Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Válka hrou

Při vojenských akcích se dětem běžně dostávají do rukou zbraně. Často se však zapomíná, že jsou určeny k zabíjení.

V sobotu 2. června se konal Medlánecký dětský den. Minulý rok se při této akci děti seznámily s armádní výstrojí a výzbrojí, což vyvolalo vlnu kritiky ze strany neziskových organizací. Den před zahájením letošního dětského dne mě Alena Bradáčová z úřadu městské části Brno-Medlánky ubezpečila, že navzdory tomu, že budou do akce oslav mezinárodního dne dětí i letos zapojeny letecké a bezpečnostní složky České republiky, nebudou mít děti a mládež přístup ke zbraním. V té době ještě děti nemohly vědět, že budou moci v plynové masce, neprůstřelné vestě, helmě a se zbraní v ruce pobíhat přímo v areálu sportovního letiště v brněnských Medlánkách.

Zatímco si děti budují pozitivní vztah k násilí a válkám, zapomínají na důsledky a příčiny jejich vzniku.

Do tradičního programu dětského dne se každoročně zapojují Armáda a Policie České republiky, brněnská Univerzita obrany, Hasičský záchranný sbor České republiky a Městská policie Brno. „Účelem akce je pobavit děti a předvést práci bezpečnostních složek,“ vyjádřila se Bradáčová. Den se nesl v duchu zábavy i vzdělání, návštěvníci si mohli vyzkoušet různé pomůcky vojáků, držet zbraně, střílet ze vzduchovky a luku, poslechnout si, jak je nejlepší nastavit zbraň při přímém útoku. Dozvěděli se, kdy je dobré střílet dávkou třiceti po sobě jdoucích nábojů a kdy se více vyplatí pálit jeden náboj po druhém. „Na dálku vždy střílíte na jednotlivé rány, ty způsobí to stejné a náboji neplýtváte,“ vysvětloval na akci jeden z vojáků.

 

Návrat branné výchovy

Vzdělávací předmět branná výchova zanikl na školách v roce 1989. Na podnět ministerstev obrany a vnitra bylo v roce 2013 do rámcových vzdělávacích programů základního vzdělávání zařazeno téma výchovy k obraně státu. Revize se dotkla prvního i druhého stupně, přičemž jenom žáků druhého stupně se dotýkají i armádní programy. Na základě toho ministerstvo obrany ve spolupráci s armádou vytvořilo program Příprava občanů k obraně státu (POKOS), který má vzdělávat děti i pedagogy v obraně státu a řešení krizových situací.

Stálá konference asociace ve vzdělání (SKAV) ve spolupráci s obecně prospěšnou společnosti EDUin uspořádala vloni v reakci na projekt POKOS a vznik českého filmu Výchova k válce kulatý stůl na téma, jak připravovat děti ve škole na obranu státu a mimořádné události. Povinnost vyučovat o obraně státu zpravidla padla na učitele občanské výchovy, a proto se panelové diskuse zúčastnili i oni.

„Prezentace armády se v očích některých učitelů začíná podobat návratu branné výchovy. Někteří rodiče ji přímo odmítli. Při snaze naučit děti, co dělat v krizových situacích, při programech dochází také k propagaci armády. To může budit dojem, že armáda hledá budoucí vojáky a škola jim k tomu dává příležitost,“ vyjádřil při kulatém stolu Michal Řezáč, předseda Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd, která sdružuje přes dvě stě padesát učitelů občanské výchovy. Pedagogové také upozorňovali na autoritativní a někdy až vulgární chování vojáků na školách. „Pracujeme tu s obyčejným dětským strachem. Obávám se, že i když voják přijde do školy jenom na hodinu, tak dítě neodejde domů s tím, že může klidně spát, protože nad námi bdí armáda,“ dodal Řezáč.

 

Z dětí vlastenci

Podle třetího pilíře Obranné strategie České republiky je obrana státu nejen občanskou povinností všech obyvatel země nad osmnáct let, ale i morálním závazkem. Zákonná povinnost bránit svou vlast nezanikla ani s profesionalizací Armády České republiky a úkolem vlády je posilovat vědomí osobní odpovědnosti občanů k obraně státu. V současném právním řádu je jejich příprava k obraně státu upravena zákonem o zajišťování obrany, podle kterého je příprava dobrovolná a má charakter vzdělávání.

Návrat branné výchovy do škol podporuje několik ministrů. Ministryně obrany v demisi Karla Šlechtová začátkem roku přidala na svou facebookovou stránku fotku se sochou prezidenta Masaryka a k ní status: „Chci motivovat k vlastenectví a k chuti chránit Českou republiku. I proto bych chtěla návrat branné výchovy do škol.“ Branná výchova coby samostatný předmět na školách sice zatím není, ale pochybnosti vyvolává už i samotný projekt POKOS. Ten prošel řadou změn v reakci na stanovisko vzdělávacích asociací. „V průběhu programu jsme dostali několik reakcí, že jsou porušována pravidla manipulace se zbraněmi tak, jak jsou ustanovená zákonem. Vojáci nejsou pedagogové, s dětmi nikdy nepracovali, ale mám za to, že už je situace v pořádku. Vojáci nedávají zbraně dětem do ruky, nedovolí jim po sobě imaginárně střílet nebo mířit na sebe,“ zmínil u loňského kulatého stolu Ivan Gerhát, manažer programu POKOS. Petra Frühbauerová z nevládní organizace NaZemi už před dvěma lety upozornila v článku Když děti vzdělává armáda, že se děti setkávají s armádou nejen ve školách, ale i při různých příležitostech, kde na regulaci tlačit nelze.

 

Prst na spoušti

Na veřejných akcích se zásady bezpečného zacházení se zbraní častokrát nekontrolují. Děti neprocházejí bezpečnostní instruktáží, můžou na sebe mířit a držet prst na spoušti. Bez kontextu a širších souvislostí se ze zbraní stává zábava. „Zbraně nejsou hračka a účel, ke kterému jsou určeny, je zabíjení. Na veřejných akcích to dětem nikdo neřekne. Je to show, která má ukázat, jaká sranda se dá se zbraněmi zažít. Neměli bychom děti zábavným způsobem připravovat na válku a zamlčovat, že jsou zbraně k zabíjení,“ vyjádřila se Frühbauerová pro Alarm.

Podle Gerháta se žáci prvního stupně základních škol vojenské části programu Přípravy občanů na obranu státu neúčastní. Veřejné akce jsou ale pro všechny a se zbraněmi si při nich mohou hrát i děti z mateřských školek. „Nemyslím si, že zbraň je něco, co by mělo být a priori špatné, je to věc a záleží na tom, kdo ji drží v rukou,“ vyjádřil se Ivan Boudný, člen aktivní zálohy Armády ČR.

Vojáci, odborníci i pedagogové se neshodnou na tom, do jaké míry může být dítě ovlivněno i pouze krátkým kontaktem se zbraní. Podle Boudného je to otázkou vzájemného vlivu. „Pokud nějakou věc vidíte, tak nad ní můžete začít přemýšlet. I taková akce může následně evokovat to, jak děti vnímají armádu,“ uzavírá Boudný. Armáda se každopádně snaží stále usilovněji pronikat do veřejného prostoru. Podle březnového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění ji důvěřuje téměř sedmdesát procent Čechů. Medlánecký dětský den v Brně není jediná akce, na které se děti s armádou můžou setkat. Podobných příležitostí město letos naplánovalo celou řadu, a zatímco si děti budují pozitivní vztah k násilí a válkám, zapomínají na důsledky a příčiny jejich vzniku.

Autorka je spolupracovnice redakce.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image