Squatujeme mediální prostor od roku 2013

- Inzerce -

Krvavé výročí palestinské nakby

Zatímco USA stěhují s velkou pompou ambasádu do Jeruzaléma, protestující Palestinci jsou terčem brutálních útoků ze strany izraelské armády.

Již sedm týdnů Palestinci protestují v pásmu Gazy u hranic s Izraelem. Tato série protestů začala 30. března, kdy byly svolány velké demonstrace na výročí tzv. Dne půdy, který odkazuje na události z roku 1976, kdy vypukly velké nepokoje palestinských občanů Izraele proti vládnímu rozhodnutí anektovat rozsáhlé části území Galileje. Série protestů měla vyvrcholit 15. května, kdy si Palestinci připomínají Den nakby, následující po výročí izraelské nezávislosti. Termín „nakba“ označuje palestinskou katastrofu a je spojen s vyhnáním a útěkem 700 tisíc Palestinců z Izraele.

Nechtěné přiznání válečných zločinů

Páteční demonstrace měly symbolizovat návrat Palestinců na území, odkud byli vyhnáni, a proto se konaly u hranic pásma Gazy s Izraelem. Na sedmdesáté výročí státu Izrael byl také naplánován přesun americké ambasády do Jeruzaléma, tedy ještě o důvod víc k palestinským protestům. Demonstrace symbolicky volají po návratu na území, odkud museli dnešní obyvatelé Gazy odejít během války v roce 1948.

Demonstrace v pondělí 14. května byly zatím pro Palestince nejkrvavějším dnem od izraelské invaze do pásma Gazy v roce 2014. Potvrzeno bylo 61 obětí a 2700 raněných, často ostrou municí. Na izraelské straně nebyl ani jeden zraněný voják.

Ačkoli se Izrael snažil demonstrace od počátku prezentovat jako aktivitu Hamásu a o neozbrojených demonstrantech referoval jako o lidských štítech používaných teroristy, ze sociálních sítí je zřejmé, že na protestech se podílely všechny vrstvy občanské společnosti. Již v první den demonstrací na výročí Dne půdy, kterých se účastnilo asi 30 tisíc osob, byly z Gazy hlášeny šokující počty mrtvých. Podle palestinského Červeného kříže bylo zabito 17 demonstrantů, tři další podlehli zranění v následujících dnech a 800 lidí bylo zraněno, přičemž drtivá většina zranění byla způsobena ostrou municí. Izraelská armáda i politici se záhy obhajovali tím, že palestinský Hamás vyvolává protesty, aby pod jejich rouškou páchal teroristickou činnost. Aktivisté, kteří nejsou jakkoli spojováni s Hamásem, to však rezolutně odmítají. Na internetu se objevila videa aktivistů, na nichž lze vidět střelbu do mladíků, kteří nepředstavovali pro izraelské vojáky žádné nebezpečí. Někteří z nich byli střeleni do zad, když běželi směrem od bezpečnostního plotu. Mluvčí izraelské armády se poté vyjádřil k incidentu na Twitteru slovy: „Byli jsme perfektně připraveni a věděli jsme přesně, kam každá kulka dopadla.“ Tento tweet byl následně vymazán, nicméně mohli bychom ho označit za nechtěné doznání se k válečným zločinům. Izraelští vrcholní politici včetně premiéra Netanjahua rovněž nešetřili slovy chvály na izraelské ozbrojené síly.

Následující pátek bylo na dalších demonstracích zastřeleno devět Palestinců a 700 raněno, z toho asi polovina opět střelbou ostrou municí. V tento den byl také zastřelen novinář Jásir Murtadžá, přestože byl řádné označen novinářskou vestou a přílbou. Novinářská vesta kryje nejkritičtější vrchní partie těla jako hrudník, izraelský sniper proto mířil na spodní část břicha. Třetí týden protestů bylo už jen asi 10 tisíc účastníků a také méně obětí. Během těchto demonstrací však byl zastřelen další palestinský novinář.

V následujících týdnech počty obětí klesaly. Má to dva nejpravděpodobnější důvody: Izraelci se jednak začali ocitat pod čím dál větší zahraniční kritikou a za druhé se demonstrací účastnilo méně lidí. Série protestů měla vyvrcholit v Den nakby, nicméně masivní protesty propukly již o den dříve – v den 70. výročí vyhlášení izraelské nezávislosti. Tyto demonstrace byly nakonec potlačeny za použití takové míry násilí, že k žádným velkým protestům již následujícího dne nedošlo. Naopak byly na všech palestinských územích vyhlášeny tři dny smutku.

Bezvýhradná podpora USA

Demonstrace v pondělí 14. května byly zatím pro Palestince nejkrvavějším dnem od izraelské invaze do pásma Gazy v roce 2014. Potvrzeno bylo 61 obětí a 2700 raněných, často ostrou municí. Na izraelské straně nebyl ani jeden zraněný voják. Izraelští vládní představitelé opět obhajují střelbu do demonstrantů přítomností ozbrojenců z Hamásu. Přitom označování demonstrantů za teroristy, aby se ospravedlnilo jejich zabíjení, je rétorika typická pro všechny represivní režimy. Korespondent z Gazy pro nezávislé médium Democracy now! Sharif Abdul Kouddous informoval, že mezi palestinskými demonstranty neviděl žádné náznaky přítomnosti ozbrojenců, o kterých izraelští představitelé mluví, kdykoli jsou konfrontováni s kritikou ohledně vysokých počtů zabitých demonstrantů. Danny Danon. izraelský velvyslanec při OSN, v rozhovoru pro Channel 4 obhajoval smrt šesti dětí obvyklým argumentem, že Hamás používá civilisty jako živé štíty. Na otázku, zda Izrael vyslyší výzvy generálního tajemníka OSN požadující nestranné vyšetřování, odpověděl vyhýbavě, že Izrael je sám schopen vlastního vyšetřování. Tyto argumenty si osvojili i představitelé americké vlády. Například tiskový mluvčí Bílého domu byl konfrontován novinářkou z anglické sekce Al-Džazíry během tiskové konference k přesunu americké ambasády do Jeruzaléma otázkou, zda by Izrael měl být hnán k zodpovědnosti za brutální potlačení demonstrací. Mluvčí však odpověděl, že americká vláda je přesvědčena, že odpovědnost nese Hamás. Protesty jsou údajně propagandou Hamásu a Izrael se prý celé týdny snažil řešit situaci nenásilně. Novinářka na něj naléhala podruhé konkrétním dotazem, jestli tomu tak je i v situaci, kdy mladíci hází kameny 50 metrů od bezpečnostní zdi a odpovědí je střelba sniperů ostrými náboji. Mluvčí reagoval otřepanou frází: „Jsme přesvědčeni, že za násilí je odpovědný Hamás.“

Ještě v předvolební kampani Donald Trump mluvil o novém přístupu k řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Dokonce i někteří Trumpovi odpůrci vyjadřovali naději, že by takto svérázný politik přece jen mohl do řešení konfliktu přinést nový impulz. V tu dobu ovšem málokdo tušil, že si Trump po nástupu do úřadu padne kolem krku s izraelskými jestřáby a stane se zcela nepokrytým zastáncem jejich vize Blízkého východu. Včerejší recepce na nově otevřené americké ambasádě v Jeruzalémě se účastnili kromě amerického velvyslance také Ivanka Trumpová se svým mužem a Trumpovým poradcem Jaredem Kushnerem, dvanáct členů amerického kongresu a ministr financí Steven Mnuchin. Byly tam i další osobnosti, mezi nimi třeba republikánský senátor za stát Texas, bývalý kandidát na prezidenta Ted Cruz nebo vlivný obhájce Izraele akademik Alan Dershowitz. Za kontroverzní byla z hlediska politiky Evropské unie považována účast velvyslanců České republiky, Maďarska, Rakouska a Rumunska. Symbolický punc celé události dal svou zahajovací modlitbou evangelikánský pastor Robert Jeffress, známý svými nenávistnými výroky proti muslimům, mormonům i Židům, o nichž dokonce v minulosti prohlašoval, že je po smrti čeká peklo.

Střet paralelních světů

Díky médiím jsme byli svědky dvou paralelních realit. V jedné jsme mohli sledovat samolibou oslavu americko-izraelských vztahů a rozhodnutí přesunout americkou ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma bez jakékoli reflexe situace, k níž došlo o několik desítek kilometrů dále v Gaze. Na plátně si hosté recepce promítali předtočený vzkaz Donalda Trumpa, v němž mluvil o tom, že USA budou vždy partnerem Izraele na cestě k míru a porozumění. V druhé paralelní realitě ve stejnou dobu ovšem izraelská armáda střílela po lidech, kteří více či méně symbolicky demonstrovali za své právo na návrat do bývalé domoviny. Tato druhá realita obnáší desítky mrtvých civilistů včetně žen a dětí, stejně jako stovky zraněných, kteří postupně plní nemocnice v Gaze. V této realitě není ani vidu ani slechu po hlavním tématu, o němž se mluví v realitě první, tedy o míru a svobodě.

Evropští lídři izraelskou střelbu jednoznačně odsoudili, tak jako v předchozích týdnech; nicméně nelze mluvit o silných slovech. Šéfka evropské diplomacie Federica Mogheriniová se omezila na výzvy, aby se Izrael zdržel nadměrného užití násilí. Emmanuel Macron i Angela Merkelová sice násilí odsoudili, nepoužili však žádný tvrdý tón. Theresa Mayová požaduje nestranné vyšetření událostí, ale dostala se pod tvrdou kritiku Jeremyho Corbyna, že neodsoudila izraelské násilí dost ostře. Jihoafrická republika reagovala na násilnosti odvoláním svého velvyslance z Tel Avivu. Turecko vyhostilo izraelského velvyslance z Ankary a Izrael na to reagoval obdobným krokem vůči tureckému konzulovi.

Jaké jsou další možnosti Palestinců? Zdá se, že ať udělají cokoli, je to z pohledu USA a Izraele vždycky špatně. Když se před několika lety obrátili na mezinárodní společenství s žádostí o uznání své státnosti v OSN, Izrael je za to potrestal zmrazením peněz, které jim ročně vyplácí z vybraných celních poplatků, a Američané jim zablokovali finanční pomoc v hodnotě 200 milionů dolarů. Snahy o nenásilný bojkot BDS (Boycott Divestment and Sanctions) jsou často označovány jako projevy antisemitismu. Když Palestinci nenásilně demonstrují, vždy je to označováno jako akce Hamásu. Určitou nadějí by pro ně snad mohlo být setrvání v nenásilných protestech, protože jak se zdá, jedině tím si získávají sympatie na Západě.

Autor je student arabistiky a aktivista.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image