Juan Jose Ocampo Pava z Copenhagen Business School. Foto T. Stöckelová
Karlova Univerzita založila na konci června společnost Charles University Innovations Prague, s.r.o., zkráceně CUIP. Tato společnost má podle oficiálního vyjádření zásadně přispět „k efektivnějšímu přenosu vědeckých znalostí a technologií z univerzitní půdy ke komerčním partnerům, a tím také k veřejnosti“. Prioritou CUIP má být „zakládání, řízení a investování do univerzitních spin-off společností“. Ano, heslo „řídit X jako firmu“ zdá se být v dnešní České republice populární strategií. Ale nebuďme k UK a Česku šmahem nespravedliví. Skutečnost, že jsou dnes univerzity spíše poslušnou součástí exitujícího politicko-ekonomického systému než rebely, je obecnější trend a škola se tímto svým krokem skutečně může zařadit „po bok těch nejlepších univerzit na světě, jako je Oxford, Louvain či ETH Zürich“, jak uvedl rektor Tomáš Zima. K tomu však může dojít jen za dvou předpokladů.
Střet zájmů a další rizika
Zaprvé, pokud nebude společnost tuto činnost nakonec provozovat jaksi „po česku“. O konkrétních projektech, strategiích ani týmu se na stránkách společnosti zatím skoro nic nedozvíme. A o řediteli Otomaru Slámovi se něco dozvíme jen na stránkách společnosti Moje síla, kde působí jako lektor. Kromě své specializace v oblasti technologií a inovací o sobě prozradil mimo jiné to, že založil a zdárně provozuje bezpečnostní agenturu. Je prý šťastně ženatý, má psa a čtyři kachny, deset let se věnuje thajskému boxu, šest let karate, tři roky působil jako vyhazovač v klubu a přednáší o konfliktech na ulici a účinné sebeobraně.
Rovnítko, které tisková zpráva univerzity dělá mezi komerčními partnery a veřejností, je znepokojivá.
Za druhé, UK se může těm nejúspěšnějším evropským univerzitám přiblížit jen tehdy, když si bude vědoma rizik a možných konfliktů zájmů, které s sebou komercionalizace výsledků bádání vždy nese, a pokud je bude cíleně vyvažovat. Souvislosti a důsledky komercializace univerzit, jako jsou přílišná jednostrannost výzkumné agendy nebo privatizace veřejných peněz vkládaných do výzkumu, jsou předmětem systematické analýzy a kritiky. Rovnítko, které tisková zpráva univerzity k založení CUIP dělá mezi komerčními partnery a veřejností, je ovšem znepokojivá a signalizuje, že si škola těchto aspektů buď není vědoma, nebo jim vůbec nehodlá věnovat pozornost.
Demokratická participace akademické obce
V této souvislosti bych ráda nabídla pražské UK a její akademické obci inspiraci z Copenhagen Business School, kde právě trávím pár měsíců na výzkumném pobytu. Studentsko-profesorský tým z Katedry managementu, politiky a filosofie zde dnes s podporou vedení školy a dánské kanceláře OSN designuje komunitní univerzitní měnu s pracovním názvem SUPO neboli sustainability points. Myšlenka se zrodila na kurzu profesorky Ester Barinagy nazvaném Reimagining capitalism a inspiruje se i výzkumy komunitních měn ve Španělsku a v Africe. Zatímco některé principy vycházejí z existujících sociálně-ekonomických experimentů, cíle SUPO se formulují na základě rozhovorů a debat se členkami a členy akademické obce školy. Původní zaměření na ekologickou udržitelnost se tak rozšířilo o další aspekty, které by mělo zavedení měny podpořit, především na posílení akademické sounáležitosti a na experimenty s kolektivními formami výuky.
Jak funguje univerzitní měna? SUPO bude kombinovat princip základního příjmu, demokratické participace a podpory oběhu skrze „oxidaci“ měny. Každý studující získá po zápisu na školu nárok na měsíční základní příjem, který bude trvat, pokud a dokud bude v rámci systému aktivní – tedy měnu využívat. Může přitom utrácet (třeba za účast na akcích uspořádaných jinými studenty či nákup použitých knih), nebo naopak získávat body za vlastní nabídky pro ostatní. Cílem ovšem není body hromadit a hodnota bodu ležícího na virtuálním kontě studenta se časem snižuje, neboli „oxiduje“. O tom, co bude možné v rámci systému nabízet (tedy co je a není v souladu s jeho orientací na ekologickou a sociální udržitelnost), by se mělo rozhodovat demokraticky na plénech, pořádaných online i offline. Učitelé podle současných plánů na základní příjem nárok nemají, ale můžou v rámci systému nabízet služby, a tak získávat body k dalšímu využití. Tým chce do hry vtáhnout také obvykle neviditelné zaměstnance univerzity – pracovnice a pracovníky z kantýny nebo knihoven a dát jim tak v rámci školy silnější hlas.
Cíle projektu jsou jednoznačně transformativní. Tým chce skrze alternativní měnu proměnit socialitu školy. Dobře si přitom uvědomuje, že každý pokus učinit věci počitatelné a obchodovatelné, může transformativní cíle oslabovat. Reflexe, pochyby a riziko jsou součástí každé pořádné hry a musí se stát procedurální součástí fungování schématu skrze demokratickou participaci celé obce. Měna se bude pilotovat v zimním semestru a tým sní o tom, že by se jednou mohla rozšířit za hranice školy a podpořit mezinárodní propojení a schopnost kolektivně jednat. Mohli bychom se tím inspirovat. Když už totiž nejsme originální, byla by to pro UK šance, jak se připojit i k jiné podobě univerzitního „Západu“.
Autorka je socioložka, vyučuje na Univerzitě Karlově.