Squatujeme mediální prostor od roku 2013

- Inzerce -

Bydlení za sex

„Nemáš na nájem? Stačí být vstřícná,“ píší vlastníci bytů na realitních serverech. Nevědí, že jednají nelegálně?

Sedím u okna svého vinohradského bytu a dívám se na komíny, které se tyčí nad dvorkem s cihlovou zdí a v zapadajícím slunci tvoří zubaté obrysy. Kolikrát tenhle známý výjev ještě uvidím? Skončila mi nájemní smlouva a procházím peklem v podobě hledání dostupného bydlení v Praze. Když jsem v takové situaci byla naposled, stačilo pročíst pár inzerátů, spolknout několik menších nevýhod a byt za přijatelný peníz byl na světě. O tři roky později je všechno jinak – ceny nájmů v Praze stouply o desítky procent, a pokud chci najít bydlení, které mě finančně nezruinuje, budu muset asi překousnout mnohem víc.

Za několik týdnů hledání už jsem stihla vidět byty bez kuchyně, nebo garsonky, které se naopak skládaly jen z kuchyně a spacího patra nad linkou, a absolvovala jsem hovory s majiteli a realitními makléři, kteří v bytě nechtějí cizince, zvířata, cikány, kuřáky, spolubydlící ani žádné další „nežádoucí živly“. Smlouvu mi občas nabídli jen na půl roku – na zkoušku, jestli náhodou zmíněným živlům přece jen neholduji. Jiní na mě po krátkém hovoru vyrukovali s otázkou: „A kdepak máte manžela?“

Preferuji orální hrátky

Že může být ještě mnohem hůř, mi došlo po přečtení inzerátu na realitním serveru, který šokoval úplně jinak než vysokou cenou nebo sporákem v koupelně: „Levně pronajmu zařízený byt na Vinohradech ženě 18–55 (i s malým dítětem) za cca 7 000 Kč a občasný společný sex.“ Narazila jsem na ojedinělý případ zvrhlého pronajímatele, nebo na symptom krize volného trhu s bydlením v Praze? Procházím další servery s nabídkami pronájmů a spolubydlení a zjišťuji, že o výjimku se rozhodně nejedná: devětadvacetiletý muž například hledá „studentku na společné bydlení“, kde bude nájem dohodou a „sex ani nebude nutný, protože preferuje orální hrátky“. Jiný muž zase pronajme byt „mladé, pěkné sexy slečně“ – velmi levně, třeba za tisícovku, ale „záleží na tvé vstřícnosti ke mně“. Narážím ale i na inzeráty žen, které hledají byt a preventivně upozorňují, že nemají zájem dostávat eroticky laděné nabídky, s čímž už měly nepříjemnou zkušenost.

Bydlení za sex není nic jiného než zneužívání nejisté životní situace žen. Jen proto, že mohou existovat případy na pomezí nájemního a mileneckého vztahu, které jsou oboustranně dobrovolné, nesmíme přehlížet sociální a trestněprávní rozměr, který v sobě bydlení za sex nese.

Nabídky tohoto typu padají v Praze na úrodnou půdu: na straně trhu je živí finanční spekulace s nemovitostmi a rozmach Airbnb v prostorech, kde se předtím provozovala činnost mající ne náhodu s „bytem“ společný slovní základ: bydlení. Na straně vedení města situaci přikrmuje neochota investovat do sociálního bydlení a více podpořit výstavbu dostupných bytů. Neúprosný zákon nabídky a poptávky se už postará o zbytek – volných bytů ubývá a ceny stoupají tak vysoko, že Praha je dnes vzhledem k místním platům jedním z nejdražších měst pro bydlení v Evropě. Pokud k tomuto už tak těžko stravitelnému koktejlu přimícháte ve společnosti hluboce zakořeněný šovinismus, stává se pro ženy v obtížné situaci koktejlem přímo toxickým.

Jeho ničivé dopady už dobře znají města, jako je Londýn, která se s astronomickými nájmy potýkají řadu let. Pro zneužívání zvláště zranitelných osob, ke kterým patří většinou mladé ženy, ale občas i muži bez prostředků na zaplacení nájmu, už se vžil obrat „sex for rent“. Podle nevládní organizace Shelter, která pomáhá lidem bez domova a zasazuje se o dostupné bydlení, se ve Velké Británii s nabídkou bydlení za sex jen v posledních pěti letech setkalo kolem čtvrt milionu žen.

S nájmy roste chuť

Investigativní reportérka BBC Ellie Flynn v dokumentu Rent for Sex: Ellie Undercover podala inzerát, ve kterém hledá dostupné bydlení – a její e-mailová schránka se rychle začala plnit zprávami od pronajímatelů, kteří své „velkorysé“ nabídky podmiňovali ochotou sdílet nejen byt, ale i lůžko. Redaktorka předstírala zájem a se skrytou kamerou absolvovala schůzky s muži rozdílného věku a vystupování, které spojovala představa, že ženám nabízejí něco jako běžnou obchodní transakci, založenou na oboustranné dohodě. V rozporu s tím byly výpovědi jejich nájemnic, z nichž některé se Flynn podařilo zkontaktovat. Patřila k nim například mladá žena, která utekla z domova před zneužíváním otcem, aby se nakonec ocitla v bytě muže, který po ní místo nájmu vyžadoval fyzický kontakt a kterému „byla vlastně vděčná, že ji přímo neznásilnil“.

Nabízet bydlení za sex považovali muži v dokumentu nejen za legitimní, ale také za zcela legální. Nejspíš ani netušili, že ve skutečnosti porušují zákon – takové jednání je totiž ve Velké Británii trestné. Stejně jako u jiných sexuálních trestných činů se však oběti často ostýchají nebo bojí vypovídat a absence veřejné debaty o problému vede k tomu, že inzertní servery nechávají nabídky na svých stránkách viset. Nejen díky filmu se ale o problému začalo mluvit a různé organizace a někteří politici požadují přísnější postihování těch, kteří bydlení za sex nabízejí, a také kriminalizaci samotných inzerátů.

V Česku šíření podobných nabídek zatím širší ohlas nevzbudilo. V  médiích nacházím jen několik bulvárně pojatých článků doprovozených fotkami dovádějícího páru, které se nesou v duchu tvrzení „Když se oba domluví, je přece vše v pořádku“. Naopak podle právničky Věry Novákové v Česku, podobně jako v Británii, může být bydlení za sex protizákonné. Pronajímatel se v takovém případě může dopouštět trestného činu kuplířství ve smyslu § 189 odst. 1 trestního zákoníku. Samotné zadání takového inzerátu je pak přípravným jednáním k tomuto trestnému činu. Překvapivá je proto odpověď policie na můj dotaz, jak často případy bydlení za sex řeší: ani krajské ředitelství v Praze, ani policejní prezidium se zatím ničím podobným nezabývalo.

Můžeme se tak jen dohadovat, kolik žen dnes v hlavním městě nebo v celém Česku platí za základní lidskou potřebu, jakou je bydlení, uspokojováním choutek ekonomicky privilegovanějšího muže. Podle zkušeností z Londýna a jiných metropolí jejich počet poroste ruku v ruce s nájmy. Žen, které mají problém na dostupné bydlení v Praze dosáhnout, už dnes není málo – například matky s malým dítětem, které vábil do svého vinohradského bytu autor prvního inzerátu, na který jsem narazila.

Mlčení znamená souhlas

Vybavuju si, jak Pavel Bělobrádek kdysi uděloval matkám ohroženým chudobou knížecí radu: najděte si prostě chlapa, který se o vás postará. Nechci ani pomyslet na to, kolik žen zůstává v nevyhovujících a nešťastných vztazích právě ze strachu, že by odchodem přišly o střechu nad hlavou nejen pro sebe, ale často i pro své děti. Ty, které se v podobné situaci už ocitly, pak nezřídka zadávají inzeráty, na které narážím při brouzdání realitními servery: „Matka s malým dítětem hledá byt max. do…“ A následuje částka, která je často v současné Praze takřka mimo realitu.

Nebýt funkční sítě přátel a jejich přátel, nedozvěděla bych se o žádné z několika cenově přijatelných nabídek, které se ke mně mezitím dostaly. Místo toho bych dál pročesávala inzertní servery a občas zakopávala o nabídky mužů cíleně oslovující ženy, které nemají na nájem. Pokud nechceme, aby se tyto ženy musely rozhodovat, kterého kousku své lidské důstojnosti se vzdají, tedy jestli přijdou o střechu nad hlavou, nebo budou za bydlení platit sexem, musíme bojovat za dostupné bydlení pro všechny a zároveň důslednější postihování těch, kteří takové nabídky šíří. Muži nabízející bydlení za sex se musí dozvědět, že porušují zákon a může je stihnout trest. Je také třeba, aby se policie začala aktivně zabývat těmito inzeráty, a inzertní servery zase tím, co na nich jejich zákazníci vlastně nabízejí – a podobné nabídky mazat. Bydlení za sex není nic jiného než zneužívání nejisté životní situace žen a vytváří ideální prostředí pro znásilnění. Jen proto, že mohou existovat případy na pomezí nájemního a mileneckého vztahu, které jsou oboustranně dobrovolné, nesmíme přehlížet sociální a trestněprávní rozměr, který v sobě bydlení za sex nese. Mlčením a pokrčenými rameny jako bychom vyslovovali souhlas těm, kteří mezi řádky svého inzerátu říkají: Nemáš kde bydlet? Tak si s tebou můžu dělat, co chci.

Autorka je politoložka a socioložka.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image