Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Otevřený dopis proti Národnímu pochodu pro život

Vážená paní primátorko, vážený pane radní, zastupitelé a zastupitelky hl. města Prahy,

Magistrát hlavního města Prahy prostřednictvím radního Jana Wolfa zaštítil svou autoritou veřejné instituce Národní pochod pro život a rodinu, kontroverzní akci, která šíří názory odporující demokratické společnosti.

Historie pochodů pro život je poměrně temná, jedním z hlavních cílů tohoto hnutí byl legislativní zákaz potratů a hormonální antikoncepce, doprovázený agresivní kampaní plnou krve a drastických obrázků potracených plodů. Hlavní tváře Hnutí pro život té doby (jeho předseda Radim Ucháč i tisková mluvčí Zdeňka Rybová) jsou ve vedení hnutí dodnes, od roku 2010 navíc jako signatáři manifestu ultrakonzervativní Akce D.O.S.T. Jak nebezpečné tyto tendence jsou, můžeme pozorovat v sousedním Polsku, kde se zákon o absolutním zákazu potratů snaží prosadit místní církev spolu s vládnoucí stranou Právo a spravedlnost. Takový zákon by znamenal nejen omezení práv žen na svobodné nakládání se svým tělem a osudem, často by je navíc mohl ohrozit i na zdraví a na životě. Zákaz potratů je výrazným posunem zpět, ustoupením od těžce vybojovaných výdobytků rovnoprávnosti a reprodukční svobody ke konzervativní politice, která upírá ženám právo se svobodně rozhodovat.

Nejde o to, že bychom chtěli kohokoli nabádat k tomu, aby potrat podstupoval. Je to ale podle nás rozhodnutí, které je pro mnoho žen náročné z řady důvodů, a nevidíme sebemenší důvod, proč by měly být ženy vystavovány ještě i morálnímu tlaku a manipulacím. Za nejlepší prevenci potratů je považována kvalitní sexuální výchova, dostupnost různých forem antikoncepce, lepší postavení rodičů na trhu práce a fungující sociální zabezpečení. Nic z toho ale Hnutí pro život nepodporuje.

Postupem času se tyto pochody a protipotratové kampaně začaly nacházet blíž katolickému mainstreamu – ačkoli agresivní kampaně s fotkami plnými krve vystřídaly barevné obrázky rozesmátých dětí, jejich obsah se nezměnil. Velkou „zásluhu“ na tomto obratu měl i současný arcibiskup Dominik Duka, který pochod zaštítil svou autoritou. Pochod pro život ale nadále zůstává velmi problematickou akcí, jeho protidemokratické tendence a nacionalistický charakter jsou v něm pořád silně přítomny. Dokazuje to i oznámený účel akce: „Vyjádření poděkování rodinám, které jediné mohou zvrátit vymírání českého národa.“ Hnutím pro život deklarovaná ochrana života od početí až do smrti se tak týká jenom některých. Český stát je přeci tvořen svými občany, kteří mohou mít různou etnickou či národnostní příslušnost, jak to bylo u nás po staletí.

Mohou si být lidé žijící mimo úzce definovaný koncept takzvané tradiční rodiny jistí, že jsou vnímáni jako plnohodnotní občané města? Mohou si tím být jistí lidé z celého světa, kteří se do Prahy stěhují, ale zároveň nesplňují podmínky bílého češství, které Pochod pro život propaguje?

Vedle deklarované, ale nevyžádané starosti o těhotné ženy a jejich nenarozené děti, která je snahou o kontrolu nad ženskými těly, s sebou tato akce od svých počátků nese důraz na utvrzování tradičních rolí, ve kterých si lidské bytosti nejsou rovny, a na vyzdvihování jednoho typu rodiny nad jiné. Tento způsob uvažování přispívá ke stigmatizaci a vylučování rozvedených či svobodných rodičů, stejnopohlavních párů a mnoha dalších typů a forem soužití. Hnutí pro život nejde o ochranu života jako takového, ale o ochranu takzvané tradiční rodiny, tedy formy soužití realizovatelné téměř výhradně bílými heterosexuály. Ostatní se do takových úzce vymezených škatulek prostě nevejdou a jejich životy jsou tedy méněcenné.

Vzhledem k tomu, že filozofie Hnutí pro život je formována tím nejkonzervativnějším z nauky katolické církve, nejsou tato východiska nijak překvapivá. Neznamená to ale, že by byla omluvitelná. Zarážející je také fakt, že za vyšší porodnost bojuje instituce, která propaguje život v celibátu a váže na něj zvláštní pravomoci. Zůstává zároveň stejnou organizací, která dlouhá léta kryla zneužívání dětí kněžími a nikdy se k tomuto problému dostatečně otevřeně nepostavila. Stejně tak se nevyjadřuje k důležitým kauzám, které by opravdu mohly pozitivně ovlivnit životy dětí již narozených – ať už je to debata o potřebě a stavu kojeneckých ústavů či dětských domovů, debata o zálohovaném výživném či alespoň morální podpora teplických prvňáčků, kteří se stali oběťmi nenávistných útoků.

Jak je možné, že Národní pochod pro život a rodinu, který odmítá respektovat stejnopohlavní páry, získal záštitu Magistrátu hl. m. Prahy, přestože ten dlouhodobě podporuje akci Prague Pride, která naopak za práva LGBTQ lidí bojuje? Tento rozpor je zarážející a vyvolává otázky po tom, co vlastně podpora podobných akcí znamená. Mohou si být lidé žijící mimo úzce definovaný koncept takzvané tradiční rodiny jistí, že jsou vnímáni jako plnohodnotní občané města? Mohou si tím být jistí lidé z celého světa, kteří se do Prahy stěhují, ale zároveň nesplňují podmínky bílého češství, které Pochod pro život propaguje? Považujeme za nepřípustné, aby Magistrát hl. m. Prahy podobnou akci svou autoritou veřejné instituce zaštiťoval a požadujeme, aby jakoukoli podporu Hnutí pro život odvolal.

Kopii tohoto dopisu zasíláme také zástupcům Českých drah a Dopravního podniku hlavního města Prahy, tedy dvěma veřejným institucím, jimž Hnutí pro život na webových stránkách pochodu děkuje za spolupráci při přípravách pochodu. Tyto instituce kontroverzní postoje Hnutí pro život pravděpodobně nesdílejí, máme ale důvodné podezření, že Hnutí používá jejich symbolickou záštitu, aby legitimizovalo své postoje nesnášenlivé k jinakosti. Žádáme tedy České dráhy a Dopravní podnik hlavního města Prahy, aby se od celé akce distancovaly.

 

S přáním hezkého dne níže podepsaní

Ludmila Böhmová, studentka, sociální pracovnice

Kateřina Konvalinová, studentka

Anna Remešová, redaktorka

Dominika Knoblochová, studentka, sociální pracovnice

Diana Young, BA(Hons), MA, PGCE, PGDip, PhD, Secondary School teacher, parent.

Hana Blažková, studentka komparatistiky

Michaela Pokutová, studentka genderových studií

Mariana Štěpánková, studentka gymnázia

Olga Bierhanzlová, studentka

Petr Pávek, pracovník v sociálních službách, aktivista

Martina Valášková, studentka teologie

Filip Vidimský, technik

Sára Herrmannová, studentka

Jan Májíček, doktorand, ÚPOL FF UK

Marie Lukáčová, středoškolská učitelka

Layla Bartheldi, studentka, kuchařka

Eva Čivrná, studentka, neziskový sektor

Jamie Kotyza, student

Vladimír Tupáček, publicista, aktivista

Magdalena Šipka, studentka

Josef Patočka, student

Viktorie Aldabaghová, studentka

Václav Orcígr, sociolog, ekolog

Hana Kovářová, neziskový sektor

Hana Grygarová, trance DJ

Anežka Zezuláková, studentka

Adam Geisler, student archeologie

Barbora Michálková, studentka sociální práce

Michaela Trtíková Vojtková, socioložka a demografka

Martin Tománek, student, učitel ve školce

Anežka Michnová, členka kolektivu SdruŽeny

Darina Alster, umělkyně a pedagožka

Nele Laos, studentka sociologie, aktivista

Jan Kašpárek, student

Apolena Rychlíková, dokumentaristka a redaktorka A2larm.cz

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image