Foto Saša Uhlová
Státní fond rozvoje bydlení začal ve středu přijímat žádosti o půjčky na bydlení pro mladé rodiny a před úřady se tvořily dlouhé fronty. Někteří lidé před dveřmi úřadů dokonce strávili noc, ale už před polednem byla vyčerpána polovina z peněz v programu. Z 650 milionů korun, kterou letos na úvěry vyčlenilo Ministerstvo pro místní rozvoj, se dostane jen na malou část zájemců. Ti navíc musejí splnit diskriminující podmínky, které z úvěrové loterie vylučují většinu lidí nacházejících se v akutní bytové nouzi.
Vyplácení úzce zaměřených rodinných půjček se ve chvíli, kdy naplno propuká krize bydlení, jeví spíše jako mediálně vděčné divadlo v režii hnutí ANO zaplacené z veřejného rozpočtu než jako systémové řešení. Předchozí ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová přitom zablokovala přijetí zákona o sociálním bydlení, který by mohl plošně zlepšit životní situaci lidí v bytové nouzi. Tehdy argumentovala tím, že návrh MPSV vrací zemi do „podmínek reálného socialismu“. Namísto toho ANO dnes lidem nabízí „reálný kapitalismus“ špatně dostupných a nedostatečných půjček.
Řešení nepřinese neregulovaný trh, developeři ani kontejnerové ubikace, ale budování obecních bytů s regulovaným nájemným a přidělovaných podle jasně stanovených a sociálních kritérií.
V současnosti žije trvale bez stálé střechy nad hlavou kolem sedmdesáti tisíc lidí, kteří přebývají na ulici, v azylových domech nebo v ubytovnách. S bytovou nejistotou se potýká celkem dvě stě tisíc lidí včetně dvaceti tisíc dětí. Je otázkou, proč Ministerstvo pro místní rozvoj systematicky neřeší kritickou situaci těchto lidí, a namísto toho nabízí půjčky jen vybraným manželům a registrovaným partnerům nebo lidem, kteří společně pečují o dítě. „Tímto opatřením sledujeme rodinu a všechny vazby na ni. Takže podporujeme manželství,“ potvrzuje ministryně Klára Dostálová obavy, že se jedná o snahu mobilizovat konzervativnější voliče ANO. Pochyby vzbuzuje také stanovení horní hranice věku žadatelů na 36 let i maximální částka částka dva miliony korun na výstavbu nebo rekonstrukci rodinného domu, která neodpovídá cenám na současném trhu nemovitostí ani mimo Prahu. Pro chudé lidi, kteří nespadají do takto přísně stanovené kategorie „mladých rodin“, ministerstvo v březnu navrhlo výstavbu 55 tisíc segregovaných ubytoven z kontejnerů. Kromě státem podporovaných ghett pak vláda navrhla omezení sociálních dávek, které pomáhají udržet bydlení asi čtvrt milionu lidí.
Nejdražší v Evropě
Průměrná nabídková cena bydlení meziročně roste o necelých 14 procent a nájemné v porovnání s rokem 2010 podražilo průměrně o 21 procent, v některých městech však až o polovinu. Růst cen bydlení trvale výrazně převyšuje vývoj mezd, které i přes víc než šestiprocentní meziroční nárůst zůstávají v evropském srovnání stále velmi nízké. Větší vypovídací hodnotu než průměr mzdy má medián, který v prvním čtvrtletí letošního roku činil u žen 23 084 Kč, u mužů 28 031 Kč, tedy o 21 procent více. Podle studie společnosti Deloitte je dnes v Praze bydlení v poměru k příjmům dokonce nejdražší v Evropě. Na pořízení bytu o rozloze 70 metrů čtverečních je v hlavním městě potřeba skoro 11 ročních platů. V sousedním Německu je na nákup bytu potřeba jen 4,7 ročních platů.
Developeři bijí na poplach, že za kritickou situaci mohou byrokratické překážky bránící výstavbě nových bytových domů. Jak ale uvádí server Ihned, v nových rezidenčních bytech se nabízí takřka výhradně luxusní byty. Největší podíl (37 procent) z nových bytových jednotek tvoří byty v kategorii nad sto tisíc korun za metr čtvereční. Nové byty dostupné pro lidi s průměrnými příjmy se v Praze či v Brně téměř nestaví a stavitelské firmy se zaměřují na bohaté investory. Překotný vývoj na trhu nemovitostí a znehodnocená koruna navíc přitahuje zahraniční i domácí spekulanty, kteří ceny dále šroubují nahoru. V drahých nemovitostech, jaké nabízí například mrakodrap V Tower na Pankráci, se tak koncentrují finance pochybného původu, a nezřídka se při obchodu s nimi perou špinavé peníze.
Pracující člověk s mediánovým příjmem, který nevlastní byt, se musí smířit s tím, že mu majitel s každou další smlouvou na rok může zvednout nájem. V horším případě byt nechá zrekonstruovat, zdraží o polovinu a pronajme movitým lidem, nebo rovnou promění v Airbnb noclehárnu. Rychlé prachy jsou pro mnohé majitele bytů lákavější než dlouhodobý pronájem za přiměřenou cenu. Kvůli růstu nájmů a nejistým krátkodobým smlouvám se řada lidí pochopitelně rozhodne pro nákup vlastního bytu na hypotéku. S tím však roste riziko nafukování hypotéční bubliny, jak v rozhovoru pro Alarm upozornil ekonom Tomáš Munzi: „Hypotéka je v principu problém, když se bere na nadhodnocenou nemovitost, a splátky vám ujídají velkou část disponibilního příjmu. Dlouhodobě nízké úroky jen vytvářejí iluzi o ceně zdrojů a mnoho lidí si kvůli tomu bere hypotéku, která je nad jejich síly.“ Lidé, kteří dnes nakoupí předražený byt na dluh, se mohou v případě ochlazení ekonomiky potýkat s propadem tržní hodnoty své nemovitostí. Stát tak svou politikou přispívá k prohlubování dluhové krize v situaci, kdy už je v exekuci 863 tisíc lidí.
Šance pro rozloženou levici
Namísto diskriminujících půjček by měla vláda přijít se systémovým řešením bytové krize a nabídnout důstojné bydlení zejména lidem, kteří nemají možnost si bydlení zajistit sami. Skutečnou podporu nejen rodinám, ale všem lidem, kteří se potýkají s bytovou nejistotou, zajistí především zákon o sociálním bydlení. Řešení nepřinese neregulovaný trh, developeři ani kontejnerové ubikace, ale budování obecních bytů s regulovaným nájemným a přidělovaných podle jasně stanovených a sociálních kritérií.
Zkušenosti s nekompetencí první vlády ANO a ČSSD, která neměla vůli prosadit potřebnou legislativu, bohužel ukazují, že se kvalitní koncepce dostupného bydlení pravděpodobně nedočkáme ani v příštích letech. Namísto toho se budou ministři za ANO soustředit na šikanu lidí pobírajících sociální dávky a na marketingové prezentace ve stylu rodinných půjček. Jakou roli v tom sehraje progresivní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, zatím nevíme.
Očekávané ochlazení přehřáté ekonomiky i propad cen bytů může podlomit důvěru lidí v Andreje Babiše, který se do značné míry veze na vlně konjunktury. Už dnes vidíme, že premiér reaguje na klesající oblibu u voličů obratem k orbánovskému autoritářství – otevřeně útočí na lidskoprávní nevládní organizace i na migranty a mluví o stavbě plotů na obranu proti nim. Boj za právo na bydlení se tak s rostoucí nedostupností bytů nabízí jako hlavní téma pro mobilizaci neparlamentní i zbytků parlamentní levice. Na Babišův autoritářský obrat a snahu rozdmýchávat kulturní konflikty pak může tato zatím nekonsolidovaná politická síla reagovat nastolováním silných socio-ekonomických témat. Platformou pro potřebnou politickou organizaci mohou být například Dny práva na město, které pořádá nově vzniklý Kolektiv 115 v Praze na konci září.
Autor je redaktor Alarmu.