Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Refugee porn: sexuální snění o holkách v hidžábech

Někteří západoevropští muži se bojí znásilnění bílých žen uprchlíky, jiní (anebo ti samí?) si oblíbili sledování sexu bílých mužů s uprchlicemi.

Pornografie je trendy záležitost. Každá sezóna s sebou přináší nová témata související s různými sexuálními praktikami. Trendy v pornu, stejně jako v jiných oblastech kultury, vznikají v kontextu doby a společnosti. V Německu jsou tak v současnosti nejoblíbenější žánry „refugee porn“ a „hijab porn“, při jejichž konzumaci západní muži mohou naplnit své fantazie o sexuálních praktikách s „uprchlicemi“. Tyto tematické pornofilmy jsou dvojí. Buď roli uprchlic hrají ženy snědé pleti s hidžáby na hlavách (hidžáb porno), anebo se do pornoprůmyslu zapojují skutečné uprchlice a uprchlíci (refugee porn). Narůstající zájem o toto téma v pornografii odráží společenské nálady související s evropským „bojem“ proti přijímání uprchlíků a s obávanou (a nepochopenou) „islamizací“ Evropy. Tato videa ovšem nejsou zdaleka populární jenom v Německu, ale v celé západní Evropě.

Kdo koho znásilňuje?

Jedním z nejčastějších argumentů odpůrců přijímání uprchlíků je domněnka, že arabští a afričtí muži budou znásilňovat evropské ženy. Tato obava vychází z informací o Islámském státu, který založila skupina radikálních islámských teroristů na pomezí Iráku a Sýrie, kde jsou ženy podle reportáží svědků a zahraničních pozorovatelů skutečně znásilňovány. Tato skutečnost však nijak nedefinuje to, jak se v Evropě budou chovat uprchlíci, kteří před těmito poměry utíkají.

Evropanky sexem s uprchlíky zrazují svou národnost, zatímco Evropani při sexu s uprchlicemi bojují proti potlačování evropských tradic a hodnot. Ženy se proviňují, muži bojují. Co zůstává, je zneužívání žen a jejich sexuality k vyřizování si účtů mezi muži.

Počet žen znásilněných v České republice je poměrně vysoký, a to i bez úřadujícího Islámského státu. Nezisková organizace Amnesty International provedla před třemi lety průzkum založený na policejních statistikách, podle kterého jsou v Česku znásilněny dvě až tři ženy denně. To se však týká pouze těch sexuálních útoků, které ženy nahlásí. Přitom z odhadů expertek a expertů na danou problematiku vyplývá, že by to mohlo být až dvacet znásilnění denně (přičemž naprostá většina obětí jsou ženy a agresoři muži). Většina útoků se odehraje ve známém prostředí a většina obětí násilníky zná. Zapomeňme na temné hvozdy a neznámé úchyly – nebo uprchlíky.

Znásilnění není akt sexuální, ale akt moci. Je to nástroj k ponížení jiné skupiny lidí, ne jen žen. Ve válečných konfliktech dochází ke znásilňování žen jako k symbolickému podrobení si manželek a partnerek mužů, proti kterým je veden boj. O tom, že nejde jen o samotný sexuální prožitek, svědčí i to, že jsou k penetrování žen používány různé nástroje – zbraně, klacky a podobně. Násilník nemusí mít při znásilnění erekci. Může mu to přinést zcela jiný způsob potěšení, kterým je pocit moci, ovládnutí a zastrašení. To se dělo například ve válce v bývalé Jugoslávii, kde muži systematicky znásilňovali ženy, aby tím pokořili celou skupinu nepřátel. To se dělo a stále děje také například v Kongu, Rwandě či Súdánu. Ženy a jejich těla se stávají válečnou kořistí, neboť pouze na základě příslušnosti k určité skupině (dané etnicitou, náboženstvím apod.) poslouží nepřátelům jako nástroj k získání převahy a oslabení nepřítele.

Proonanovat se k nadřazenosti

A zde se dostáváme k tomu, co může mít pornografie se znásilněním jako válečnou zbraní společného. Zatímco se „bílí muži ze Západu“ obávají, aby uprchlíci neznásilňovali jejich ženy, v pornu vidí, jak jiní „bílí muži ze Západu“ souloží se sexy uprchlicemi. Jde skutečně „jen“ o specifický způsob sexuálního uspokojení? Nebo je součástí věci dobrý pocit z toho, že pornovidea symbolicky ukazují, kdo je tady pánem? Onanovat u videa s názvem „Ojel jsem uprchlici za prachy na oběd“, je dost výmluvné. Nejde jistě o to, že by dobrý muž dal vydělat ženě bez prostředků, ale že zneužije její situace k tomu, aby se uspokojil, ale také, aby se tak zúčastnil boje, zahrnujícího „nepřátelskou“ kulturu, nacionalismus i gender.

Videa, která jsou dosažitelná na oblíbených pornoserverech, přitom zachycují i obrácenou kombinaci – bílou evropskou ženu s uprchlíkem. V tomto případě je však titulek rovněž výmluvný a pouze svědčí o tom, jak genderová nerovnost souvisí s praktikováním moci prostřednictvím pornografie: „Bílá evropská děvka se v hotelu miluje s ilegálem“. Evropanky sexem s uprchlíky zrazují svou národnost, zatímco Evropani při sexu s uprchlicemi bojují proti potlačování evropských tradic a hodnot. Ženy se proviňují, muži bojují. Co zůstává, je zneužívání žen a jejich sexuality k vyřizování si účtů mezi muži.

Autorka je socioložka, působí na katedře genderových studií FHS UK.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image