Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Symptom jménem Ritz-Carlton

Plánovaná stavba luxusního hotelu Ritz-Carlton na Staroměstském náměstí v Praze je jedním z mnoha bolavých míst našeho nemocného hlavního města. 

Dům u Zlatého hroznu na rohu Železné a Kamzíkovy ulice vypadá jako každá druhá budova v historickém centru Prahy. Turisté kolem něj proudí směrem ke Staroměstskému náměstí a v přízemí se nachází fastfood. I přes první dojem je dům něčím výjimečný. Lidé zde bydlí za přijatelnou cenu. Čím to? Vybudovala snad Praha sociální byty, po kterých se tak dlouho volá? Anebo se objevil vlastník domu, který nejde až na samotnou hranici výnosnosti pronájmu? Ani jedno, ani druhé. Dostupné bydlení je jen jedním z vedlejších faktorů jednoho zamrzlého stavebního projektu. To ale není vše. Tento projekt je totiž ukázkovým případem špatného hospodaření města.

Poslední z posledních

Ústřední schodiště domu U Zlatého hroznu se příliš neliší od mnoha jiných pražských činžáků. Úzká chodba s oprýskanými zdmi je zakončena velkým světlíkem, který místo oživuje lehce nažloutlým světlem. Stoupám po lehce prošlapaných schodech až do posledního patra, kde bydlí můj známý Jakub, jenž svolil k prohlídce bytu. Společně s ním jsou tu v podnájmu dalších čtyři studenti. Byt by si sice zasloužil rekonstrukci, ale i tak působí příjemně, a to hlavně díky různým obrazům a doplňkům rozvěšených po zdech. Sám Jakub tu bydlí jeden a půl roku, avšak studenti se tu střídají už od roku 2012. „Nastěhoval jsem se sem před šesti lety a původně mi bylo řečeno, že tu budu maximálně do roku 2014, než začnou se stavbou. Ale jsem tu až doteď,“ dodává jeden ze spolubydlících.

Praha se potýká s velkým nedostatkem bytů, a to zejména pro nižší a střední příjmové skupiny obyvatel, ale rozhodně netrpí nedostatkem bydlení pro vrcholové manažery.

Onou stavbou je míněn projekt přestavby osmi historických domů u Staroměstského náměstí na luxusní hotel Ritz-Carlton. Z těchto objektů jsou čtyři ve vlastnictví firmy Akroterion a další čtyři domy si firma pronajímá od Prahy již od roku 1995. Dlouhodobá nečinnost společnosti přispěla k tomu, že domy v historickém jádru města chátraly do té míry, že se některé dostaly v podstatě do havarijního stavu. Magistrátu tak po dvaceti letech došla trpělivost a kvůli nesplnění podmínky zprovoznění hotelu do září 2017 byla smlouva o pronájmu ukončena. Nicméně již v květnu letošního roku přišlo vedení města s vyjádřením, že za stávajících podmínek je výhodnější pokračovat v započatém záměru, avšak s úplně novou smlouvou. Tato smlouva kromě dokončení hotelu do roku 2022 počítá s vyšším nájemným a s pokutou deset milionů korun. Nejzásadnější změnou v nové smlouvě je podmínka výstavby 26 bytů a zpřístupnění pasáže, kde by měly být otevřeny kavárny a restaurace. Na první pohled to vypadá, že magistrát ve výsledku dospěl k rozumnému kompromisu, který městské pokladně přinese peníze navíc a vrátí obyvatele do centra města. Nicméně při bližším zkoumání projektu zjistíme, že existuje velké nebezpečí, že výstavba hotelu Ritz-Carlton ve skutečnosti povede jen k dalšímu vystěhování starousedlíků z Prahy 1 a ke znehodnocování těch nejcennějších památek, jaké v hlavním městě máme.

Foto Ondřej Teplý


Luxusní bydlení pro solventní klientelu

Projekt hotelu je už od počátku trnem v oku lidí zajímajících se o památkovou péči a ochranu. Hlavní problém představuje spojování historicky samostatných domů (jejichž základy jsou ze 14. století) do jednoho celku. Jedná se v podstatě o postup, který vidíme u mnoha památkově chráněných budov. Domům se nechají obvodové zdi, ale zevnitř se v podstatě vykuchají a předělají na potřeby hotelu. Tím se sníží historická hodnota budov a stanou se jen jakousi kulisou pro fotoaparáty všudypřítomných turistů. V roce 2014 bylo pražskými památkáři vydáno kladné stanovisko pro realizaci hotelu, přestože byl projekt kritizován Národním památkovým ústavem (NPÚ) a Klubem Za starou Prahu. Toto stanovisko po dvou letech zrušilo ministerstvo kultury, ale památkáři ho obratem vystavili podruhé. Proto NPÚ přišel s „drobečkovou politikou“ a nabídl investorovi asistenci při realizaci, aby bylo možné zachránit co nejvíce historicky cenných artefaktů, s čímž investor souhlasil. To, že se dají v domech najít nečekané objevy, jsem se dozvěděl při oné návštěvě mých známých v Kamzíkově ulici. Během malování se totiž pod nánosem vrstev objevil zlatý kruh. Později se ukázalo, že tento kruh je součástí zlatého hroznu, který odkazuje k názvu domu. Povolaní odborníci nález zdokumentovali a doporučili ho opět překrýt nátěrem, aby se uchoval pro následující generace. Nálezům, jako je tento, reálně hrozí znehodnocení, nebo dokonce zničení, protože přestavba historických domů na hotelový komplex je neúměrná možnostem památkově chráněných budov. Magistrát by se proto místo podpory tohoto projektu měl pokusit pro jednotlivé budovy najít smysluplné a vhodné využití.

Další negativní faktor, který hotel Ritz-Carlton vnese do historického centra, je vystěhování lidí, kteří v této lokalitě bydlí. Nová smlouva uzavřená v letošním roce sice slibuje výstavbu šestadvaceti bytů, ale jak přiznává sám ředitel společnosti Akroterion Ogi Jakšič, byty nebudou dostupným bydlením pro všechny. „Budou to moderní byty, které nabídnou i hotelový servis. V zahraničí jsou často využívány vrcholovými manažery, kteří si je dlouhodobě pronajímají.“ Fakt, že se vedení města spokojilo s tím, že se v městem vlastněných domech vybudují byty tohoto typu, je zarážející. Praha se potýká s velkým nedostatkem bytů, a to zejména pro nižší a střední příjmové skupiny obyvatel, ale rozhodně netrpí nedostatkem bydlení pro vrcholové manažery. Radní pro územní rozvoj Petra Kolínská se tuto situaci snažila podat jako dobrý kompromis: „Byt bude sloužit specifické cílové skupině, ale měli by to být klasičtí rezidenti, kteří budou mít k tomu místu vztah.“ Trochu slabá náplast, nemyslíte?

Foto Ondřej Teplý


Barcelonská cesta jako inspirace

Praha se dlouhodobě potýká s velkým nárůstem turistů. To samé platí pro Barcelonu, jež je s Prahou v mnoha směrech srovnatelná. Enormní tlak turistického průmyslu na katalánskou metropoli se stal jedním z hlavních důvodů prudkého nárůstu cen nájmů a donutil městskou radu ke konání.  Rada rozdělila Barcelonu do čtyř sektorů a v každém z těchto sektorů stanovila podmínky pro budování hotelových zařízení. V první zóně – centru – se zakázalo otevírat nové hotely. Ve druhé zóně můžou hotely nahradit již stávající, avšak nesmějí se stavit nové. Třetí zóna je už určená ke stavbě nových ubytovacích zařízení, nicméně počet lůžek nesmí přesáhnout čtyři tisíce. Poslední čtvrtá zóna je bez omezení.

Barcelonská cesta se zdá být pro Prahu zajímavým nástrojem v boji s přebujelým turistickým ruchem, který pomalu zabíjí město a vytváří z něj historický skanzen. O to víc je nepochopitelná plánovaná stavba hotelového komplexu Ritz-Carlton, když už i vrcholní představitelé města pomalu docházejí k názoru, že turismus je nutné rozprostřít do všech koutů města, a ne ho koncentrovat jen do Prahy 1 a 2. Kauza hotelu Ritz-Carlton nám tak připomíná, co všechno v Praze nefunguje. Nedostupné bydlení, vylidňování centra a diktát turismu – všechny tyto problémy jsou řešitelné, avšak každý projekt, jako je tento, přispívá k tomu, že Praha není město otevřené pro všechny.

Autor je student a publicista.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image