Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Kdo šije trička fotbalistům?

Nová kampaň chce upozornit na to, že firmy Nike nebo Adidas platí rekordní částky sportovcům, ale opomíjí důstojnou mzdu pro pracovníky.

„Ty mě, Cristiano Ronaldo, neznáš, ale já tě znám. Šiju tvoje trička,“ stojí na ceduli, kterou drží v ruce dívka z jihovýchodní Asie. Fotografie je součástí kampaně, kterou platformy Éthique sur l’étiquette (etika na etiketě) a Clean Clothes Campaign (kampaň za čisté oblečení) zahájily krátce před mistrovstvím světa ve fotbale. Kampaň kritizuje sportovní značky za přemrštěné sumy pro sportovce a nedůstojné odměňování pracovníků v textilních továrnách. Těmi jsou podle organizací zejména ženy.

Adidas a Nike na letošním šampionátu sponzorují 22 z 32 týmů. Během poslední dekády se rozpočty na sponzorování fotbalu zdvojnásobily. Podle nové smlouvy německý tým obdrží od Adidasu 65 milionů eur za rok. To je třikrát víc, než tomu bylo do letošního roku. Francouzský tým si zase s firmou Nike vyjednal částku 50,5 milionu eur.

Velká část výroby probíhá v Indonésii, kde osmdesát procent pracovníků tvoří ženy. Jejich mzda se pohybuje v rozmezí 82 až 200 eur za měsíc.

Příjmy lidí, které pro sportovní hvězdy šijí oblečení a boty, se od raných devadesátých let naopak snížily, a to o celých třicet procent. Velká část výroby probíhá v Indonésii, kde osmdesát procent pracovníků tvoří ženy. Jejich mzda se pohybuje rozmezí 82 až 200 eur za měsíc. Taková mzda podle platformy Clean Clothes Campaign nepokryje ani základní potřeby. Některé pracovnice navíc nedosahují ani na státem stanovenou minimální mzdu. Kdyby podle organizací značky vydávaly na sponzoring stejné částky jako v roce 2012, jistě by zbyly peníze i pro pracovníky v Indonésii, Kambodži, Číně a Vietnamu.

Éthique sur l’étiquette a Clean Clothes Campaign spolupracují také s indonéskými odbory. Společně se snaží s firmami dojednat dohodu, která by pracovníkům zajistila důstojnou mzdu. Clean Clothes Campaign na svých stránkách cituje indonéského odboráře, který tvrdí, že firmy na výrobu v Indonésii spotřebují jen jedno procento z ceny výrobku.

Aktivisté se už od devadesátých let, kdy protesty vyústily v bojkot výrobků Nike, snaží vyvíjet tlak na známé značky, aby zlepšily pracovní a platové podmínky v takzvaných sweatshopech. Zatím marně.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image