nějakou oběť, dopadeného narušitele pořádku. Ideálně v podobě někoho nebo něčeho, kdo není místní a na čem nikdo z politiků nevydělává peníze.

Takovým nepřítelem jsou i lidé projíždějící Prahou 1 na kolech. Podzemní garáže za stovky milionů jim postavit nemůžete, nestojí ani o protekční parkovací karty do parkovacích zón, nepožadují zde žádné miliardové investice do infrastruktury, a vzhledem ke všem dosavadním ústrkům je jich tak málo, že je jejich osud mlčící většině ostatních až na výjimky ukradený. Tím spíš je jejich situace lhostejná zbylým obyvatelům Prahy 1, které za prvé trápí spousta jiných problémů, jako je třeba vylidňování čtvrti, nedostupnost bydlení a krátkodobé pronájmy, a navíc se bez kola v klidu obejdou, protože to mají skoro všude blízko.

Ideální terč, na který lze svalovat vinu za všechno špatné na Praze 1, je tedy na světě. Zbylým místním, které ještě zajímá to, co tvrdí vedení Prahy 1, můžete psát o tom, jak bojujete s vnějším nepřítelem. Čas plyne a relativní klid pro dosavadní velké kšefty trvá.

Řízená degradace

Kdo na Praze 1 má mít potom ještě představivost, aby mu došlo, že když cyklisté nepojedou na kole, mohou přijet autem a domáhat se parkování? A že mu tak pod okny může zhoustnout provoz? Jak se člověk z centra Prahy může dovtípit, že právě na průjezdnosti klíčových os přes střed města závisí fungování dopravního systému po celé Praze a jakýkoliv místní zásah do sítě musí nabídnout odpovídající alternativu, jinak bude pro zbytek systému na základě jevu dopravní indukce zničující?

I mnohaletý odpor vedení Prahy 1 vůči doplnění jedné malicherné cedulky povolující dlouhé roky naprosto neproblémový, přirozeně probíhající průjezd na kole jinak naprosto nevýznamnou Šeříkovou ulicí mezi Smíchovem a Kampou není ničím jiným než odkláněním pozornosti od záměrně udržované degradace centra Prahy. A to přesto, že má Praha 1 k dispozici asi sedm různých projektových dokumentací, které dokládají nejen to, že to je vhodné, ale i bez problému možné.

Praha 1 už zkrátka nefunguje jako sdílené místo pro život. Místo toho ji dlouhodobé vysávání coby polosoukromého zlatého dolu ze strany politiků TOP 09, ODS a ČSSD mění ve staveniště předražených nesmyslů z peněz daňových poplatníků.

Autor je politik, aktivista, člen předsednictva Zelených a obyvatel Starého Města. V letech 2010-2014 byl mluvčím a členem vedení organizace Auto*Mat a přispěvatelem webu prahounakole.czSpoluzakládal mj. otevřenou diskuzní FB skupinu Praha číslo 1

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image