Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Je hnutí Povstaňte nadějí pro levici?

V Německu se aktivizuje levicová veřejnost. Levice chce přitáhnout tradiční voliče a překonat politické rozpory.

V Německu dochází k oživení občanské a mimoparlamentní levice v reakci na vyšeptalý systém velké koalice a její neschopnost řešit zásadní problémy ve společnosti. Slabost tradičních stran se projevuje v odlivu voličů a růstu popularity pravicově populistické Alternativy pro Německo (AfD). Časy, kdy se dalo uvažovat o koalici Sociálně demokratické strany (SPD), Zelených a Levice na celostátní úrovni, byly promarněny, a SPD dnes platí za svůj příklon k neoliberální ekonomické politice, spojené s úspornými opatřeními. Když se za Schröderovy vlády SPD touto cestou vydala, opustil ji na protest její bývalý předseda a ministr Oskar Lafontaine. Ten se podílel na vzniku strany Die Linke (Levice), stal se jejím předsedou a nyní je poslancem v Sársku. Lafontaine je dnes spolu se svoji manželkou Sahrou Wagenknechtovou, předsedkyní parlamentní frakce Levice ve Spolkovém sněmu, aktivní v novém hnutí Aufstehen (Povstaňte). Die Linke totiž získává mladé městské voliče, ale o to víc ztrácí u tradičních skupin, jako jsou nezaměstnaní, dělníci, prekarizovaní a ohrožené střední vrstvy ve východních spolkových zemích. Tito voliči přecházejí ke krajně pravicové AfD nebo nevolí. Celkově tedy levice ztrácí. Co s tím?

Tlak zdola

Zelení se posunují stále více do politického středu, i když nové vedení slibuje návrat radikálnějších postojů.  Ludger Volmer, bývalý předseda Zelených, který patří k zakladatelské generaci, dokonce tvrdí, že už se Zelení blíží konzervativním postojům a opustili svůj pacifismus i sociální zaměření, které měli na počátku a bez kterého je ekologická politika neproveditelná, protože nezíská většinu. Proto i on podporuje nové hnutí Povstaňte.

Vše ukazuje na to, že demokratická a levicová veřejnost je v Německu v pohybu. Existuje však řada rozporů mezi jednotlivými segmenty, hnutími a stranami.

Podle průzkumů by křesťanské strany dnes dostaly 31 procent, SPD 18 procent a těsně za nimi je jako nejsilnější opoziční strana AfD s 16 procenty (podle některých průzkumů už je dokonce na druhém místě). Zelení by dostali 15 procent (v posledních průzkumech mírně posilují), Levice 9 procent a liberální Svobodná demokratická strana (FDP) 8 procent. Na tuto situaci chce hnutí Povstaňte reagovat.

Hnutí představili již na zářijové tiskové konferenci v Berlíně výše jmenovaní Ludger Volmer a Sahra Wagenknechtová a dále třeba Hans Albers, hlavní dramaturg Berliner Ensemble, který má na starost komunikaci hnutí. Úvodní provolání hnutí podpořilo 80 osobností z nejrůznějších kruhů. Prohlášení hnutí s názvem Společně za spravedlivou a mírovou zemi představuje poměrně volně formulovanou agendu, kritizující nerovnosti a nespravedlnosti, příliš velký vliv ekonomických aktérů na politiku, sporné mezinárodní angažmá Německa (export zbraní, vojáci v zahraničí) nebo nedostatečnou péči o životní prostředí. Hnutí klade velký důraz na zapojení co nejvíce lidí do diskuze a veřejných akcí na podporu pozitivní proměny společnosti. Učí se přitom od kampaní spojených s populárními levicovými politiky Corbynem, Mélenchonem či Sandersem.

Zakladatelé hnutí prohlašují, že chtějí překonat krizi demokracie, která se projevuje ztrátou důvěry ve schopnost levicových stran prosazovat zájmy lidí zbavených naděje na lepší život. Frustrace z neřešených problémů vede k tomu, že se lidé nechávají strhnout populistickými sliby. Hnutí chce zapojit do politické debaty i občany, kteří nemají důvěru v etablované partaje. Má tak vzniknout tlak na strany, které se hlásí k levici, tedy SPD, Levici a Zelené, aby prosazovaly skutečně levicovou politiku a získaly na svoji stranu dost voličů k vytvoření vlády, která tuto politiku uskuteční. Je zřejmé, že důležitý bude nyní hlavně vývoj v SPD.

Ohlas hnutí je velký. Už v době svého vyhlášení mělo přes sto tisíc registrovaných příznivců. Podle jednoho z průzkumů si 34 procent Němců dovede představit, že by hnutí volili, pokud by kandidovalo. Zakladatelé však popírají, že by měla na půdorysu hnutí vzniknout nová strana, z čehož ji podezřívají zejména stranické sekretariáty. Dvojice předsedajících Levice, Katja Kippingová a Bernd Riexinger, dlouhodobě kritizují Wagenknechtovou i Lafontaina za to, že se jejich názory na migraci odchylují od stranického programu, který požaduje otevřené hranice, a za nadbíhání pravicovým populistům. Hnutí Povstaňte považují za soukromou iniciativu, která může Levici štěpit. Podobná kritika zaznívá i z kruhů SPD a Zelených a často je zaměřená přímo na Wagenknechtovou jakožto nejvýraznější představitelku hnutí i nejpopulárnější političku celé Levice. Vyčítají jí přílišné ambice, je označována za stalinistku a populistku. Také v médiích hlavního proudu převažuje kritika nebo skepse. Pokud není hnutí rovnou zatraceno, často se objeví tvrzení, že může mít budoucnost, jen pokud se zbaví Wagenknechtové.

Německá levice v pohybu

Celkově lze říct, že nečekaně vstřícná reakce veřejnosti a nepřátelská reakce velké části médií svědčí o tom, že zakladatelé hnutí odhalili zásadní společenský konflikt. Politický aktivismus, který lze zahrnout do širšího pojmu levice, se ale v Německu neobjevil až s příchodem hnutí Povstaňte. Má zde dlouhou tradici: patří k němu významné mírové hnutí, silné ekologické hnutí, hnutí globální solidarity, diakonie a charita, které se nezabývají jen dobročinností, ale prosazují i strukturální změny, a v neposlední řadě je zde silné hnutí solidarity s migranty. Více než 450 organizací vydalo provolání Unteilbar (Nedělitelní), které vychází ze zásady, že lidská práva jsou nedělitelná, a v mnohém koresponduje se sociálními cíli hnutí Povstaňte. Mnohem více však zdůrazňuje solidaritu s uprchlíky a protest proti kriminalizaci aktivistů, kteří uprchlíky zachraňují na moři.

Vše zkrátka ukazuje na to, že demokratická a levicová veřejnost je v Německu v pohybu. Existuje však řada rozporů mezi jednotlivými segmenty, hnutími a stranami. Aktivit je mnoho a koordinace nebo spolupráce jsou stále nedostatečné, a proto nemají tyto iniciativy dostatečný dopad v reálné politice. Hnutí zůstávají před branami parlamentu a někdy to vypadá, že politici a aktivní občané žijí ve dvou oddělených světech. Snaha tuto bariéru překonat může být úspěšná, jen když občanské iniciativy najdou přes všechny rozdíly společnou řeč. Vzhledem k významu Německa by to byla epochální událost.

Autor je publicista.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image