Foto: Instagram Jacindy Ardern
Jacinda Ardern, sedmatřicetiletá labouristická premiérka Nového Zélandu, porodila 21. června dceru. Jak všechna média zdůrazňují, stala se tak teprve druhou ženou v premiérské funkci, která se rozhodla skloubit mateřství s nejvyšším úřadem země. První byla v roce 1990 premiérka Pákistánu Bénazír Bhutto. Uvědomělost, s jakou Jacinda Ardern mluví o potřebě a právu ženy sloučit mateřství s prací, může sloužit jako inspirace pro matky, které také řeší otázku, jak při péči o dítě zároveň pracovat. Politička, která jednoznačně podporuje rovnoprávnost pohlaví, razí názor, že ženy nemusí být výlučně matkami a rozhodnutí stát se rodiči by je nemělo v práci nijak omezovat. Jak uvedla v rozhovoru pro britský list The Guardian, „Nejsem první ženou, která bude pracovat a mít miminko. Vím, že se jedná o zvláštní okolnosti, ale je tu mnoho žen, které už to udělaly dávno přede mnou.“
Péče, komfort, slaďování
Jacinda Ardern nyní bude na šestitýdenní mateřské dovolené. Na novozélandské standardy, kde nárok na mateřskou činí 26 týdnů, jde o poměrně krátkou dobu, nicméně pro hlavu státu je to výjimečný krok. V úřadě ji bude mezitím zastupovat vicepremiér Winston Peters. Poté se Ardern hodlá vrátit do práce. Pochopitelně to bude vypadat trochu jinak než u ženy v méně exponované pozici. Jako matka ani ne dvouměsíčního dítěte sama moc dobře vím, kolik péče takový kojenec potřebuje a jak málo je okamžiků, kdy nevyžaduje absolutní pozornost. Nebylo úplně snadné najít čas napsat tento článek – jak chce tedy Jacinda Ardern řídit zemi? Nepředstavuji si, že by na to byla, tak jako velká část matek, sama. Stejně jako se mohla britská vévodkyně Kate objevit na veřejnosti již několik hodin po porodu perfektně upravená díky týmu vizážistů, nebude Ardern patrně vyřizovat telefonáty se světovými lídry houpajíc dítě na gymnastickém míči a nebude vykonávat agendu v úřadě s dcerou v šátku na prsou. Nepochybně ji bude obklopovat tým asistentů a pečovatelek, který z ní hlavní břemeno péče o dítě sejme. Ale pak je tu ještě jeden podstatný faktor: partner premiérky Clarke Gayford, povoláním televizní moderátor, se stane otcem v domácnosti.
„Nejsem první ženou, která bude pracovat a mít miminko. Vím, že se jedná o zvláštní okolnosti, ale je tu mnoho žen, které už to udělaly dávno přede mnou.“
Toto řešení se v Česku může jevit poměrně nestandardní – přeci jen tu na rodičovské dovolené jsou v drtivé většině matky, ačkoliv existují výjimky. Výsledek toho, že mnohé ženy jsou doma tři i více let, je známý: po takto dlouhé pauze je těžké pro ně v práci dosahovat vyšších pozic a na ty postupují převážně muži. Důsledkem pak je jeden z největších rozdílů mezi platy žen a mužů v Evropské unii. Abychom si rozuměli – chce-li žena být tři roky doma, je to naprosto v pořádku a měla by k realizaci tohoto rozhodnutí mít vhodné podmínky, jako třeba důstojný rodičovský příspěvek. Jak často je ale tato „volba“ spíše výsledkem toho, že ačkoliv by se ráda vrátila nějakým způsobem do práce, je přístup k státní předškolní péči pro děti mladší tří let žalostně malý a soukromé školky jsou příliš drahé? Navíc se kvůli větším výdělkům mužů rodinnému rozpočtu otec na rodičovské dovolené prostě nevyplatí.
Nemusí to tak ale být. Ve skandinávských zemích je sdílená rodičovská dovolená obou rodičů již běžná a právě takové opatření může časem přispět k postupné nivelizaci platů mezi muži a ženami. Rozdělení rolí mezi Jacindou Ardern a jejím partnerem tak ukazuje, že aktivní přístup otce je jedním z možných řešení, která matkám, a potažmo oběma rodičům, mohou umožnit vykonávat své povolání a dítěti zároveň dodává plnohodnotnou rodičovskou péči. Z příkladů víme, že být matkou, pracující ženou a dokonce političkou je možné: zájem v médiích vzbudily senátorka za australské Zelené Larissa Waters či politička španělských Podemos Carolina Bescansa, které obě kojily v parlamentu. U nás pak o tom, jak skloubit práci a péči o dítě, hovořila třeba Olga Richterová z Pirátů. Clarke Gayford jakožto „první otec“ na rodičáku má teď jedinečnou možnost toto řešení zviditelnit na mezinárodní úrovni.
Autorka je redaktorka Alarmu.