Foto Kyle Davis, U.S. Army, Wikimedia Commons
Tragédie tří českých vojáků v Afghánistánu, kteří byli zabiti během hlídkování nedaleko základny Bagrám, u nás opět rozvířila debatu o válce proti terorismu. Tomio Okamura napsal na svém facebookovém profilu, že je mu vojáků sice líto, ale že zemřeli za zbytečnou věc. Podobně se vyjadřovali i komunisté, kteří dlouhodobě se západními intervencemi nesouhlasí. Petr Honzejk z Hospodářských novin označil jejich postoje za hyenismus. Ačkoli od Tomia Okamury můžeme očekávat jen velmi malou empatii k Afgháncům, je každopádně demagogické upozorňovat na zbytečnost této nekonečné války tím, že se plive na naše vojáky.
Přes milion mrtvých ve válce proti teroru
Zastánci války v Afghánistánu, včetně českých příznivců naší mise, budou asi namítat, že je nutné eliminovat terorismus v místech jeho vzniku. Naskýtá se ale otázka, zda se jedná o ničení kořenů terorismu, nebo se tím naopak podhoubí terorismu živí. Noam Chomsky často zdůrazňuje, že takzvanou válkou proti terorismu se docílilo pouze toho, že se z jedné země (tedy z Afghánistánu) rozšířila zhoubná džihádistická ideologie do mnoha míst na světě. S tímto faktem se dá dost těžko polemizovat. Chomsky dále říká, že pokud USA chtějí skoncovat s terorismem, musí na něm přestat participovat.
USA vždy využívaly islamisty v boji proti nepřátelským sekulárním diktátorům. Zkrátka: někdy se s islamisty bojuje a jindy se jich zase využívá.
Je známo, že krátce po útoku al-Káidy na Světové obchodní centrum byl tehdejší americký prezident George W. Bush přímo posedlý spojováním útoků z 11. září s iráckým režimem Saddáma Husajna, ačkoli dnes bezpečně víme, že žádné takové spojení neexistovalo. Americký prezident se tedy zatím musel soustředit na Afghánistán a americká vláda tehdy dala pod pohrůžkou bombardování ultimátum afghánskému vládnoucímu hnutí Tálibán, aby vydalo Usámu Bin Ládina. Tálibán, který šéfa organizace al-Káida ve své zemi hostil, požadoval důkazy. Američané však žádné věrohodné důkazy nepředložili a začali zemi bombardovat. Cílem války se postupně stalo svržení Tálibánu, přestože to původně nebylo deklarováno.
Invazí do Afghánistánu ovšem válka proti terorismu pouze začala. Za rok a půl Američané a Britové podnikli invazi do Iráku na základě falešných informací a téměř bez podpory mezinárodního společenství. V návaznosti na operace v Afghánistánu začaly USA podnikat rovněž útoky na pákistánská kmenová území za tichého souhlasu tamní vlády. Organizace Physicians for Social Responsibility, Physicians for Global Survival a International Physicians for Preventition of Nuclear War, které dokonce získaly Nobelovu cenu míru, vydaly studii týkající se tří hlavních oblastí „války proti terorismu“. Dospěly k číslu 1,3 milionu obětí války proti terorismu a dalších sekundárních násilností s ní spojených.
Když zabíjejí drony
Za velmi negativní fenomén je považováno užívání dronů, které se začalo etablovat až ke konci prezidentského mandátu George W. Bushe, a v daleko větší míře je začal využívat Barack Obama. Podle názorů mnoha expertů a akademiků jsou drony kontraproduktivní strategií. Američtí politici často uvádějí, že drony jsou chirurgicky přesné, přitom ale prokazatelně zabily tisíce nevinných lidí a doslova terorizují obyvatele některých oblastí. Centrum pro mezinárodní lidská práva a pro řešení konfliktů při Stanfordské univerzitě došlo ve své studii k závěru, že drony v některých oblastech Pákistánu doslova terorizují muže, ženy i děti a způsobují psychické trauma civilní populaci. Dále se studie zabývala legitimitou a transparentností při zabíjení osob, z nichž mnohé pro USA nepředstavují bezprostřední ohrožení. Tyto mimosoudní popravy ovšem vytvářejí nebezpečný precedens.
V roce 2012 otiskl deník The New York Times naléhavý dopis jemenského aktivisty a spisovatele Ibrahíma Mothany. Mothana v něm informuje prezidenta Obamu o tom, co drony způsobují v jeho zemi. Píše, že když dron zabije dítě, jeho otec bude chtít bojovat proti Spojeným státům, i když nemá nic společného s ideologií al-Káidy. Jemenský aktivista mluví o jednotlivých útocích dronů, které zabíjely civilisty, a varuje, že tato strategie učí Jemence nenávidět Ameriku a přivádí je do řad militantních skupin. „Místo toho, aby si Amerika získavala srdce Jemenců, znepřáteluje si je zabíjením jejich příbuzných a přátel,“ píše ve svém dopise. Proti používání dronů se v roce 2015 ostatně postavili i čtyři američtí členové vzdušných sil, kteří měli dvacet let zkušeností ve svém oboru. Apelovali na tehdejšího prezidenta Obamu, aby přehodnotil taktiku používání dronů, která podle jejich slov přispívá k nenávisti vůči USA.
Ještě více však podrývají důvěru k válce proti terorismu jednotlivé aliance Spojených států. Američané velmi často spolupracovali s radikálním islámem ve snaze oslabit své protivníky. Již za studené války CIA podporovala finančně i materiálně mudžáhidy v Afghánistánu, z nichž posléze vzniklo hnutí Tálibán. CIA rovněž financovala v Pákistánu agendu wahhábitského islámu, včetně podpory radikálních madras. Tuto studenoválečnickou strategii bychom mohli s notnou dávkou shovívavosti chápat jako naivitu z doby, kdy džihádismus nebyl globální hrozbou, nicméně tato spojenectví se prostřednictvím Saúdské Arábie opakovaně uzavírala i po deklarované válce džihádistické ideologii.
Podpora teroristů na všechny strany
Před pár dny přinesla agentura Associated Press zprávu, že Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty uzavřely před dvěma lety dohody s al-Káidou o boji proti šíitským Húthíjům. Mnoho bojovníků al-Káidy prý bylo přímo naverbováno arabskou koalicí, která má pro svou válku materiální i morální podporu od USA a Velké Británie. Klíčoví účastníci těchto dohod sdělili, že Spojené státy o dohodách věděly.
USA vždy využívaly islamisty v boji proti nepřátelským sekulárním diktátorům. Zkrátka: někdy se s islamisty bojuje a jindy se jich zase využívá. Pro dokreslení můžeme zmínit příklad manipulace ohledně jedné malé íránské opoziční skupiny. V době, kdy se hledaly jakékoli důvody pro ospravedlnění invaze do Iráku, posloužila íránská opoziční skupina Lidoví mudžáhidi, kterou podporoval Saddám Husajn, jako záminka pro útoky na nepřátelský íránský režim. USA tehdy uváděly Saddámovu podporu této skupině jako jeden z důkazů o jeho napojení na teroristy. Na tom, že to nebyla sunnitská, a dokonce ani nijak islamisticky motivovaná skupina, tehdy nikomu nezáleželo. A jen několik let poté, co existence této skupiny posloužila jako důkaz, že Husajn podporuje teroristy, američtí neokonzervativci navázali s touto íránskou opozicí čilé vztahy. Jinak řečeno, Lidoví mudžáhidi byli označeni za teroristickou skupinu v době, kdy bylo potřeba potvrdit Saddámovu podporu terorismu. Naproti tomu v době, kdy už to potřeba nebylo, začaly USA s touto skupinou spolupracovat na stejné aktivitě, kterou tato skupina vyvíjela i předtím – tedy na záškodnictví proti íránskému režimu. Expert na Blízký východ Patrick Cockburn napsal ve svém článku pro list Independent, že Lidoví mudžáhidi dokonce spolupracovali s Mossadem na vraždách íránských vědců.
Pokud se znovu vrátíme k zemi, kde zahynuli tři čeští vojáci, měli bychom akceptovat, že válka neskončí, dokud si Západ neuvědomí, že s Tálibánem se bude muset v Afghánistánu politicky počítat. Po více než šestnácti letech Tálibán aktivně ohrožuje sedmdesát procent území a má pod kontrolou čtrnáct oblastí, které tvoří sice pouhá čtyři procenta země, nicméně tamní vláda kontroluje nijak závratných třicet procent. O zbytek se bojuje a panuje tam chaos. Tadamichi Yamamoto, šéf asistenční mise OSN v Afghánistánu (UNAMA), se v červnu vyjádřil, že země zažívá nadějné období, jelikož se oběma stranám podařilo dodržet příměří mezi letošním 12. a 19. červnem. Yamamoto mluvil i o tom, že Afghánci touží po míru, a zmínil, že se v zemi za mír i demonstrovalo, a dokonce se konal pětisetkilometrový pochod za ukončení konfliktu. Aktivismus nově vznikajícího mírového hnutí je skutečně v Afghánistánu něco nevídaného. Ve dvaceti provinciích z celkových třiceti čtyř si toto občanské hnutí postavilo stany a demonstrovalo za mír.
Pokud vezmeme v potaz informace, které rozhodně neukazují válku proti terorismu v pozitivním světle, měli bychom vést diskusi o smysluplnosti konfliktu v Afghánistánu s alespoň trochu s otevřenou myslí.
Autor studuje arabistiku.