Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Náchod – město kuriozit

Obskurních plastik v náchodských ulicích přibude. Vedení města se jimi pokouší odvádět pozornost od vleklých problémů, které obyvatelům města i jeho návštěvníkům ztrpčují život.

„V lásce a válce je dovoleno vše,“ tvrdí zprofanované rčení. Totéž si představitelé Náchoda dost možná myslí i o turismu. Oficiálně v zájmu „zatraktivnění města pro turistický ruch“ totiž ještě víc pokročili v „lunaparkizaci“ veřejného prostoru. V ní Náchod přinejmenším v posledních pěti letech hraje vlastní ligu.

Zdejší aktivista Michal Kudrnáč si na Facebooku rýpl, že „do už nyní mimořádně zdobného veřejného prostoru přibudou po mladším bratříčkovi náchodského zámku ještě tři další postavy: JUDr. Josef Čížek, TGM a Pinocchio“.

Tím mladším bratříčkem myslel LEDkami podsvícenou miniaturu zámku, která „korunovala“ kruhový objezd na chronicky ucpaném průtahu do Polska. Tato tragikomická pikanterie z místního koloritu ukazuje, jak se v Náchodě dlouhodobě nakládá s prostorem.

Řešení se odkládá na neurčito

Nesrovnatelně víc než vzhled nebo umístění miniatury zámku obyvatele Náchoda popouzí, že přes dvacet let marně čekají na obchvat města. Reprezentanti města i kraje napříč politickým spektrem se totiž drží hesla „Slibem neurazíš, a když něco slíbíš víckrát, je to skoro, jako bys něco dal“. Stavařům jdou vyloženě na ruku. Nemine rok, aby opravy přetíženého průtahu a související krkolomné objížďky neochromily centrum Náchoda. Zkraje letošního roku dokonce náchodské zastupitelstvo rozpustilo pracovní skupinu, jež dopravní situaci měla řešit.

I kdyby se Náchod snažil uzmout Pelhřimovu titul města rekordů a kuriozit, stále jde o mrhání veřejnými prostředky na hrstky posměváčků a v bizáru si libujících masochistů.

Bizarních plastik, které mimoděk upozorňují na bolavá místa veřejného prostoru, je v Náchodě víc. Divoký totem „Medvědí zastávka“ vyřezaný na počest pýchy zámeckého zvěřince stojí hned u vstupní brány do města, autobusového a železničního terminálu. Ten bohužel výhledově poslouží za vzor obdobným stavbám v Broumově a Jaroměři.

Budova vlakového nádraží z 19. století letos prošla radikální přestavbou inspirovanou chytrým severským designem. Stejně jako její českoskalický protějšek totiž připomíná domeček z lega. V těsné blízkosti nádraží stojí masivním sloupovím podepřená betonová vlna. Nejenže stěží někoho ochrání před nepřízní počasí. Její součástí je kamerový systém se zjevným záměrem odsud všechny lidi bez přístřeší a Romy vyštípat. Toto dílo radikální postmoderny podle projektu ateliéru Tsunami před čtyřmi lety smetlo poslední parní vodárnu na trati Choceň–Meziměstí. Tato technická památka byla v dobrém stavu do doby, než ji náchodský starosta, krajský zastupitel a poslanec Jan Birke nechal odkoupit a zbořit „pro nadbytečnost“.

Když něco rozeberem, tak leda buldozerem

Zvonkohra na konci Karlova náměstí zase hraje na nervy zaměstnancům sousední Okresní správy sociálního zabezpečení. Také je odsud vidět cíp „Drážďan“, ruin Tepny Náchod. Průmyslový komplex zabíral plochu dvou a půl hektaru. Do této velikosti se rozrostl během první poloviny 20. století. Původnímu účelu přestal sloužit v roce 2006, kdy Tepna Náchod zkrachovala. Pokud se objevily návrhy po vzoru Trutnova nabídnout aspoň část textilky některému obchodnímu řetězci jako komerční prostory, pak byly oslyšeny. Fabrika před pěti lety šla k zemi téměř celá, avšak místo velkého obchodního centra, které si vedení města vysnilo, zde zatím stojí na části plochy jen Lidl. Plán zaplácnout pětinu centra Náchoda obchodním centrem totiž naráží na tuhý odpor místních, obávajících se zhoršení už tak váznoucí dopravy.

Výše zmíněnými podivnými turistickými atraktivitami si však Birkeho úřad bezděčně nepoznačil jen své přešlapy. Třeba Meč rytíře Hrona neboli „Náchodský Excalibur“, orámovaný nevzhlednými kovovými gabiony, zabírá významnou část plochy středověkých hradeb. Ty s výjimkou zasypaných základů zmizely v osmdesátých letech 20. století. Traduje se, že v souvislosti s neuskutečněným projektem nového sídla OV KSČ.

Všechny zmíněné drobné plastiky vedení města dle svých slov financuje, aby do Náchoda přilákalo víc návštěvníků. Jde-li o upřímně míněnou snahu – a o tom lze směle pochybovat –, pak vychází vniveč. Tyto atrakce spíš na slabiny veřejného prostoru poukazují, než že by od nich odváděly pozornost. I kdyby se Náchod snažil uzmout Pelhřimovu titul města rekordů a kuriozit, stále jde o mrhání veřejnými prostředky na hrstky posměváčků a v bizáru si libujících masochistů. Přitom řešení je prosté. Dokud nejsilnější zážitky, které si z Náchoda odnesou, budou souviset s průjezdem městem, turisté se sem nepohrnou.

Autor nebydlí v Náchodě, ale s jeho obyvateli soucítí.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image