Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Všechny rodiny z ubytovny Šámalka mají kam jít

Přinášíme rozhovor se sociálním pracovníkem z IQ Roma Servis Janem Milotou o situaci na brněnské ubytovně Šámalka.

V půlce dubna se v médiích objevily zprávy o vyklízení další ubytovny v Brně – v Šámalově ulici v Židenicích. Šlo již o třetí podobný případ ve městě za poslední dva roky. Tentokrát na vině byly dluhy provozovatele ubytovny, který neplatil za elektřinu a další služby. Kvůli tomu hrozilo rodinám s dětmi okamžité vystěhování. Díky spolupráci sociálních pracovníků a města se nakonec podařilo situaci vyřešit a najít – alespoň na čas – náhradní ubytování. O celém případu jsme mluvili s Janem Milotou, který pracuje jako terénní sociální pracovník a situaci kolem Šámalky sledoval a řešil od začátku. Mimo to spolupracuje na úspěšném a oceňovaném brněnském projektu Housing First.

Jak teď vypadá situace na ubytovně Šámalka?

Sedm rodin je od pátku ubytovaných na Červeném kopci, v prostorách bývalé léčebny dlouhodobě nemocných, a postupně se zabydlují. Chybí jim tam zatím takové věci jako hrníčky, nádobí a tak, skoro nic s sebou totiž nebraly, protože nechtěly přenést ze Šámalky štěnice a šváby. Na samotné Šámalce zůstává v tuto chvíli šest nebo sedm rodin.

O kolika lidech se bavíme?

Oficiální číslo bylo sedmnáct domácností s tím, že dvě z toho byly domácnosti jednotlivců, a ti šli někam ke svým příbuzným. Ostatní nejspíš půjdou na Železniční 8, kde se teď zapojuje elektřina, dělá se tam revize. Je to dům ve vlastnictví města zkolaudovaný jako ubytovna.

To zní skoro jako idyla…

Když to srovnáme se situací před čtrnácti dny, kdy tam byla dvakrát vypnutá elektrika a už to vypadalo, že ji nikdo nenahodí a rodiny se budou muset i s malými dětmi stěhovat z hodiny na hodinu, tak to dopadlo dobře.

I bývalý starosta Brna-sever Leo Venclík dnes nabízí svoji ubytovnu na Jarní 52 k prodeji městu. To už něco značí, možná je Venclík jednou z prvních vlaštovek.

S dodavatelem elektřiny se podařilo domluvit, že na základě jedné platby, nechá zapnutou energii do jedenáctého. Rodiny, co tam ještě zůstávají, už nejsou ohroženy tím, že budou muset ze dne na den odejít. V tom domě bez elektřiny nejde žít, určitě ne s dětmi.

Proč k situaci vlastně došlo?

Na přelomu ledna a února za mnou přišli lidé ze Šámalky do IQ Roma poprvé. Říkali, že se musí do týdne odstěhovat, byli dost zoufalí a nevěděli, co dělat. Začal to s nimi řešit odbor sociálních věcí, který se snažil barák udržet a zabránit stěhování. Tato jednání ale zkrachovala asi před třemi nebo čtyřmi týdny, kdy se o tom také začalo psát. V tu chvíli lidé ze Šámalky přišli znovu s tím, že se mají vystěhovat do tří dnů. Začal jsem jednat s městem, intenzivně jsme zjišťovali, co se vlastně děje. Brzy se ukázalo, že s provozovatelem ubytovny vůbec nemá cenu mluvit. On je na tom podobně jako ti ubytovaní. Má dluhy, kam se podívá, sám bydlí v tom baráku a bydlela tam i jeho matka. Je to, jako by jeden z lidí z ubytovny vzal ten byznys na sebe. Zároveň se ale nechoval dobře a dost těch peněz odčerpal na něco jiného, ale do toho úplně přesně nevidím. Každopádně tam nasekal dluhy, majiteli baráku dluží asi sedm set tisíc.

Kdo je majitelem domu?

Majitelem domu je firma ZT Real, které patří celý areál. Ta to pronajala firmě, která se pojmenovala Graystone a je zastupována pány Jakšem a Studeným. Ti tam za pár let nasekali dluhy sedm set tisíc a v poslední době se jim nedařilo ani platit faktury za elektřinu. Před třemi týdny jsme zjistili, že tam je stotisícový dluh jenom na elektrice a že jim to vypnou každým dnem, což se taky za tři dny stalo. Najednou město muselo vyjednávat s dodavatelem elektřiny, za jakých podmínek to zapne. Domluvila se jedna speciální platba za elektřinu, přičemž provozovatelé ubytovny Greystone byli z toho jednání úplně vyloučen. Nebyli schopni nic řešit. Čili jsme jednali přímo s majitelem baráku a s dodavatelem elektřiny a během toho se hledalo v šibeničním termínu náhradní bydlení. To se podařilo najít, stejně jako zajistit speciální platby na elektřinu z doplatků na bydlení. Tím se zajistilo, že barák bude ještě na přechodnou dobu fungovat a mezitím všichni odejdou. Původně byla ve hře i varianta, že by město převzalo fungování ubytovny, ale ukázalo se, že to není vůbec zkolaudované na bydlení. Doplatky na tento prostor mohli nájemníci čerpat jen díky výjimce od hygieny.

Jsou ubytovny pořád výnosný byznys?

Právě, že už nevynáší tolik jako dřív. I bývalý starosta Brna-sever Leo Venclík dnes nabízí svoji ubytovnu na Jarní 52 k prodeji městu. To už něco značí, možná je Venclík jednou z prvních vlaštovek, která ukazuje, že kdo toto podnikání měl hůř nastavené, mohl přijít úplně o všechno a zbyly mu jen dluhy. Třeba ti ze Šámalky dluží úplně všude.

Pořád ale mohli čerpat doplatky…

Dnes se čerpá maximálně osmdesát procent normativních nákladů na bydlení. Už platí regulace ohledně metrů čtverečních, tím pádem odpadly ty nejhorší případy, kdy majitelé umístili do jednoho pokoje dvanáct lidí a od každého vybrali čtyři tisíce za lůžko z doplatků na bydlení. Navíc když mají dneska lidé půlku peněz z dávek ve stravenkách, nemůžou na bydlení přisypávat odtud. Mimo to provoz ubytovny je dost drahý. Pokud musí podnikatel zaplatit padesát tisíc za elektriku, bůhvíkolik za vodu a neuhlídá si, aby ten barák byl v ucházejícím stavu, jsou to obrovské náklady. Ti, kteří počítali před čtyřmi lety, že to bude zlatý důl, se přepočítali.

Platí to podle vás všude?

Záleží dost na tom, jestli je provozovatel zároveň i majitelem. Velké firmy třeba na Ostravsku v tom umí pořád chodit. Ale také u nás v Brně je třeba provozovatel ubytovny Kuncovka zároveň majitelem domu. To je životaschopnější model.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image