Život je plný zklamání. Tak například před několika dny jsem se dočetl, že na Českém rozhlase vysílali porno! Ihned jsem běžel zjistit, o co šlo, a hlavně, zda je to online. Bohužel jsem brzy pochopil, že se jednalo o planý poplach. Během sobotního dopoledne běžela repríza poetické koláže vytvořené z úryvků literárních děl, která popisují vztah člověka k vodě a plavání. Krom jiného zaznělo také několik vět z románu Linie krásy spisovatele Alana Hollinghursta, před několika lety oceněného Man Bookerovou cenou. Hlavní postava pozoruje muže v plavkách a jeho „jako obvykle provokující penis, který mu zrovna teď trčel nad koulemi drze jako vykřičník“. Nic víc, lyrická fascinace lidským tělem. Citovaný popis ale rozčílil jakousi paní, jež pořad vyslechla společně s dětmi. Tato jemná a útlocitná posluchačka následně označila pořad za „sračku“.
Co bude následovat?
Jednalo se o jedinou kritiku – po předchozím odvysílání sklidilo pásmo pochvalné reakce. Přesto nyní vypukla morální panika. Radní Českého rozhlasu si vyslechli inkriminovanou část a byli „šokováni“. Oceňuji nicméně, že ve svých reakcích radní zachovali styl a nešetřili dvojsmysly. Pasáž s erekcí popsal místopředseda rady Jiří Vejvoda jako „drsné maso“, všichni prý byli „ustrnuti“ a Tomáš Kňourek vše označil za „tvrdou“ pornografii, ale předtím se omluvil, že to řekne na „plná ústa“.
Kňourek nepochybuje, že nad ČRo Vltava „definitivně vyšlo duhové neomarxistické slunce“.
Zmíněný Kňourek si na chybující veřejnoprávní stanici postěžoval také v jednom ze vzorných a příkladných médií, totiž v Parlamentních listech. Jeho vyjádření je třeba brát vážně, neboť zřetězení asociací a naprosto nesouvisejících okolností napovídá, že je Kňourek zručným surrealistou, a má tedy k umění co říct: „Alan Hollinghurst je podle mě homosexuální aktivista převlečený za spisovatele. Uvedené oplzlosti svědčí o úrovni společenského života Velké Británie, země, která je dobrovolně zaplavována tou nejodpudivější formou islámu, kdy do některých městských čtvrtí domorodci raději nechodí, ‚lidé‘ se asi z dlouhé chvíle polévají kyselinou a bodají nožem. Fakt, že je zde za slavného spisovatele vydáván chlípník, nelegitimuje Český rozhlas, aby takové prasečiny poslouchaly naše děti.“ A samozřejmě se ptá, co bude následovat: „Pedofilie? Teror na dětech? Rituální vraždy?“
Láska k tělu není porno
Jednoho by napadlo, že za tím vším stojí snaha zdiskreditovat Český rozhlas a umést cestičku větší kontrole těch nebezpečných liberálů a intelektuálů, kteří se v prostorách rozhlasu scházejí (a ve volných chvílích opékají děti, samozřejmě) a že nejsnazší a vyzkoušenou taktikou je obvinění z dekadence a mravního ohrožování. A mezi největší ohrožení národa a „našich dětí“ patří samozřejmě islám a homosexuálové. Však také Kňourek nepochybuje, že nad ČRo Vltava „definitivně vyšlo duhové neomarxistické slunce“.
Věřím ale, že ctihodní radní nejednají z homofobních pohnutek! Bezpochyby stejně rázně zasáhnou i tam, kde se jedná o popis ženského těla. Čekám tedy, že spravedlivě zakročí proti všem knihám, které zmiňují lidskou tělesnost. Musí začít od Adama: Bibli je možné číst až po sedmém dni stvoření, protože až díky hadovi se ti dva nemravové z Edenu obléknou. Doporučuji vyřadit knihu Ezechiel, kde se jedna z žen „vášnivě oddávala svým záletníkům, jejichž úd je jako úd oslů a jejich výron jako výron hřebců“, celou sexuální příručku maskovanou pod názvem Píseň písní („Můj milý protáhl ruku otvorem, mé útroby se pro něj zachvěly“) a vlastně všechny pasáže o incestu, nevěře, smilnění, orgiích, a raději vyřadit i divného hipíka Ježíše, co se kamarádil s prostitutkami a na prsou mu spal učedník Jan. Ve světové literatuře si zvlášť dávejte pozor na Shakespeara, Walta Whitmana a například z Dekameronu nelze zachovat vůbec nic. A potíž je i s českou literaturou. Máchovy deníky patří do stoupy, protože z nich vyplývá, že měl Mácha nejspíš sex. Josef Škvorecký píše o svém mládí, kdy byl nadržený; v románu Mirákl je sice už dospělý, ale zase má pohlavní nemoc. Hrabal je naprosto ztracený případ a Milan Kundera by si měl rovnou změnit i příjmení.
Mohli bychom pokračovat – knihovny by každopádně zely prázdnotou. Doufám proto, že se radní jen unáhlili a na konci srpna hodí při dalším projednávání vše za hlavu. Ona totiž ta evropská kultura čerpá dodnes svou vitalitu z renesančního uhranutí lidským tělem, jeho rozličných tvarů a vůní, pestrých linií a projevů – z humanistického zamilování do člověka, který promýšlí trasy galaxií a potí se při výšlapu do kopce, saje vůně lesní úžlabiny a slastně křičí při milování. Jenže člověk, který dokáže milovat všemožná těla, je pro autoritáře nepoužitelný – těžko se mu vnucuje obraz nepřítele. Rozšiřování citlivosti, obdiv k ženám i mužům, schopnost být uchvácen druhým je proto součást evropského humanismu, nikoli útok na něj. A pro vážené radní, kteří tak úzkostně dbají o blaho našich dětí, to lze shrnout tak, jak to mají rádi – prakticky a „natvrdo“: bez kladného vztahu k vaginám a penisům přece nepřežije žádná civilizace.
Autor je redaktorem literárního obtýdeníku Tvar.