Foto Barbora Matysová
„Klišská“ a „Modrá“ ubytovna v Ústí nad Labem jsou na pokraji zavření. Obě patří firmě CPI Radovana Vítka, který byl v minulosti známý jako „realitní žralok ze severu Čech“. Před více než pěti lety přitom ohrozil životy lidí bydlících v ubytovně v Krásném Březně, když je chtěl uprostřed zimy vystěhovat. Na obranu se blokádou ubytovny postavila řada aktivistů a aktivistek. I díky jejich pomoci našly čtyři desítky lidí z Krásného Března nový domov. Ústecký magistrát nebyl v roce 2012 schopný lidem v nouzi jakkoliv pomoci ani převzít odpovědnost za neefektivní a absentující sociální politiku. Zdá se, že se historie opakuje, jenom v mnohem větším měřítku.
Lidem, kteří se pohybují na hranici bezdomovectví, hrozí zpřetrhání sociálních vazeb a stěhování do dalšího, nejistého bydlení.
Dnes se totiž v případě dvou ústeckých ubytoven jedná o několik stovek obyvatel, jejichž osud je teď velmi nejistý. Vystěhovat by se měli do konce června. Ústí se po vzoru Kladna chystá prohlásit za sociálně vyloučenou lokalitu, což by zastavilo systém výplaty sociálních dávek. Toto represivní opatření, jež cílí na nejchudší obyvatele města, umožňuje novela o hmotné nouzi, schválená během minulého roku.
O postižených bez postižených
V úterý proběhla na jedné z ubytoven schůze. Lidé, kteří zde stále ještě bydlí, se navzdory nepříznivé situaci snaží formovat své požadavky. Patří mezi ně třeba žádost, aby magistrát uhradil mimořádné náklady vzniklé stěhováním (ty se vzhledem k vysokým kaucím mohou vyšplhat až do výše několika desítek tisíc korun) a aby se sociální pracovníci aktivně podíleli na hledání nových domovů pro lidi ohrožené vystěhováním. Ztráta domova se totiž týká převážně Romů a ti jsou na trhu s bydlením diskriminováni.
Miroslav Brož z ústeckého sdružení Konexe k situaci uvádí: „Od chvíle, kdy jsme se o hrozbě vystěhování dozvěděli, se snažíme lidem pomáhat. Řada z nich je odhodlaná svou situaci řešit.“ Problém současného Ústí ale je, že ani politici z demokratických stran – Piráti nebo Zelení – nepřispěchali s nějakým podpůrným politickým stanoviskem a město stále nenabídlo žádné řešení. Jednou z cest, jak krizovou situaci řešit, je založení spolku, který by se ucházel o vykoupení ubytovny za solidární cenu. Další šancí je odkup ubytovny městem.
Ukazuje se, že ze strany vedení města není zájem na společném postupu. Lidé, o jejichž osud se tu jedná, stále zůstávají mimo pozornost politických stran i sociálních institucí a nejsou zapojováni do debat, které se primárně týkají jejich vlastní budoucnosti. Pokud se přitom nějaké řešení má začít hledat, nelze z něj rodiny obývající ubytovny vyčlenit. Už jen proto, že tito lidé pochopitelně znají vlastní situaci nejlépe ze všech.
V sobotu druhého června proběhne na ubytovnách dětský den. Jeho cílem je odlehčit alespoň na den tíživou atmosféru. Mezi rodinami je totiž několik desítek dětí, které už dnes žijí v nevyhovujících podmínkách, což s sebou nese celou řadu závažných komplikací. Jejich situace se zavřením ubytovny může ještě radikálně zhoršit. Lidem, kteří se pohybují na hranici bezdomovectví, hrozí zpřetrhání sociálních vazeb a stěhování do dalšího, nejistého bydlení. Navíc neexistuje žádná záruka, že se k podobnému kroku, ke kterému se uchýlilo Ústí nad Labem, neodhodlají i další města a obce v republice. O vytvoření bezdoplatkové zóny uvažují například už i Most nebo Trmice.
Je třeba skončit s represivní politikou bydlení
Česko kromě toho možná čeká i změna ve vyplácení příspěvků a doplatků na bydlení, která podle řady odborníků i Platformy pro sociální bydlení může ovlivnit až čtvrt milionu lidí. Vypadá to, že takový zásah může brutálně navýšit částku, kterou lidé z různých vrstev – včetně střední třídy – vydávají na bydlení. Nejvíce postihne samozřejmě ty, kteří se už dnes potýkají s nejistým a nekvalitním bydlením.
Namísto toho, aby lidé ve vedení měst, včetně Ústí nad Labem, začali reálně řešit problematiku bydlení v jeho samotném jádru – výstavbou kvalitních sociálních bytů, investicemi do fungujících inkluzivních projektů (jak je tomu třeba v Brně) a narovnáváním nespravedlivého a diskriminujícího tržního prostředí –, pokračuje Česká republika ve své represivní politice a vystavuje tím své občany sociální nejistotě. Jenže z hlubokých společenských nerovností nikdy nemůže vzniknout nic dobrého. I proto je důležité obyvatele ubytoven v Ústí nad Labem podpořit. Jejich případ je totiž další vlaštovkou blížící se krize bydlení, která nakonec zasáhne a pohltí nejen lidi na okraji, ale nás všechny.
Autorka je redaktorka Alarmu.