Foto Gage Skidmore
Českého prezidenta Miloše Zemana o víkendu v Lánech navštívil bývalý ředitel kampaně Donalda Trumpa a později také jeho poradce Steve Bannon. Kromě něj se schůzky účastnil i německý poslanec za Alternativu pro Německo (AfD) Petr Bystroň. Bannonovi je přikládán až mytický význam. Jako vedoucí osobnost Trumpovy kampaně vystřídal Paula Manaforta, jehož chaos amerického prezidenta straší dodnes – především v podobě vyšetřování speciálního vyšetřovatele FBI Roberta Muellera. Bannon dokázal Trumpovu nesoustředěnou a divokou kampaň dva měsíce před volbami v roce 2016 stabilizovat a byl jedním z rozhodujících faktorů jeho nepravděpodobného vítězství. Umírněné voliče republikánů alespoň na chvíli přesvědčil, že Trump není jenom neřízená střela, která jejich stranu potopí. Pro radikálnější pravici byl samotný příchod Bannona signálem, že Trump opravdu bude „jejich prezident“. Je ale Bannon skutečně dlouhodobě tak geniální stratég?
Steve Bannon byl důležitým zdrojem jak pro Michaela Wolffa a jeho třaskavou letošní knihu Fire and Fury, tak i čerstvě vydaný titul Fear od Boba Woodwarda. Z toho, jak se Bannon v knihách prezentuje, je jasné, že si o sobě hodně myslí. V pasážích, které evidentně čerpají z rozhovorů s ním, působí jako rozevlátý mág, který se vyžívá ve sprostém nadávání na hloupost amerického establishmentu. A nejradši spílá konkrétním lidem přímo do očí. Romanticko-cholerické výbuchy, kterými častoval personálního šéfa Bílého domu Reince Priebuse nebo Ivanku Trumpovou, mu evidentně poskytovaly mnoho radosti.
Někteří komentátoři se za Bannonovým turné snaží vidět nebezpečně bující evropskou pravici. Skutečnost je ale trochu prozaičtější. Bannon v USA selhal a za Atlantikem už nikoho moc nezajímá.
Bannonovi určitě patří „respekt“ (jestli se to v tomto případě dá vůbec tak nazvat) za nadlidský výkon dostat blábolivého Trumpa do Bílého domu. Co od té doby ale vlastně reálně dokázal? Trump se bannonovskou nacionalistickou antiglobalistickou ideologií příliš neřídí. Krom občasných symbolických ústřelů jako zavádění tarifů nebo „zákazu vstupu muslimům“ z několika zemí do USA a velkohubého tweetování se Trump v úřadu chová jako poměrně řadový americký konzervativec. Úspěchů nemá mnoho. Ty výraznější – jako daňová reforma nebo dosazení Neila Gorsucha na Nejvyšší soud USA – nijak nevybočují ze standardní republikánské agendy.
Vyhaslá hvězda americké pravice
Bannon tak odešel z Bílého domu, aniž Trumpově administrativě vtisknul svoji škaredou tvář. Obzvláště po vydání zmíněné knihy Fire and Fury na přelomu roku už mezi Bannonem a Trumpem nepanují vůbec dobré vztahy. Bannon se ale nerozhádal jenom se současným prezidentem. Nedlouho poté vyprchala veškerá dobrá vůle i mezi ním a pravicovým mogulem, miliardářem Robertem Mercerem a jeho rodinou.
Mercer je známý mecenáš amerických pravicových kandidátů, jeho rodina spoluvlastnila nechvalně proslulou společnost Cambridge Analytica a především středobod alt-rightu, server Breitbart. Kvůli rozkolu s Mercerem Bannon na začátku roku opustil svou pozici i v Breitbartu. Postupně tak zpřetrhal vazby se všemi lidmi, kteří ho vynesli do popředí americké politiky. Někteří komentátoři se za Bannonovým turné snaží vidět nebezpečně bující evropskou pravici. Temný mudrc Bannon má křížem krážem po Evropě spřádat jakousi antiglobalistickou internacionálu. Skutečnost je ale trochu prozaičtější. Bannon v USA selhal a za Atlantikem už nikoho moc nezajímá. „To je jak když Jethro Tull hrajou na zámku ve Slavkově,“ komentoval Bannonovu návštěvu v Lánech můj kolega Jiří Špičák.
Sám bych možná sáhl k jinému hudebnímu příměru. Bannon je jako tvůrce jednoho jediného hitu, jehož sláva už uvadá, a tak se v panice chytá stébel. Tweety o setkáních s úspěšnějšími nebo i podobně uvadajícími hvězdami evropské pravice jsou snahou o umělé přifouknutí vlastní důležitosti. Leckdy oboustranné. Třeba Steve Bannon brzy začne jako každý ziskuchtivý hudebník prodávat i svůj vlastní merch – krom plakátů a triček s jeho podobiznou se nabízí třeba plyšové ropuchy. Ostatně překvapuje mě, že vydavatelství Naše vojsko už hrnky s Bannonem dávno neprodává.
Autor je redaktor Radia Wave.