Věty z projevu Angely Merkelové ke Světovému dni uprchlíků se chopili čeští populisté i média. Proslov přitom cílil úplně jinam a držel se v mezích česko-německých úmluv.
„Proto je náš vzpomínkový den věnován obětem uprchlictví a vyhoštění – obětem, protože valná většina těch, kteří prchají, jsou oběti. Němečtí vysídlenci a jejich rodinní příslušníci dobře znají dosah tohoto pojmu. Vysídlenci byli oběťmi, které trpěly hořkou nespravedlností. Ale nesmíme špatně rozlišovat příčiny a účinky. Vysídlení a uprchlictví Němců byly bezprostředními následky Německem vyvolané druhé světové války a nevýslovných zločinů spáchaných během nacionálně-socialistické diktatury. To nicméně nemění nic na tom, že pro vysídlení chybělo jak morální, tak politické ospravedlnění.“
Úryvek proslovu Angely Merkelové je samozřejmě vytržený z kontextu. Přednesla jej o Světovému dni uprchlíků a odkazem na německou zkušenost naváděla k solidaritě s migranty své spoluobčany a zvláště pak koaličního partnera – Křesťansko-sociální unii (CSU). Jádrem sporu Merkelové s ministrem vnitra Horstem Seehoferem je totiž právě migrační krize. Cílem Merkelové je spolupráce na evropské úrovni, Seehoferovým zase rychlé omezení přílivu běženců do Německa.
Vysídlení českých Němců je u nás i po více než sedmdesáti letech součástí stále stejně úmorné a povrchní maloměstské frašky, ve které se hlavně hraje na city ublíženého českého nacionalismu.
Poukázání na transfer Němců z Československa přitom není nahodilý. Seehofer pochází z Bavorska, kam byla po druhé světové válce deportována polovina českých Němců. Zároveň je členem a od roku 2008 i předsedou CSU, která se před blížícími se volbami potýká s odlivem voličů směrem k protiimigrační a nacionalistické Alternativě pro Německo (AfD). I tak Merkelová zohlednila i český náhled na poválečné dějiny.
Úhlavní (ne)přátelé
Věděl to zřejmě i s německou kancléřkou „hluboce nesouhlasící“ Miloš Zeman. Pozadí jeho postoje je rovněž veskrze současné. Téma Benešových dekretů mu vyhrálo první prezidentské volby. Proč by s nimi skrze Babiše a Okamuru v nadcházejících komunálních a senátních volbách svůj vliv neupevnil? Jenže k tomu krom dvou hrabivých kupčíků s omezeným rozhledem potřebuje ještě německé šovinisty.
Odmítavý postoj AfD k Benešovým dekretům vůbec není překážkou. Čeští a němečtí šovinisté se potřebují navzájem stejně jako Daeš a IVČRN. Zeman zjevně počítal i se zkratkovitou odezvou na heslo „Frau Merkel“: ti, kterým bylo určeno, se nejspíš nebudou pídit po obsahu jejího proslovu, natožpak platných česko-německých úmluv. Neveřejnoprávní média, jimiž Zeman tolik pohrdá navzdory tomu, jak jsou pro jeho kult osobnosti klíčová, jsou vlivem internetu závislá na sledovanosti víc než kdy předtím. Takový výrok si nenechají ujít, i když jde o pouhé zdání senzace. Merkelová totiž neřekla nic nad rámec platných dohod, v nichž Německo lituje zločinů nacistické éry a ČR zas vysídlení Němců a v roce 1946 Benešem amnestovaných poválečných excesů.
Hrozby a příležitosti
Jak nejspíš Zeman předpokládal, designovaný premiér, podle kterého Merkelová pouze „jitří staré rány“, možný potenciál tématu podcenil. Babiš se sice nechal slyšet, „že takový výrok je absolutně nepřijatelný a odmítám ho hlavně v období, kdy si připomínáme hrůzy heydrichiády, Lidice, Ležáky a zabití našich parašutistů.“ Tato slova jsou však spíš jen ozvěnou jeho dávné normalizační indoktrinace, pro kterou jsou masové deportace českých Němců naprosto jasná a uzavřená kapitola.
Jak se ale stále znovu ukazuje, vysídlení českých Němců je i po více než sedmdesáti letech živé politikum, přestože jsou si všichni aktéři dobře vědomi jeho nevratných důsledků. V Německu, kde téma donedávna bylo jen arzenálem zdravic pro setkání Sudetoněmeckého landsmanšaftu, dnes zapadá do politiky evropského formátu. Zato v tuzemsku je stále součástí téže úmorné a povrchní maloměstské frašky, ve které se hlavně hraje na city ublíženého českého nacionalismu.
Nacionalistické vášně by byla s to utlumit poctivě míněná snaha pochopit poválečné dějiny v celé jejich složitosti a takové je také přijmout. I v tomto však Němci svůj náskok stále zvyšují. Věcně je diskutován transfer i poválečná integrace Němců vysídlených z pozdějšího Východního bloku. Obojí je v tuzemském kontextu vzmáhajícího se pravicového populismu i nedávného dění kolem Collegia Bohemica asi stejná utopie, jako že se Sudeťákům budou vracet majetky.
Autor je historik a publicista.
Úryvek z proslovu Angely Merkelové přeložil Viktor Derka.