Foto Jimmie Åkesson 2016, Wikimedia Commons
Foto Jimmie Åkesson 2016, Wikimedia Commons
Švédské volby se dají interpretovat z různých úhlů, ale nepopiratelná je volební účast 87 procent, z toho 98 procent hlasů pro parlamentní strany. V perspektivě současné fragmentace evropského parlamentarismu je vidět silná podpora demokracie a vyslovení důvěry etablovaným společenským institucím. Výsledek je o to důležitější, že před volbami prorokovalo mnoho „odborníků“, včetně některých zahraničních médií, svými apokalyptickými články kolaps švédského systému.
Největší strana s nacistickými kořeny
Za celkovými čísly se skrývá i nová skutečnost. Tendencí, kterou jsme zaznamenali v mnoha evropských volbách, v neposlední řadě na jaře 2017 v Nizozemsku, je především fragmentace. Voliči opouštějí klasické etablované strany. V případě Švédska si pohoršila jak největší levicová strana Sociální demokraté, tak i největší pravicová strana Umírnění. Pro Sociální demokraty je 28 procent hlasů nejhorším výsledkem v historii strany.
Švédští demokraté slibují, že bez přistěhovalců bude opět život idylický, jako kdysi býval. Tímto způsobem vyhrávají především v jižním Švédsku.
Výsledek odráží to, že politické strany přestaly být součástí voličovy identity. Tradiční švédské strany ztrácejí jako celek více členů, než kolik získávají, a výsledek je i obrazem přechodu od industriální společnosti na straně jedné a vyšší vzdělanosti a větší sociální mobility na straně druhé.
Jedné straně však počet členů roste – Švédským demokratům (SD). Tato strana, která je zároveň největší stranou s nacistickými kořeny na světě, neuspěla však tak, jak mnozí předpokládali. Média jí předpovídala 25 procent hlasů, výsledek ale zůstal pod osmnácti procenty a SD zůstala na třetím místě. A vzhledem k tomu, že hlavní otázkou předvolebního boje bylo přistěhovalectví, tedy hlavní téma SD, je výsledek strany obecně považován za její neúspěch.
Rostoucí počet členů SD v menších městech s oslabeným průmyslem, kde není mnoho přistěhovalců, má stejné vysvětlení jako klesající členská základna ostatních stran: SD dává prostor těm, kdo se cítí poraženi v globálním vývoji. SD dnes používají stejné metody jako kdysi Sociální demokraté – angažují se lokálně, obcházejí dům po domu, na jejich místní schůze chodí mnoho zvědavců.
SD jsou také s ohromným náskokem největší a nejaktivnější stranou na Facebooku. A nejen tam, jejich aktivita na internetu je ohromující. Jejich PR oddělení publikuje na webových stránkách tolik článků, že je to srovnatelné se zpravodajskými weby. Do jaké míry podporují SD ruské trolí fabriky, lze jen spekulovat. Při volbách se na sociálních sítích děly skutečné záhady – extrémně pravicová strana Alternativa pro Švédsko měla například na Facebooku zhruba stejnou aktivitu jako největší strana, tedy Sociální demokraté. Alternativa pro Švédsko přitom nakonec dopadla katastrofálně s 0,3 procenta.
Od Sociálních demokratů přebírají SD i jejich tradiční pojmy jako „folkhemmet“ a překrucují historii romantizujícími báchorkami o harmonickém životě někdejší homogenní společnosti. SD slibují, že bez přistěhovalců bude opět život idylický, jako kdysi býval. Tímto způsobem vyhrávají především v jižním Švédsku ve Skåne, kde mají voličskou základnu již desítky let. Metody SD se zásadně liší od ostatních stran – sázejí na zastrašování a vyhrožují uprchlíky jako hlavním ohrožením švédského blahobytu.
Mnoho představitelů SD bylo i přes deklarovanou nulovou toleranci vůči rasismu usvědčeno z vulgárních urážek muslimů, Židů a barevných. Po volbách napsal jeden z představitelů SD na Facebooku, že teď jde buď o „boj za švédskou kulturu“ nebo „o smrt“. Ze švédského pohledu není SD normální strana. Získává hlasy jako klasické populistické strany, navrhuje velice málo vlastních řešení a předkládá návrhy rozpočtu bez hlavy a paty. Strana si ovšem přeje být vnímána jako alternativa ke stranám etablovaným. Podle předvolebních průzkumů považovali voliči za nejdůležitější otázky zdravotnictví, volební boj však poznamenalo přistoupení Umírněných a Křesťanských demokratů k přistěhovalecké otázce prosazované SD. „Švédská kultura“, „švédské hodnoty“ a „národní konzervatismus“ se staly volebními hesly. Co tyto pojmy znamenají, nikdo nevysvětluje, ale části voličů zní líbivě. Křesťanští demokraté tímto způsobem získali mnoho nových voličů a stali se vítězem voleb.
Jak vytvořit většinovou vládu?
Méně se hovoří o druhé straně této polarizace. Strana Levice, dříve komunisté, dosáhla ve volbách obdobného nárůstu jako Křesťanští demokraté. Pokud společenské rozdíly na venkově pomohly SD, města pomohla Levici. Sociální demokraté slavili úspěchy na předměstích se sociálně slabší populací.
Předměstí jsou výsledkem tzv, milionového programu v letech 1965 až 1975, kdy bylo postaveno přes milion bytů, často ve formě satelitů, podobně jako Jižní Město v Praze. V oblastech milionoveho programu jsou dnes některé segregované čtvrti, které pomáhají plnit stránky českých médií. Občas zde hoří auta, nezaměstnanost je vysoká, jakož i podíl přistěhovalců. A především přistěhovalci trpí násilím kriminálních gangů v těchto oblastech.
Zde mají Sociální demokraté největší podporu, roste zde ale i Levice a SD. Není zcela jasné, jak zdejší populace vnímá příčinu současných problémů. Není to určitě nedostatek „švédské kultury“ nebo „švédských hodnot“, spíš zmenšující se veřejný sektor – školství, zdravotnictví a další veřejné služby – postihuje sociálně nejslabší část populace žijící právě zde. Zdá se, že část přistěhovalců volí SD na protest proti vládě, kterou považují za odpovědnou za špatné a nespravedlivé fungování společnosti. Přistěhovalci, kteří hlasují pro SD, občas vysvětlují, že chtějí, aby se vláda zaměřila na integraci stávajících přistěhovalců a nepřijímala nové.
Švédsko tak následuje vzor jiných evropských zemí: vzrůstající rozdíly mezi centrem a periferií, nevěrní voliči, fragmentace voličů posilující extrémní strany na levici i na pravici, a naopak oslabující strany středu. Stejně jako v jiných zemích je i ve Švédsku těžké vytvořit většinovou vládu. Bloky s jasnou levicí a pravicí se pomalu rozplývají.
V době psaní článku není o vládě stále ještě rozhodnuto. Situace je v podstatě nerozhodná. Jednou z možností je vláda Sociálních demokratů a Levice s větším vlivem levice. To by mohlo znamenat zaměření na odstraňování rozdílů ve společnosti a sázku na zvýšení životní úrovně v problémových oblastech na předměstích i na venkově. Výsledkem však může být i kombinace Sociálních demokratů a liberálních stran středu. Tato varianta je něco, co by bylo pro Švédsko úplně nové: konzervativní vláda Umírněných a Křesťanských demokratů, kteří se zapřou a přijmou podporu od SD. (Zatím všechny strany v parlamentu jednohlasně tvrdí, že s SD nechtějí mít nic společného).
Pokud by se prosadila poslední varianta, dá se předpokládat podobný vývoj jako v Dánsku v posledních letech, tedy asimilace místo integrace. Oblasti s velkým podílem přistěhovalců jsou démonizovány, zločinnost je zde trestána přísněji než v ostatních částech země, dokonce jsou rodičům odebírány děti za účelem vytvoření „národní identity“. Patrná je víra, že „kultura“ pomůže těm nejslabším a že posune celou společnost vpřed.
Švédsko se ale i nadále vyznačuje neobvykle vysokou vírou v demokracii. Více než 80 procent voličů volilo antirasistické strany, které chtějí v různé míře nadále umožňovat přistěhovalectví. Výsledkem voleb tedy není žádná apokalypsa, ale politika zaměřená na neuchopitelné identity jako „přistěhovalec“ či „Švéd“ je nebezpečná cesta do pekel. To je nebezpečí světa, kde je „lokální“ pod tlakem „globálního“, kde se musí myslet na spravedlivější globální rozdělení zdrojů a kde jsou stále rychlejší přesuny lidí i zdrojů.
Zde je třeba mezinárodní spolupráce při řešení migrační politiky, rozdělování zdrojů, stanovení pracovního práva a hledání funkčního řešení klimatických problémů. Je třeba zastavit růst nacionalismu, snižovat rozdíly mezi různými skupinami obyvatel planety a říci ne nostalgickým pohádkám o přikrášlené minulosti.
Kdo je kdo
Pro upřesnění je třeba dodat, že švédské strany nelze mechanicky vnímat českýma očima pouze podle názvu.
Levice jsou bývalí komunisté. Je to moderní levicová strana, ne nepodobná západoevropským sociálním demokratům v osmdesátých letech. Levice chce zrušit soukromou zdravotní péči a dále posilovat veřejný sektor. Je nejpozitivnější ze švédských stran v otázce přijímání uprchlíků.
Sociální demokraté jsou dnes spíše stranou středu se zaměřením na střední třídu. Slovu levice se již mnoho let vyhýbají.
Mezi pravicovými stranami získávají nejvíce hlasů konzervativní strany, především Křesťanští demokraté. Přitahují konzervativní voliče zaměřené na rodinu a „tradiční“ hodnoty. Získávají mnoho voličů zastrašených otevřeným vulgárním rasismem Švédských demokratů.
Švédští demokraté vznikli v osmdesátých letech z hnutí Bílá moc a jsou spojením starých nacistů (včetně bývalých členů SS z doby druhé světové války) a nových typů pravicových extremistů. V době, kdy do strany vstoupil dnešní předseda Jimmie Åkesson, pořádali jeho spolupracovníci pálení „nevhodných knih“. Mnozí představitelé strany byli usvědčeni z kriminality i urážek muslimů a Židů. Pokud někdo z vyšších funkcionářů strany překročí hranice a začne třeba mluvit o tom, že by chtěl někoho poslat do plynu, nebo když ho někdo vyfotí, jak hajluje, odešle ho strana do Maďarska, kde dál pobírá mzdu. Orbánovo Maďarsko je dnes pro stranu vzorem. Na úrovni obcí má ovšem strana problémy s tím, že nemá dostatek zástupců v obecních zastupitelstvech, mandáty zůstávají neobsazené a zvolení zástupci často ani nevědí, o čem hlasují
Důležité pro pochopení švédské politické scény z českého pohledu ovšem je, že všechny švédské strany včetně SD mají vůči uprchlíkům vstřícnější postoj než SPD, ANO, ODS, KSČM a v mnoha bodech i ČSSD. Předseda SD Jimmie Åkesson si dává velký pozor, aby nevypouštěl podobné výroky jako Andrej Babiš. Odmítat sirotky ze Sýrie je daleko za hranicí toho, co jsou Švédové, včetně mnoha voličů SD, ochotni poslouchat.
Autor je švédský novinář.