Od 28. do 31. srpna hostili obyvatelé osady Bedřiška dvacet studentů a odborníků z řad architektů, urbanistů a památkářů v rámci architektonického workshopu s podtitulem „Zůstaneme a spolu proměníme“. Cílem bylo zpracovat návrhy na revitalizaci lokality takovým způsobem, aby nebyla nutná ani demolice stávajících domů, ani vystěhování jejich obyvatel, jak plánuje radnice. Právě naopak: aby obyvatelé na proměně lokality sami participovali.
Workshop byl průlomový, jelikož dal vedení města i veřejnosti jasně najevo, že místní nečekají, až někdo o budoucnosti osady a jich samotných rozhodne za ně, a sami hledají řešení.
Závěrečnou prezentaci výsledků workshopu si do osady Bedřiška na okraji obvodu Mariánské Hory a Hulváky přišlo v pátek 31. srpna poslechnout asi pět desítek lidí, mezi nimi i primátor Ostravy Tomáš Macura (ANO) a starostka obvodu Liana Janáčková (Nezávislí). Právě ona, spolu s místostarostou Patrikem Hujdusem (Nezávislí), usiluje o zbourání domů a prodej městských pozemků soukromému investorovi. Po prezentaci Janáčková v rámci veřejné diskuse podotkla, že nerozumí tomu, proč s takovými návrhy nikdo nepřišel přímo za ní osobně, a že je ochotna o nich dále diskutovat. Ve vyjádření pro Moravskoslezský deník ovšem svou úvahu rozvedla jiným směrem: „Nemyslím si, že renovovat to tady a doplnit novými domy je dobrá cesta. Kdo by tu šel, mimochodem, bydlet?“ ptá se. Primátor Tomáš Macura je naopak zachování lokality nakloněn a oceňuje místní soudržnou komunitu. A není sám.
„Zjistili jsme, že bedřišská komunita je zdravá a živá. Vládne tam přátelská atmosféra, obyvatelé se rádi scházejí a domlouvají se společně na důležitých rozhodnutích,“ hodnotí spolupráci Vojtěch Sigmund ze spolku Architekti bez hranic. Nejen on, ale i místní sociální pracovníci, obyvatelé Bedřišky a organizátoři proběhlý workshop kvitují.
Architekti se během čtyř dnů snažili postihnout co nejvíce možností, jak s lokalitou pracovat tak, aby byl zachován a rozvíjen její genius loci. Tým architektky Hany Nováčkové se soustředil na problémy veřejného prostoru a s pomocí místních obyvatel vytvořil mapu jednotlivých zásahů, které by pomohly veřejný prostor jednoduše kultivovat. Jelikož v osadě stále stojí řada původních finských domků, zaměřil se tým Martiny Mlčochové z NPÚ na jejich architektonickou kvalitu. Důraz kladli na zachování typických architektonických prvků těchto staveb. Tým Pavla Řiháka se pak soustředil na dlouhodobé možnosti propojení lokality s okolní krajinou a s dalšími městskými částmi. Tým Vojtěcha Sigmunda a Lenky Kužvartové zpracoval výsledky řízené diskuse s obyvateli pomocí metody World Café.
„Pro mě osobně je výsledek až překvapivě obsáhlý a mám velkou radost, s jakou vervou se všichni lidé na Bedřišce pustili do práce, ať už to byli účastníci workshopu, nebo samotní obyvatelé. Ukazuje se, že participativní práce s fungující komunitou má smysl. Pevně doufám, že Bedřiška takovou komunitou zůstane i v budoucnu a celou kolonii se podaří zachránit,“ shrnul workshop architekt Ondřej Turoň, který akci spolu s dalšími kolektivy a organizacemi pořádal.
Jak potvrzuje i sociální pracovnice Eliška Černá z Ostravské univerzity, workshop byl průlomový, jelikož dal vedení města i veřejnosti jasně najevo, že místní nečekají, až někdo o budoucnosti osady a jich samotných rozhodne za ně, a sami hledají řešení. Snaha o záchranu jejich domovů ovšem workshopem zdaleka nekončí. Příští týden budou architektonické návrhy prezentovány na zasedání zastupitelstva obvodu a posléze i města. O Bedřišce uslyší i účastníci akce Vzpurná Praha a členové Evropské koalice pro právo na bydlení a na město, kteří se sejdou na konci měsíce v Lisabonu. Zásadní však pro Bedřišku budou především výsledky říjnových komunálních voleb. Devadesát obyvatel zapomenuté dělnické osady, která působí jako vesnice uprostřed města, stále doufájí, že nepřijdou o svůj domov.
Autorka je členka kolektivu Probuď domy.