Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Zdraví závisí na kvalitě bydlení a pracovních podmínkách

Přinášíme rozhovor s jednou ze zakladatelek německé solidární polikliniky v hamburské čtvrti Veddel, sociální pracovnicí Tinou.

V dubnu se v německém Lipsku konala aktivistická konference o právu na město. Vedle kolektivů bojujících za dostupné bydlení nebo práva migrantů tu byli také zástupci hamburské polikliniky, která funguje na nehierarchických a solidárních principech a ukazuje, jak zdraví a nemoc souvisejí se společenskými podmínkami. O nejčastějších problémech lidí v chudé hamburské čtvrti Veddel, o vzniku polikliniky a celospolečenském rozměru podobných projektů jsme hovořili s členkou kolektivu, sociální pracovnicí Tinou.

 

Jak funguje vaše hamburská poliklinika? Můžete projekt představit?

Poliklinika Veddel funguje jeden rok a nachází se ve východní části Hamburku. Jde o primární zdravotnické zaopatření spojené s poradenstvím. Je to pokus propojit zdravotnické zaopatření s komunitní a sociální prací v rámci města a stojí za tím také myšlenka, že zdraví je podmíněno sociálními determinanty, jako jsou společenské vztahy a faktory. Pracovní podmínky, životní prostředí, mobilita a zkušenost diskriminace mají také vliv na zdraví. Nechceme jen opakovat, že lidé mají změnit své chování, ale chceme se rovněž soustředit na poměry, ve kterých žijí. Když přijdete k lékaři, jste obvykle odkazováni na vlastní odpovědnost. Když to řeknu ve zkratce, musíte přestat kouřit a začít cvičit jógu. Ale co se tím změní, když pracujete v nejistých podmínkách? U toho začínáme a ptáme se, jaké jsou vlastně faktory, které nám ničí zdraví.

Jsou nějaké konkrétní faktory, s nimiž se setkáváte zvlášť často?

Za rok, co působíme ve čtvrti Veddel, jsme zjistili, že velkým tématem je plíseň v bytech. Často jsou to byty, které jsou ve vlastnictví městské stavební společnosti a jejich údržba je zanedbaná. Z velké části jde také o levnější byty u hlavních ulic s rušným provozem, kde je problém s větráním. Běžně se ale řekne, že problém je na straně nájemníka, který není schopný dostatečně větrat, a někdy se to ještě spojí s rasistickými stereotypy. Už vznikají skupiny, které se problémem plísně zabývají. To je jeden konkrétní příklad, jak se zdraví pojí s problémy ve městě.

Jaká jsou specifika čtvrti Veddel? Rozhodli jste se pro ni vědomě?

Ano, rozhodli jsme se pro ni vědomě. Původní myšlenkou byla poradna a zdravotní zaopatření pro ilegalizované lidi. A pak jsme si řekli, že chceme vyvinout širší koncept a vypořádat se i s otázkou ekonomizace zdravotnictví a rozběhnout alternativní modelové projekty. Pak jsme analyzovali, jaká je situace v Hamburku, a vyšlo z toho, že v chudších čtvrtích je méně lékařů, protože se jim to prostě nevyplatí. V bohatších čtvrtích vyděláte jako lékař nebo lékařka víc. Tak jsme se podívali na ty chudší čtvrti a přemýšleli jsme, kde by nás potřebovali nejvíc. Nakonec jsme se rozhodli pro Veddel. Pro celou čtvrť tu byla jedna návštěvní hodina u lékaře týdně, ale jinak žádné zdravotní zaopatření. V té čtvrti bydlí pět tisíc lidí, není tam žádná lékárna ani drogerie. Je to v podstatě ostrov mezi dvěma sousedními čtvrtěmi, z jedné strany je dálnice a z druhé přístav. To všechno samozřejmě přispívá k prekérním podmínkám. Nakonec tedy rozhodly tyto podmínky a nabídka prostoru od lidí, kteří ve Veddelu dlouhodobě provozují kulturní centrum.

Kdo tvoří kolektiv, který polikliniku provozuje? A jak to funguje?
V kolektivu jsou zastoupené různé profese a disciplíny nebo také prostě různí lidé. Hodně členů je z oblasti medicíny, zdravotnictví a pečovatelství, máme ale mezi sebou také jednu politoložku, jednoho grafického designéra, sociální pracovníky nebo psycholožky. Snažíme se o to, abychom i my sami měli dobré pracovní podmínky. Rozhodujeme se na společném plénu a fungujeme podle systému pracovních skupin. Máme mezi sebou dva lékaře zaměstnané na půl úvazku, jinak poskytujeme sociální poradenství, právní poradenství pro lidi na útěku a pak bychom chtěli dělat také tzv. solidární poradenství, kde si lidé budou radit kolektivně a vzájemně. Jsme také v kontaktu s dalšími místními iniciativami.

Snažíme se přemýšlet o společenské změně a alternativním systému zdravotnictví. Jde nám přitom o zastavení ekonomizace zdravotnictví, lepší pracovní podmínky v oboru, ale také o zrušení hierarchie mezi lékaři a ostatními profesemi.

Dlouhodobě bychom chtěli pracovat na projektech prevence. Na podzim jsme v rámci městské slavnosti otevřeli témata životního prostředí a zkušeností s rasismem a snažíme se přijít na to, jak je lidem přiblížit a jak jim umožnit participovat na hledání řešení. Samotné spojení zdraví a společenských vztahů je už samo o sobě pro velkou část lidí těžko pochopitelné. Většina lidí přijde do naší kliniky prostě proto, že potřebují předepsat nějaké léky. Není pro ně jednoduché pochopit, že prosazujeme celostní přístup a že nejde jen o individuální chování. Je potřeba nejdřív s lidmi přijít do kontaktu, navázat s nimi vztah. To je teď náš úkol. První rok jsme řešili hodně praktických věcí: jak uspořádat každodenní praxi, kde budeme brát peníze, jaká bude naše právní subjektivita, jak to udělat s prostory a tak dále. Teď je čas navázat bližší kontakt se samotnou čtvrtí a dělat věci dohromady s místními lidmi. Naším cílem je jakási rada pacientů – samotní pacienti by se měli stát součástí kolektivu. Tak bychom chtěli překonat nerovný vztah mezi experty a místními obyvateli.

Jestli to dobře chápu, poliklinika je pořád součástí oficiálního zdravotnického systému. Máte smlouvy s zdravotními pojišťovnami?

Ano, funguje to přes oficiální zdravotnický systém. Sama ale nejsem medička, takže to nedokážu do detailů popsat.

Věnujete se mnoha aktivitám. Kolik vás v kolektivu vlastně je?

V současnosti je nás dvacet dva. Jednu rovinu naší práce tvoří samotný provoz kliniky a projekty s místními lidmi, o kterých jsem mluvila. Druhá rovina je síťování. Chceme se poučit z chyb, které se dělaly v sedmdesátých letech. Tehdy už podobné projekty v západním Německu fungovaly, ale velká část z nich se nakonec rozpadla. Snažíme se, aby se nám nestalo, že budeme jenom osamělým projektem bez většího společenského dopadu. Navazujeme tedy kontakty s kolektivy a organizacemi, které se zabývají právem na město, ale také s aktivisty z lékařské oblasti, například s lidmi, kteří organizují stávky na klinikách. Propojení jsme také se Spolkem demokratických lékařů. Naší vizí je síť podobných poliklinik, nejlépe i v jednom městě. Zatím je několik takových projektů v různých městech. Sesterský projekt máme v Berlíně a v Lipsku i Drážďanech jsou skupiny, které na něčem takovém pracují.

Snažíme se přemýšlet o společenské změně a alternativním systému zdravotnictví. Jde nám přitom o zastavení ekonomizace zdravotnictví, lepší pracovní podmínky v oboru, ale také o zrušení hierarchie mezi lékaři a ostatními profesemi.

Jak zatím místní lidé polikliniku přijímají?

Velmi dobře. Chodí k nám hodně lidí a je mezi nimi dětí, protože ve čtvrti není žádný dětský lékař. Poliklinika funguje tak, že vejdete dovnitř a nejdřív dostanete kávu. Dbáme na to, aby to prostředí působilo příjemně. Lidé pak vnímají, že je něco jinak.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image