Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Schrödingerovy volby

O vítězství Viktora Orbána ve volbách, jež v Maďarsku proběhnou tento víkend, pochybuje málokdo. Jeho pozice však možná není tak pevná jako dřív.

Od pádu minulého režimu zažilo Maďarsko řadu předvídatelných i nepředvídatelných parlamentních voleb. Ale zatím nezažilo volby, které by byly zároveň předvídatelné i nepředvídatelné. Parlamentní klání, které se uskuteční v neděli 8. dubna, patří právě k tomuto typu „schrödingerových“ voleb.

Na první pohled se zdá zcela zřejmé, že zvítězí strana Fidesz Viktora Orbána, jíž se podařilo soustředit ohromnou politickou, institucionální a ekonomickou moc. Pravděpodobně získá většinu (možná dokonce kvalifikovanou dvoutřetinovou většinu) v maďarském parlamentu, který čítá 199 poslanců. Nejnovější průzkumy veřejného mínění dávají Fideszu 27–41 procent; druhé nejsilnější straně, dříve extremistickému a nyní spíše umírněnému Jobbiku, připisují podporu mezi 8–18 procenty.

Obvykle dobře naolejovaná mašina Orbánova PR se otřásá a většině roku 2018 zatím dominovala mediální témata, která spíše nahrávají opozici.

Tyto obrovské variace v číslech ale ukazují, že se něco děje. Musíme navíc vzít v potaz, že velké procento lidí odmítá v průzkumech veřejného mínění odpovídat (kvůli strachu nebo nerozhodnosti), i to, že podpora Fideszu je už tradičně v každém průzkumu nadhodnocená. Vychází nám z toho nejméně spolehlivé předvolební průzkumy v celé maďarské postsocialistické historii.

Nekončící skandály

Dvacátého pátého února se konaly místní volby ve městě Hódmezővásárhely na jihovýchodě země. Město, které je obecně považováno za baštu Fideszu, odmítlo představitele vládnoucí strany a místo toho si zvolilo nezávislého kandidáta Pétera Márki-Zaye, jehož podpořily všechny opoziční strany. Nečekaný výsledek dodal mnohým naději, že Orbánův semiautoritářský režim by přece jen v otevřených volbách mohl být poražen.

Nicméně to, co opravdu ukazuje, že Maďarsko čekají nepředvídatelné volby, není výsledek v Hódmezővásárhely ani nespolehlivost předvolebních průzkumů, ale neutuchající série skandálů, které sužují vládnoucí stranu od počátku roku. Je jich tolik, že je nelze ani všechny shrnout, podívejme se tedy alespoň na ty nejzávažnější:

V lednu, poté co náměstek ministra zahraničí Kristóf Altusz dal rozhovor listu Times of Malta, vyšlo najevo, že během nenávistné a úmyslně poplašné protiuprchlické kampaně, kterou Fidesz vede od roku 2015, vláda přece jen poskytla v roce 2017 azyl 1 300 uprchlíkům. Odhalení poukázalo na pokrytectví vládní strany a jen podtrhlo to, co lidé už dávno věděli: že Orbán hraje na nejnižší instinkty v maďarské společnosti jen proto, aby se udržel u moci.

Evropský úřad pro boj proti podvodům OLAF vydal obsáhlou zprávu o čerpání evropských fondů v Maďarsku. Vyšlo v ní najevo, že firma Orbánova zetě Istvána Tiborcze užívala podvodných metod, aby získala veřejné zakázky financované EU. Zpráva OLAF tvrdí, že Tiborczova firma jednala jako součást sítě organizovaného zločinu a maďarský stát jí v jejím podvodném jednání asistoval.

Jeden z vysoce postavených členů strany Lajos Kósa se ocitl uprostřed surreálního skandálu, ve kterém figuruje člověk s falešnou identitou a údajné dědictví ve výši 4,35 miliard (!) eur. Objevily se autentické právní dokumenty, které odhalily, že Kósovi tuto nepravděpodobnou finanční částku svěřila neznámá žena, jež tvrdila, že peníze zdědila po příbuzném ze Švýcarska. Ačkoli Kósa vše popřel, další dokumenty ukázaly, že měl v plánu předat asi 2,5 milionu eur své vlastní matce. Nevíme, co přesně se vlastně stalo – zda se jedná o složitý případ praní špinavých peněz nebo zda Kósa prostě naletěl jakémusi podvodníkovi. Výsledkem ale je, že naprostá absurdita celého příběhu přinutila tohoto politika skrývat se před televizními kamerami.

Podle jiných, podobně nepřehledných zpráv byl téměř totožný finanční obnos jako ten, který figuruje v Kósově příběhu, vyveden z Maďarska v diamantech.

V rámci korupční dluhopisové aféry se nejen obohatila řada firem spojených s Fideszem, ale navíc zahraniční zločinci získali pobyt v Maďarsku. Patří mezi ně osoba obviněná italskou policií z praní špinavých peněz či blízký komplic syrského diktátora Bašára al-Asada. Oběma byl nabídnout trvalý pobyt v Maďarsku výměnou za investice do dluhopisů vydaných maďarským státem.

Předvolební kampaň také okořenily skandály s luxusní vilou ředitele národní banky a zahraniční konta vládního úředníka.

Všechny tyto zprávy jen doložily rozsah korupce, která prostupuje vládnoucí stranu od nejvyšších do nejnižších pater. Ne že by tyto zprávy samy o sobě byly tak překvapující. Ukazuje se ale něco jiného: obvykle dobře naolejovaná mašina Orbánova PR se otřásá a většině roku 2018 zatím dominovala mediální témata, která spíše nahrávají opozici.

Sázka na sjednocenou opozici

Obranná pozice není něco, na co by si Fidesz během posledních osmi let přivyknul. S propojenými kampaněmi proti uprchlíkům, Georgi Sorosovi a maďarským neziskovkám se vládě dařilo roky být v ofenzivě. Maďarskou veřejnou sféru výrazně formovala právě tato témata, a opozice tak byla nucena přistoupit na hru Fideszu. To se nyní mění.

Nicméně i přes tento vývoj Fidesz stále dominuje politicky, ekonomicky i mediálně. Nahrává mu navíc i volební systém, který je nastaven tak, aby zvýhodňoval nejsilnějšího politického aktéra, tedy Orbána. Ze 199 poslanců je 106 voleno většinovým systémem v jednomandátových volebních obvodech po britském vzoru. Zbývajících 93 poslanců je vybíráno na základě proporčního systému ze stranických kandidátek.

Oněch 106 křesel lze získat na základě systému „vítěz bere vše“ – tedy i bez jasné většiny v daném obvodu. Vzhledem k roztříštěnosti opozice to staví Fidesz do velmi výhodné pozice. V roce 2014, kdy vládnoucí strana získala dvoutřetinovou parlamentní většinu na základě celkově menšího počtu hlasů, než se kterým prohrála volby v roce 2006, vyhráli Orbánovi kandidáti v 96 ze 106 obvodů, ale pouze v 26 získali většinu. Ve zbývajících sedmdesáti obdrželi méně, než byl součet hlasů pro nejvýznamnější opoziční kandidáty.

Volební překvapení v Hódmezővásárhely dodalo novou energii snahám postavit jen jednoho opozičního kandidáta v každém obvodu, což maximalizuje šance porazit kandidáty Fideszu. Okolo této volební strategie dokonce povstalo několik občanských iniciativ, které se snaží opoziční partaje v každém obvodu donutit k dohodě a spolupráci. Když ale vyšlo najevo, že opoziční strany nejsou ochotné plošně koordinovat své aktivity (ačkoli v některých obvodech spolupracují), začaly tyto občanské skupiny prosazovat myšlenku „taktického výběru“ – nabádají voliče, aby v jednomandátových obvodech odhlédli od osobních sympatií a volili nejsilnějšího opozičního kandidáta.

Volební účast bude rozhodující

Otázka taktického výběru vnáší další neznámou do už tak velmi nepřehledné rovnice. Budou ale voliči vědět, kdo je nejsilnějším kandidátem bez oficiálních stranických direktiv? Jaká část voličů bude volit takticky a jak velká část naopak dá hlas svému oblíbenci bez ohledu na podporu v průzkumech? Na tyto otázky získáme odpovědi až večer 8. dubna.

Tyto otázky také ovlivní volební účast, další klíčový faktor voleb. Vzhledem ke stabilitě dvoumilionové voličské základny Fideszu bude vše záležet na tom, kolik lidí zmobilizují opoziční strany. Analytici a politické strany se ale shodují, že účast by se musela vyšplhat až k 70 procentům, aby ohrozila parlamentní většinu Fideszu. Účast 65 procent je pak potřebná k tomu, aby bylo alespoň zabráněno další kvalifikované dvoutřetinové většině v parlamentu. Není divu, že v tuto chvíli se nikdo neodvažuje odhadovat nic konkrétního, ačkoli jako nejpravděpodobnější výsledek se stále jeví vítězství Orbána.

Po osmi letech agresivní krajněpravicové demagogie i silně pravicové hospodářské politiky, která zruinovala většinu veřejných služeb a dolní polovinu společnosti zanechala v úpadku, už Orbánova vláda nenabízí mnoho překvapení. Mnoho lidí věřilo, že po volebním debaklu v Hódmezővásárhely změní vláda rétoriku a zmírní protiuprchlickou a zároveň antisorosovskou propagandu, aby se více věnovala záležitostem, které Maďary skutečně trápí. Ale mýlili se. Naopak, Fidesz ještě přitvrdil ve svých obvyklých lžích, a dokonce spustil novou xenofobní kampaň, kopírující billboardy antievropské strany UKIP z kampaně za Brexit. Orbán totiž nezná umírněnost.

 

Pokud se 8. dubna dostaví výsledky naznačující, že větší část maďarské společnosti není spokojena s pokračováním současného kurzu, můžeme očekávat další útoky na zbytky pluralismu a právního státu, pokračující privatizaci veřejných prostředků a jejich odvod politické klientele, pokračování perverzní redistribuce bohatství z chudších částí společnosti bohatším a neutuchající rétorickou válku s Evropskou unií.

Díky evropským fondům, ruským a čínským půjčkám na rekonstrukci jaderné elektrárny Paks 2 a železnici mezi Budapeští a Bělehradem je ekonomická pozice Fideszu stabilní a jeho klientela nasycená. S rekordně nízkou daňovou sazbou pro korporace a zákoníkem práce zvýhodňujícím zaměstnavatele jsou spokojeny i nadnárodní firmy. Pokud tedy nedělní volby nepřinesou otřes, Orbánův režim bude nejspíše dále posilovat a mnozí se obávají, že za další čtyři roky bude ještě těžší ho porazit.

Autor je redaktor zpravodajského serveru Merce.hu.

Text vznikl ve spolupráci s weby PoliticalCritique.org a Krytykapolityczna.pl. Z angličtiny přeložila Veronika Pehe.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image