Je ráno. Pomalu se táhneš jízdním pruhem k vytoužené odbočce, která ukončí tvou zpruzenou ranní cestu do práce z vytouženého katalogového domku na předměstí. Namísto rychlé cesty do rachoty už deset kilometrů detailně studuješ nárazníky ostatních aut, které se pomalu táhnou ranní zácpou. Bláhově sis myslel, že tvoje ranní motorové peklíčko skončí tím, že ses dostal do města.
To zrovna! Jako blesk z čistého nebe kolem tebe proletím snad čtyřicítkou a minu dalších dvanáct aut až ke světlům, která tě vězní na místě. V okamžiku, kdy semafor ukáže volno, jsem volná i já, letím a nechávám tvé praktické, svobodné a normální vozidlo v mraku výfukového smradu.
Vztek, co v tobě vře, je poctivý, pravicový a vlastenecký.
Jsem na dvou kolech, zatímco ty jsi na čtyřech, a proto jsem jiná, a to ze mě dělá zmrda. Jsem tvůj nepřítel.
Jsem cyklistka. A jsem tu, abych s tebou vyjebala.
A dělám to takhle: vmáčknu se mezi tvé auto a obrubník, do kopce jedu pomaleji, než je pro tebe přijatelné, trvá mi vteřinu, než se rozjedu do křižovatky… Všechno to dělám schválně, abych tě donutila srazit mě, abys byl kvůli mně zase pozdě v práci. To je můj cíl, sen, poslání, přesně kvůli tomu jsem byla vymrštěna z dělohy do tohoto prosluněného světa. Dosáhnu nirvány, jedině až budou mé kosti rozemlety do silničního prachu a moje svaly se přilepí k asfaltu a ty zase dorazíš pozdě na poradu vedení v 9:00.
S úsměvem na té silnici chcípnu, zatímco prožiješ svou malou smrt, když promeškáš šanci na povýšení.
Já jsem chaos. Já jsem peklo. Jsem na dvou kolech, zatímco ty jsi na čtyřech, a proto jsem jiná, a to ze mě dělá zmrda. Jsem tvůj nepřítel.
Řízneme zatáčku moc zostra a z našich tašek nám přes rameno jako rakety vyletí biomrkve s vlající zelenou natí. Proletí skrz okénko auta, roztříští zbrusu nové bezpečnostní sklo, zasáhnou tě do spánku, poškodí ti mozek a udělají z tebe vegana. Mrkve vybuchnou do tisíců sacharidových střepin, propíchnou paže a nohy celé tvé rodiny a udělají vegany i z nich.
„Čočka, ne kližka,“ zadrmolíš, až budeš nevěřícně opouštět přelud svého dosavadního života.
Vánoční večeři odzvonilo, letní grilovačka se zruší. Obě jsou založené na žraní masa, jsou tradiční – a já je zničila. Ano, nejradši bych je přejela, kdyby to jenom šlo. Zadním kolem bych je ve smyku rozmázla. Ale jsou to jenom dny v kalendáři, a tak je tímhle způsobem nemůžu doslovně zničit, i když hodně chci.
A tady je seznam dalších věcí, které přejedu a rozmáznu, jakmile bude příležitost:
1. děti ze soukromých škol
2. tvoje praktické SUV
3. zamilované korporátní párečky, které jezdí do města, ale bydlí v Líbeznicích nebo Mazlovicích, nebo kde to vlastně žijete
4. zamilované páry seniorů, které jezdí rády do města, ale bydlí v komunitě penzistů, také v Líbeznicích nebo Mazlovicích (i kdyby to měla být poslední návštěva seniorů ve městě před očekávanou klidnou smrtí bez medikamentů, stejně se nemůžu dočkat, až ji pokazím)
5. všechny městské liberály, kteří volí ODS
6. milované rodinné labradory
7. anarchokapitalismus
Zapsal sis to všechno? Stíháš to? Je mi to fuk. Jedu moc rychle na to, abych se o to zajímala.
A teď je čas na kvíz!
Otázka č. 1: Cink, cink, cink!
Pověz, co je to za zvuk? Slyšíš ho za svými zády? Možnosti jsou:
a) Jsem to já a beze slov tě informuju, že jsi s dětmi vystoupil ze svého praktického SUV přímo do cyklopruhu, kde právě řídím vozidlo
b) Skutečné zvony z pekla. V posledním okamžiku vyvolávám Satana, který tě stáhne do věčných plamenů potom, co rozdrtím tvé kosti svými úžasnými koly.
Otázka č. 2: Klap-klap-klap-klap-klap! Copak je to za zvuk? Přichází zezadu a trochu zprava? Může to být:
a) Zvuk toho, jak kolem tebe projíždím ve vyhrazeném cyklopruhu
b) Signál v morseovce, kterým svolávám stovky svých levičáckých, sluníčkářských, kavárenských, nezaměstnaných kamarádů, aby ti zkazili den tím, že také pojedou na kole v blízkosti tvého praktického SUV.
V obou případech je správná odpověď b.
Ach ano, bzukot našich kol je zvuk letu tisíců sarančat. Hemžíme se jako roj. Přicházíme ze severu, z jihu, z východu, ze západu. Odevšad. Abychom byli blízko tebe a abychom nebyli v autě.
Abychom zničili svět takový, jaký ho znáš.
Autorka je cyklistka.
Z anglického originálu I Am A Cyclist, And I Am Here To Fuck You Up, zveřejněném na serveru thoughtcatalog.com, přeložila a pro český kontext upravila Brněnská Cykloguerilla.