Až někdo bude vytvářet seznam věcí, které rozdělují českou společnost, youtubeři by měli být hned někde mezi Zemanem a Babišem. Přestože se jedná spíše o generační propast, míra nepochopení mezi těmi, kdo YouTubery sledují, a těmi, kdo jim nemůžou přijít na jméno, je prakticky nekonečná.
I pro ty, kdo se fenomén youtuberů snaží ze všech sil pokorně pochopit a vnímat (mezi které patří i autor těchto řádků), představuje dění na českém YouTube nedobytný trezor. Ostatně jak chcete pochopit video, na kterém někdo hraje počítačovou hru, kterou neznáte, a komentuje ji slovy, která taky neznáte? A co hůř, jak chcete pochopit, že magické číslo sledovanosti pod takovými videi je často vyšší než například návštěvnost mnohých v bolestech zrozených filmů potácejících se po českých kinech?
Na podobných videích (tzv. let‘s play) před několika lety začal růst Jirka Král, mladý kluk, který se do té doby proslavil jen mihnutím v novácké reality show Farma v roce 2012. Na herní videa brzy navázal dalším obsahem – krátkými videi, ve kterých něco říká nebo dělá na kameru. Ano, právě takto děsivě jednoduše, dle schématu někdo-něco-říká-na-kameru, vypadá většina obsahu od ostatních hrdinů a hrdinek české YouTube scény. Obsahu, jehož sledování zabírá zejména mladé on-line veřejnosti podstatnou část z jejich časově omezených životů, jak by řekli zastánci těch správně naplněných a prožitých dětských dní (často ti, kteří strávili celé dětství před televizí, chtělo by se hořce dodat).
Příběh Jirky Krále český YouTube polidšťuje a ukazuje, že přes všechny zločiny proti audiovizuální kultuře, které se na něm odehrávají, nejde o zakleté a šmahem odsouzeníhodné místo.
Z Jirky Krále se brzy stala jedna ze zásadních postav českého YouTube a jeho videa měla vysokou sledovanost. Počet followerů rostl tak dlouho, až se dostal k milionu. Čímž se dostáváme k tomu podstatnému: bez ohledu na to, co si o stavu české YouTube scény myslíme (a že po zhlédnutí některých videí se často chtě nechtě skutečně vkrádá myšlenka, zda by ti, kteří podobné skvosty vytvářejí a konzumují, neudělali líp a nezažili víc, kdyby třeba brali drogy), měli bychom jí věnovat maximální pozornost už jenom pro to, že počet lidí, kteří podobná videa sledují, je obrovský. Jakože opravdu obrovský.
Vlak‚n‚roll
První, kdo pochopil, že kolem postav českého YouTube se srocují ohromné davy lidí a že tento bující a nikým neřízený kolos má dechberoucí dopad, byli pochopitelně lidé z reklamek. Pod heslem „koukni na ty davy, já bych řek, že asi jo“ aneb „vůbec nerozumíme tomu, co se tam děje, ale je to evidentně jediná cesta, jak se k těm mladejm dostat“ začali mladé tvůrce oslovovat a využívat je ve svých kampaních či jim – v ideálním případě – implantovat produkty přímo do videí.
Z dobráckých virtuálních kamarádů se tak zhusta stali značkoví ambasadoři pomáhající roztáčet kola trhu. Nutno samozřejmě dodat, že youtubeři nespolupracují jen s velkými korporacemi: jsou tvářemi různých dobročinných kampaní, podporují neziskové organizace, o prázdninách je do své kampaně zlanařily i České dráhy: hrdinové z chytrých telefonů propagovali jízdenku na léto, v rámci které jste se za lidových osm stovek mohli na týden naložit do vlaku a poznávat krásy naší země. Kdo by byl snad na pochybách, že bohulibým cílem je nalákat mladé lidi k cestování po tuzemsku, toho uzemnil fresh název kampaně vlak’n’roll…
Prorůstání reklamy do videoobsahu českých youtuberů je však bolavým tématem hlavně pro lidi, kteří YouTube vůbec nesledují – pro youtubery je reklama příjemným přivýdělkem a diváci ji, jak ukazují studie, často vůbec nerozpoznají. Patrně ani nedávno spuštěný informační web Férová reklama, který apeluje na tvůrce, aby reklamu označovali, na neutěšeném stavu nic nezmění.
Právě proměna české YouTube scény směrem k většímu mainstreamu je jedním z témat videa Byl jsem YouTuber, které v neděli 2. září večer Jirka Král vypustil ven. A tedy jedním z důvodů, proč Jirka Král YouTube vlastně opouští.
Ze dna na vrchol a zase zpátky
Nedělní video bylo prezentováno jako dárek pro fanoušky. Poděkování Jirky Krále za to, že má milion odběratelů. V předvečer začátku školního roku se však ukázalo, že se jedná o plnohodnotný hodinový dokument se zásadním poselstvím: Jirka Král končí.
Už v pondělí dosáhlo video počtu milionu zhlédnutí a ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, na něj patrně civí a slzy si utírá několik tisíc dalších lidí. Pročítat si komentáře pod videem je pro nezaujatého diváka fascinující: lidé často zmiňují, jak je to mrzí, jak tomu nerozumí („jak můžeš spláchnout do hajzlu milion odběratelů?“), že s Jirkou Králem vyrostli, že pro ně byl někým víc – někým, kdo pro ně byl srozumitelný, majákem v dnešním chaotickém světě. Pro mnohé je zpráva evidentně šokem, prožitkem blížícím se sebevraždě zpěváka z Linkin Park.
Zatímco ti, kdo sledují YouTube scénu, rozhodnutí Jirky Krále nechápou, pro ty, kteří do vlaku jménem YouTube před pár lety nestihli naskočit a jimž to celé za zvuků vlak’n’rollu takzvaně odjelo, je tento příběh paradoxně tím prvním z youtuberské kolekce, který mohou pochopit a kterému mohou porozumět.
Cenná lekce
Je to totiž kanonické vyprávění, které v mnoha podobách koluje ve společnosti odnepaměti. Příběh o tom, jak se někdo vyškrábe zespoda na vrchol a na vrcholu zjistí, že to tam vlastně zas tak úplně super není. Příběh punkových kapel, které s údivem zjistí, že vlasy polité pivem vystřídalo po koncertě čumění do televize v luxusním hotelu. Příběh undergroundu, který tak dlouho sám sebe zaklíná undergroundem, až si s hrůzou uvědomí, že se z něho stal mainstream. V našem případě pak ale hlavně příběh, který může otevřít nečekaný dialog mezi těmi, kdo youtubery sledují, a těmi, které to zcela míjí.
Příběh Jirky Krále český YouTube polidšťuje a ukazuje, že přes všechny zločiny proti audiovizuální kultuře, které se na něm odehrávají, nejde o zakleté a šmahem odsouzeníhodné místo. Je to prostě místo jako jakékoliv jiné.
Můžeme se připojit k některým článkům a grilovat Jirku Krále za to, že jeho takzvaný odchod je jen chytrý tah, jak ze své slávy vytřískat ještě víc: ostatně Král končí jen na YouTube, na Instagramu bude pokračovat, stejně tak bude pokračovat i ve svém projektu Zetko.
Anebo si výjimečně můžeme nechat kecy od cesty a prostě se před Králem sklonit a poděkovat mu za cennou lekci, kterou českému internetu uštědřil. Protože v dnešním světě, ve kterém je virtuální obraz důležitější než ten skutečný, ve světě, kde má počet lajků a followerů cenu zlata, Králův odchodový čin prostě cenný je.
Autor se zabývá fenoménem odchodu ze sociálních sítí.