Foto Saša Uhlová
Návrhy zákonů o pomoci v hmotné nouzi a o státní sociální podpoře, které upravují výši doplatku a příspěvků na bydlení, kritizuje jak Českomoravská konfederace odborových svazů, tak veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová, nebo některé kraje. Připomínky mají různé instituce v rámci meziresortního připomínkového řízení zaslat ministertvu do půlnoci ze čtvrtka na pátek. Ministerstvo práce a sociálních věcí se s nimi chce ústně vypořádávat v pátek v jedenáct hodin dopoledne.
Novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi kritizují kvůli snížení normativních nákladů ze stávajících osmdesáti na padesát procent při vyplácení doplatků do ubytoven. „I když ČMKOS chápe důvod navrženého opatření, plošné snížení pro všechny domácnosti se může negativně dotknout řady domácností a vést ke ztrátě jejich bydlení,“ obává se ČMKOS a upozorňuje i na to, že novela přichází v době, kdy dosud není zavedena právní úprava sociálního bydlení.
„Kromě toho, že mnoho obcí vůbec byty nevlastní, nelze se spokojit s tím, že žadatele o doplatek na bydlení obce v písemném doporučení zpravidla posílají bydlet právě do ubytoven, které jediné jim mohou nabídnout střechu nad hlavou,“ píší odbory.
Podle veřejné ochránkyně práv nemohou být taková opatření prováděna „bez důkladné analýzy sociální situace rodin a cen bydlení, v rámci níž by bylo zjištěno, nakolik osoby v hmotné nouzi doplácejí náklady na bydlení z dávek určených na živobytí“. To totiž podle ochránkyně ve svém důsledku vede k prohlubování chudoby a sociálního vyloučení.
Kam z ubytovny?
Šabatová vidí problém i v tom, že novela neřeší, kam půjdou osoby, které o bydlení přijdou, protože nebudou schopny hradit sjednané ubytovné. „Nedoprovází snížení dávek na bydlení ani jinými opatřeními, zejména vytvořením nabídky cenově dostupných nájemních bytů, do nichž by se osoby z ubytoven mohly odstěhovat,“ vypočítává nedostatky novely stanovisko ombudsmanky. Přijetí novely by podle ní zásadním způsobem ohrozilo sociální smír ve společnosti a dramaticky zvýšilo napětí v místech, v nichž přijde větší počet osob o bydlení na ubytovnách.
Připomínky zaslaly ministerstvu i některé kraje. Pro Olomoucký kraj je zásadním problémem absence sociálního bydlení. I podle Jihomoravského kraje by zpřísnění nároku na dávku a její výši pro uživatele ubytoven mělo být provázáno s podporou sociálního bydlení, která by mohla alespoň částečně zmírnit dopad navrhované změny. Kraj Vysočina uvádí, že se při minulém poklesu z normativních nákladů z 90 % na 80 %, které proběhlo v rámci předchozí novelizace, nesnížily neúměrné zisků pronajimatelů. „V Kraji Vysočina nebyla zaznamenána situace, kdy by došlo ke snížení nájemních částek na základě poklesu stropu normativních nákladů, což je hlavním argumentem pro navrhovanou legislativní změnu. V reálu doplatili schodek klienti ze svých prostředků, obvykle z dávky, která je určena k jinému účelu – Příspěvku na živobytí. V důsledku tak došlo k prohloubení nepříznivé životní situace klientů,“ uvádí kraj ve svých připomínkách. Obdobné zkušenosti mají i v Ústeckém kraji.
Dávky v ohrožení
Obě instituce kritizují i druhou novelu zákona o státní sociální podpoře, která výrazně omezuje výplatu jiné dávky, a to příspěvku na bydlení.
Příspěvek na bydlení je podle ČMKOS jedinou nárokovou dávkou, která domácnostem pomáhá udržet si bydlení. „Máme obavy, že na navrhovaná opatření by mohla doplatit řada nízkopříjmových domácností, které tohoto příspěvku nezneužívají a které jej skutečně potřebují,“ píše se ve stanovisku. „Naše obavy jsou navíc umocněny skutečností, že dosud není legislativně upravena otázka sociálního bydlení a dle našich informací se ani nepředpokládá urychlené přijetí příslušného zákona, které by navržené úpravy příspěvku na bydlení doprovázelo a pomáhalo zmírnit případné negativní dopady,“ připomínají odbory. ČMKOS nesouhlasí také s návrhem zrušit pravidelnou valorizaci normativních částek na bydlení a ponechat vládě tento krok jen jako možnost. S tím nesouhlasí ani ombudsmanka, která upozorňuje, že tato změna může vést k tomu, že se dávky na bydlení nebudou po delší dobu valorizovat. Jejich výše v důsledku inflace může reálně klesnout, a tudíž nebudou v plné míře dostačovat k úhradě nákladů na bydlení.
Instituce kritizují i opatření, které zamezuje pobírat příspěvek těm domácnostem, které mají sjednané paušální platby za bydlení. „Lze si představit osobu s nízkým příjmem, která nemá možnost volby z více nabídek a přijme cenově výhodnou nabídku nájemní smlouvy s ujednaným nájemným a úhradou služeb paušální částkou,“ argumentuje ochránkyně. Tato osoba pak nebude moci nabídku přijmout a bude nucena přijmout jinou, třeba i dražší nabídku, jen aby nepřišla o dávkovou pomoc s úhradou nákladů na bydlení.
Opatření poškozující rodiny s dětmi
Veřejná ochránkyně práv ve svém stanovisku rozebírá také to, že v předkládané právní úpravě jsou bez bližšího vysvětlení stanoveny hranice disponibilního příjmu prostřednictvím násobků životního minima (dvojnásobek u jednotlivce, 1,5násobek u dvou osob, 1,3násobek u tří osob a 1,2násobek u čtyř a více osob). Předkladatel podle ní neuvádí relevantní statistické údaje, jako je například vztah těchto koeficientů k hranici příjmové chudoby, na jejichž základě stanovil právě uvedené hranice. Neuvádí ani příklady, jak nová právní úprava dopadne na sociální situaci nízkopříjmových rodin. „Zásadní pochybnost ve mně budí stanovení velmi nízkého koeficientu pro tříčlenné, čtyřčlenné a vícečlenné domácnosti, což jsou v naprosté většině případů rodiny s dětmi,“ upozorňuje ochránkyně.
Podobně i ČMKOS nesouhlasí se zrušením kategorie domácnosti o velikosti čtyři a více osob: „Tento návrh by postihl i úplné rodiny se dvěma dětmi, kterým by byly normativní náklady oproti současnému stavu sníženy o téměř čtyři tisíce korun měsíčně, což by se negativně projevilo v jejich příjmové situaci. Opatření směřuje i proti řádným rodinám, které dávky nezneužívají, ale jejichž příjmy nedosahují potřebné výše k úhradě nákladů na bydlení.“ Podle odborů jsou tak rodiny v podstatě potrestány za nízkou mzdovou úroveň v ČR.