Evropský parlament minulou středu překvapivě schválil směrnici o autorském právu. Týká se to i kontroverzních návrhů na zpoplatnění odkazů na autorský obsah nebo zavedení faktické odpovědnosti provozovatelů platforem za nahrávaný obsah. Pozoruhodný je obrat v hlasování u řady europoslanců oproti hlasování z počátku července, přitom v zásadě o stejné věci. Tehdy byl návrh směrnice zamítnut. Náhlá změna názorů se týkala i řady českých zástupců. Doufejme, že změny ve svých postojích dokáží svým voličům srozumitelně vysvětlit.
Efekt cenzury
Návrh směrnice je prezentován jako nutný krok k reformě autorských práv pro digitální věk. Je sice pravda, že autorské právo je v mnohém zastaralé a zasloužilo by si větší sjednocení pravidel mezi jednotlivými evropskými státy. Jenže některá schválená řešení budou mít pravděpodobně velmi negativní dopad na stávající podobu internetu. Zároveň je pochybné, jestli to nepoškodí i samotné tvůrce, jejichž práva se mají hájit. To je třeba případ často diskutovaného návrhu na zavedení povinnosti poskytovatelů internetových služeb platit vydavatelům za odkazování na jimi publikované texty. Podobné pokusy v minulosti (třeba v Německu či Španělsku) nevedly k tomu, že by se vydavatelům, natož pak samotným autorům, zvedly zisky, ale naopak došlo k jejich poklesu.
Důsledkem bude konec řady menších platforem, které nebudou schopny dostát náročným požadavkům na poskytovatele, platit si drahá softwarová vybavení a právní služby.
Důvod je prostý: velcí internetoví hráči vydavatele kvalitní žurnalistiky nijak zásadně nepotřebují. Google prodá reklamu na leccos a novinářská kvalita obsahu je jen jedním z mnoha kritérií, proč lidé klikají na odkazy. Pokud Google nebo Facebook na požadavky vydavatelů nepřistoupí a přestanou jejich obsah zobrazovat, aby za něj nemusely platit, příliš je to nepoškodí, ale povede to k zásadnímu poklesu příjmů vydavatelů. Bude smutné, jestli výsledkem této dobře míněné snahy o záchranu kvalitní žurnalistiky bude poslední hřebíček do její rakve.
Ještě větší problém se ale skrývá v kontroverzním článku 13 zmíněné směrnice. Ten zavádí odpovědnost provozovatele za obsah nahrávaný uživateli. Jestliže dnes odpovídá provozovatel za to, že na jeho serveru nebude nahrán nelegální obsah až od okamžiku, kdy je mu obsah nahlášen, teď by měl zabránit už tomu, že někdo autorsky chráněné dílo bez licence na server nahraje. To samozřejmě nelze dělat bez automatizovaných softwarů, které budou vyhodnocovat, jestli zde licence je, nebo není. Asi to nebude až tak těžké u hollywoodských kasovních trháků. Jak ale tato úložiště budou přistupovat k tomu, když budeme nahrávat třeba fotografie nebo videa z dovolené, je opravdu těžko představitelné. Aby se poskytovatelé vyhnuli problémům, velmi pravděpodobně velkou část legálního obsahu nebudou na svá úložiště raději vůbec pouštět. Cenzura to sice oficiálně není, ale výsledek bude stejný.
Google a Facebook vyzrály na konkurenty
Často se argumentuje tím, že směrnice směřuje proti velkým společnostem, jako jsou Google nebo Facebook, které těží z práce jiných. Jenže důsledkem ve skutečnosti bude spíše konec řady menších platforem, které nebudou schopny dostát náročným požadavkům na poskytovatele, platit si drahá softwarová vybavení a právní služby. Vlastně by se dalo říct, že Google a Facebook si teď mohou mnout ruce nad tím, jak vyzrály na své menší konkurenty, a zabraly další část trhu.
Stále však existuje naděje, že se výše zmíněný scénář naplnit nemusí. Před námi je totiž další kolo vyjednávání směrnice v rámci tzv. trialogu a její konečnou podobu budou muset beztak schvalovat jednotlivé státy. Europoslanci ale každopádně udělali ve středu důležitý krok. Bohužel směřuje k omezení internetových služeb pro nás všechny – včetně těch, kteří si oprávněně stěžují, že dochází k porušování jejich autorských práv.
Autor je právník, působí v organizaci Iuridicum Remedium.