Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Trumpova korejská partie

Došlo k historickému setkání amerického prezidenta Trumpa a severokorejského diktátora Kim Čong-una. Co můžeme od jejich schůzky očekávat?

Už nějakou dobu se schylovalo ke schůzce prezidenta Donalda Trumpa se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem. Tématem jejich jednání měla být dohoda o odzbrojení Severní Koreje, za což měl tamní režim dostat záruky, že Spojené státy nebudou usilovat o jeho svržení. Oba politici se poté začali špičkovat prohlášeními o tom, jak můžou jeden druhého napadnout. Severokorejský režim také vystupňoval raketové testy, na což Trump reagoval dost ostře. Zdálo se tedy, že schůzka se vůbec konat nebude. Tím spíše, že Trump v polovině května zvolil asi nejhloupější výhružku vůči Kim Čong-unovi, když mu doporučil, aby s USA uzavřel dohodu, nebo ho stihne podobný osud jako libyjského předáka Muammara Kaddáfího. Těžko říct, nakolik Trump u této výhružky přemýšlel. Právě v případě Kaddáfího totiž můžeme spekulovat o tom, že kdyby se libyjský diktátor svého jaderného programu nevzdal, koalice vedená NATO by ho nejspíš nesvrhla.

Dohoda o jaderném odzbrojení

Trump setkání v Singapuru nejprve zrušil, ale pak ho nečekaně potvrdil. Ve světě převládala nedůvěra v to, že se summit opravdu uskuteční. Nicméně k plánovanému setkání v úterý 12. června přece jen došlo. Kim Čong-un už dlouho před summitem nabízel USA, že se jaderných zbraní vzdá, pokud Američané stáhnou své vojáky z Jižní Koreje. Od této podmínky nakonec Kim ustoupil ještě před tím, než se setkal s jihokorejským prezidentem na historicky první návštěvě této země. Trump se pak na summitu v Singapuru se svým severokorejským protějškem dohodl, že Američané pozastaví společná cvičení s Jižní Koreou výměnou za jaderné odzbrojení. K ústupku se však odhodlal i americký prezident, který do té doby tvrdil, že společná cvičení s Jižní Koreou jsou klíčovým prvkem jejich vojenské aliance. Trump dokonce označil americká a jihokorejská společná cvičení za „velmi drahé a nebezpečné hry“. To rozčílilo bývalou poradkyni ministra obrany pod Obamovou vládou Kelly Magsmenovou, specializující se na bezpečnost asijsko-pacifické oblasti. Trumpova slova na adresu společných vojenských cvičení označila za znevažující.

Trump je velký egoista a některé dohody sabotoval i proto, že je podepsal jeho předchůdce Barack Obama. Je proto dost pravděpodobné, že nebude chtít porušit smlouvu, kterou by mohl vydávat za svůj osobní úspěch.

Kritici smlouvě vytýkají, že je příliš nekonkrétní. Dohoda totiž mluví jen o tom, že se Pchjongjang zavazuje k úplné denuklearizaci Korejského poloostrova, aniž by byly zmíněny jednotlivé kroky. Na druhé straně se dá za úspěch označit i to, že se nejvyšší představitelé dvou znepřátelených zemí vůbec sešli. Vzhledem k tomu, že již v minulosti podobné dohody mezi USA a KLDR ztroskotaly, je největším kamenem úrazu vzájemná důvěra. Jestli si Trump skutečně přeje, aby tato dohoda měla šanci na úspěch, měl by se on a jeho poradci poučit z minulosti.

V roce 1993 se pokoušel Izrael o dohodu s Pchjongjangem, která by zamezila severokorejskému exportu zbraní na Blízký východ (hlavně do Iráku), ale tehdejší americký prezident Clinton zasáhl a dohodu zablokoval. O rok později se Clinton pokusil o vlastní iniciativu. Byl podepsán rámec dohody mezi KLDR a USA, která měla zastavit severokorejský jaderný výzkum. Dohoda byla víceméně dodržována oběma stranami a ještě v roce 1998 američtí představitelé vypovídali v Kongresu, že ani americká vláda, ani Mezinárodní agentura pro atomovou energii neshledaly žádné její porušení. Podle dohody měly Spojené státy do roku 2003 postavit dva lehkovodní reaktory, které by kompenzovaly ztrátu jaderné energie. Do té doby měly USA také postupně dodat pět tisíc tun paliva, vyškrtnout Severní Koreu ze seznamu zemí, které podporují terorismus, a zejména normalizovat politické vztahy, jež jsou stále založené na podmínkách příměří po skončení korejské války roku 1953.

Následky korejského konfliktu

Zmíněné reaktory však nebyly nikdy postaveny, dodávky těžkého paliva měly většinou velké zpoždění a navíc se Clinton dostal pod palbu kritiky jestřábů v Kongresu. Robert Gallucci, diplomat, který vyjednával podmínky dohody, se tehdy nechal slyšet, že by celé snažení mohlo selhat, pokud Američané nebudou dodržovat své závazky. USA nezrušily většinu sankcí a navíc vyjmuly Severní Koreu ze seznamu zemí podporujících terorismus až v roce 2008. A co je asi nejdůležitější – nikdy nebyly podniknuty žádné kroky k oficiálnímu ukončení korejské války. KLDR tudíž neobdržela od americké vlády žádný formální závazek, že USA zemi nenapadnou.

Korejská válka, která proběhla v polovině minulého století, je v myšlení dnešního severokorejského režimu stále přítomná. Ačkoli tehdy Severní Korea, podporovaná Sovětským svazem, vstoupila do války jako agresor, který napadl Jižní Koreu, míra destrukce, kterou způsobily Spojené státy severu země, je těžko obhajitelná. Generál Douglas MacArthur, který zažil první i druhou světovou válku a v korejské válce vedl jednotky OSN vyslané na ochranu Jižní Koreje, se po svém stažení z mise prezidentem Trumanem vyjádřil k americkému bombardování následovně: „Korejská válka skoro zničila dvacetimilonový národ. Nikdy jsem neviděl takovou zkázu. V životě jsem viděl tolik krve a neštěstí jako málokdo, ale naposledy, když jsem tam byl, se mi doslova zvedl žaludek. Poté, co jsem uviděl ty trosky, ty tisíce zabitých žen a dětí, musel jsem zvracet.“ Americké bombardování kompletně vyřadilo ze života všechna větší města na severu, přičemž v celé zemi bylo zničeno 85 procent budov. Počty civilních obětí se pohybují mezi jedním a jedním a půl milionem osob. Severokorejský lídr nicméně na setkání s Trumpem vyzval obě strany, aby na minulost zapomněly.

Bude Trump dost důvěryhodný?

Donald Trump byl po summitu dotázán na stav lidských práv v Severní Koreji. Americký prezident cynicky hájil tamní stav slovy, že sice je to tam „drsné“, ale že drsné je to i na mnoha jiných místech světa. Poté ještě Kima pochválil. Prohlásil o něm, že je talentovaný, když se mu povedlo úspěšně se ujmout vlády ve věku šestadvaceti let.

Nemělo by se také zapomínat na roli jihokorejské vlády, která je naprosto klíčová v tom, aby se její spojenec, tedy USA, mohl s režimem v Severní Koreji začít bavit. V květnu roku 2017 byl zvolen liberální kandidát Mun Če-in, syn severokorejských uprchlíků, který už v prezidentské kampani sliboval vstřícnější postoj k Severní Koreji. Jako nově zvolený prezident už ve svém inauguračním proslovu prohlásil, že by chtěl do KLDR přijet. Nakonec se oba nejvyšší představitelé setkali na historickém summitu. Severokorejský lídr poprvé v historii překročil demilitarizovanou zónu a navštívil Jižní Koreu. Tato událost poté pomohla k setkání Kim Čong-una s Donaldem Trumpem.

Existuje dost důvodů, proč je Trump pro jakoukoli dohodu nedůvěryhodná osoba. Za příklad bychom mohli dát vypovězení multilaterální dohody o íránském jaderném programu nebo Pařížskou dohodu o ochraně klimatu. Existují tedy pádné důvody, proč by Kim Čong-un měl být vůči svému protějšku nedůvěřivý. Také je ale důležité nezapomínat, že Trump je velký egoista a výše zmíněné dohody sabotoval i proto, že je podepsal jeho předchůdce Barack Obama. Je proto dost pravděpodobné, že nebude chtít porušit smlouvu, kterou by mohl vydávat za svůj osobní úspěch.

Autor studuje arabistiku.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image