Otevřený dopis kardinálovi Dominiku Dukovi

Divadelní představení, v němž Kristus znásilňuje muslimku, pobuřuje kardinála Duku. Tuto imaginaci ale podněcuje identitářská rétorika, kterou on sám hojně používá.

Pane kardinále,

doslechla jsem se, že nechcete, aby proběhlo představení, ve kterém Ježíš znásilňuje muslimku. Asi se shodneme na tom, že pro křesťanku nebo křesťana rozhodně není tato představa příjemná. Kromě křesťanů apelujete také na muslimy, pro které je tato scéna prý podobně ponižující.

Souhlasím s Vámi, že v dnešní Evropě je pohoršující vnucovat společnosti představu o tom, že lidé jedné víry znásilňují lidi víry jiné, zvlášť pokud se nic takového neděje. Nedělal jste však něco podobného v posledních několika letech Vy sám? Nebyl jste to Vy a lidé podobného názoru, kteří strašili ztrátou naší identity a tím, že se zde budou roztahovat lidé, kteří se zde nenarodili?

Jsem ráda, že Vám v tuto chvíli jde o důstojnost islámu. Nebylo tomu tam vždycky. Mluvčí pražského arcibiskupství Milan Badal se v srpnu 2016, tedy v době, kdy se řešilo případné přijímání uprchlíků, pokusil charakterizovat islám jako celek. V době, kdy do Evropy přicházeli lidé utíkající před válkou z rozbombardovaných měst, mluvil o kolonizačních tendencích islámu a o tom, že jsme pro ty „mohamedány“ jen nevěřící psi.

Milan Badal tehdy prý promluvil „mimo politickou korektnost“, zopakoval představu o nájezdnících. V rámci této představy jsou naopak muslimové často líčeni jako ti, kdo přicházejí znásilňovat české ženy. Jejich útěk je interpretován jako násilné vniknutí s cílem podrobit si snad celou civilizaci, v tuto chvíli reprezentovanou mladou ženou. Jak jinak než národovecky vykládat Vaše jednání? Jak jinak pochopit Váš výrok o tom, že žena, která jde na interrupci, je horší než terorista?

Vnímáte událost znásilnění jako něco neobyčejně pohoršujícího. Díky mnoha společenským, často feministickým iniciativám se v poslední době veřejně otevírá otázka sexuálního násilí. Znásilnění není už podívaná, o které by se žertovalo. Nejspíš i Vás tato podívaná pohoršuje. Zajímalo by mě jen, jestli to není spíše pro její explicitní sexualitu než kvůli nekonsenzualitě takového aktu. Co byste řekl ženě, která by po znásilnění chtěla podstoupit interrupci? Bylo by pro Vás dále znásilnění ohavné a pochopil byste, proč v sobě nechce nosit dítě člověka, který jí ublížil? Nebo byste ji zas přirovnal k teroristovi?

Když budu pracovat s touto scénou znásilnění zcela vytrženou z kontextu představení, stejně jako s ní pracujete vy, je poctivé přiznat, že na migračních cestách se mnoho muslimek setkalo se znásilněním jako častou součástí pašeráckých machinací. Deprimovaní muži, prchající z konzervativních zemí nemocných kromě nepokojů také sexismem, napadali ženy také v evropských zemích. Jakkoli je nemístné srovnávat jedno násilí s druhým, bylo by nepřesvědčivé tvářit se, že migrující ženy si neprošly násilím mnohonásobně větším. Skoro to vypadá, jako bychom spíše my, identitární Evropané, považovali za psy ony prchající jinověrce, když jich v roce 2016 ve Středozemním moři zemřely hned tři tisíce.

Smutné je, že jste svojí rétorikou tolik přikláněl k nejzavilejším odpůrcům migrace a přiléval olej do ohně nenávisti, když například katolická Charita, organizace tak blízká vaší církvi, migrantům a cizincům dlouhodobě pomáhá. Provozuje poradny v několika městech po České republice a působí i v samotných místech konfliktu. Vy sám ale jako byste měl celou dobu blíže k těm, kteří kromě migrantů napadali také každého, kdo se jim odvážil pomoci.

Vaši podporovatelé si Vás váží pro Vaši údajnou schopnost spojovat společnost, prý se snažíte vystupovat jako mediátor. Chtěla bych se tedy zeptat, proč jste se ve své mediátorské roli nevstoupil do dialogu, který se s Vámi mnoho skupin pokoušelo vést. Znemožnil jste přednášku americké jeptišky zabývající se situací LGBT lidí na půdě katolické farnosti. Nereagoval jste na signatáře odduky2018, nevyjádřil jste se ani k situaci kněží popsané v časopise Salve. Akorát jste prý vzkázal, že časopis nadále nebudete podporovat.

Ani v kauze brněnského představení nevedete rozhovor, ale nesouhlas s představením jste propojil s distancí od dalších aktivit spojených s tímto městem. Vaše jednání se mediátorské pozici příliš neblíží, subjektivně ve mně spíše vyvolává dojem, že se snažíte za každou cenu neodhlédnout od vlastních pozic. Nevedete dialog, snažíte se partnera v dialogu zastrašit.

Podařilo se Vám prezentovat křesťanství jako náboženství kultu tradiční rodiny, „těch, kdo se tu narodili“, pevných hradeb a umlčování protivníků. Na svatováclavské pouti jste vložil modlícím se dětem do úst prosbu, aby se uprchlíci měli odvahu vrátit do země svého původu. Pyšníte se tím, že jste domluvil peníze ze státních restitucí, ale kněží náhle patří mezi nejhůře placené pracovníky s vysokoškolským diplomem.

Chtěla bych věřit, že se snažíte mít slitování a že Vás k tak vyhroceným krokům vede třeba víra nebo církevní hierarchie. Nic z toho ale nemůže být pravda. Z Vatikánu zaznívá zcela jiná zpráva. Stojíte na straně nejkonzervativnějších hnutí pro-life v době, kdy se samotné hnutí stává liberálnějším. Vystupujete proti zastánkyním práva na potrat a nazýváte je tím nejhorším z církve, zatímco zastánci práva na interrupci jsou i mezi členy Papežské akademie pro život. V době, kdy se připravuje synod zaměřený na otázky mladých a mladým lidem je dáván v rámci celé církve velký prostor se vyjádřit, mluvčí arcibiskupství posměšně nazývá své názorové odpůrce „dětmi z Kliniky“.

Nemrzí mě tolik všechny úskoky spojené s Vaší osobou. Mnohem víc mě mrzí promarněné šance, které jste měl. Mrzí mě, že se přibližujete k lidem v nouzi pouze skrze extrémní rétoriku a nepřinášíte pojetí sociální spravedlnosti. Mrzí mě, že jsou Vám blíž populističtí lídři typu Tomia Okamury než studenti demonstrující za demokracii. Mrzí mě, že po zkušenosti s Vámi rozumím obrazu Krista znásilňujícího muslimku. Pokud ale autor této hry pracoval s určitým obrazem Krista, který v tomto případě reprezentuje církve, nikoli naopak, potom se nemůžu ubránit dojmu, že jste to byl právě Vy a Vaše identitářská rétorika, která probudila tuto imaginaci. Tento „výprodej křesťanství a jeho ideálů“ jste zinscenoval sám.

 

Čtěte dále