Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Léčba českého vzdělávání: Prostě tu „zhoubnou“ tkáň odřízneme

Navrhovaný systém „cut-off skóru“ v českém školství bude mít za výsledek prohloubení už tak dost katastrofálních příkopů mezi kvalitním a nekvalitním vzděláváním.

Se znepokojením sleduji, jak se v posledních letech naplňuje vývoj, který jsme – společně s kolegy z EDUin – předvídali už při zavádění plošných přijímacích zkoušek: budou používány k tomu, aby mohly kraje „modelovat“ vzdělávání podle „odborných“ názorů lidí, kteří jsou v této oblasti takřka negramotní, a jediné, na co slyší, je tlak stávající podnikatelské lobby. Ani ne tak plíživé, jako spíše okázale ignorantské pokusy o pomyslný návrat do minulosti se už dějí v Karlovarském kraji, nedávno se k podobné „strategii rozvoje“ přihlásil i Pardubický kraj. Ve Zlínském kraji se vehementně dožaduje redesignu vzdělávání k obrazu svému automechanik Jiří Čunek. Jde o to přesunout co nejvíce dětí z maturitních oborů, které jim otevírají perspektivu dalšího vzdělávání, do oborů učňovských. Proč? Protože „učňáky“ vyplivnou na pracovní trh v osmnácti letech bezprizorné a jejich jedinou možností je nechat se zaměstnat za podmínek, které určí podmínky v oblasti jejich bydliště.

Všechno ještě zhoršit

V jednom jsme se ale mýlili. Domnívali jsme se, že tlak na nastavení „nepodkročitelného minima“ v přijímacích zkouškách budou kraje vyvíjet na základě právně nevymahatelných „doporučení“, jež ale budou ředitelé škol respektovat kvůli obavě z toho, že by se mohli znelíbit zřizovateli (u středních škol jsou to právě kraje). Vše ale nabralo úplně jinou dynamiku v okamžiku, kdy Česká školní inspekce (ČŠI) zpracovala tematickou analýzu zabývající se školami, které dosahují rekordní neúspěšnosti žáků v maturitní zkoušce. Jde o odborné střední školy a učiliště s nabídkou maturitních oborů. V reakci na zjištění ČŠI, mezi kterými se mimo jiné jako rozdílový faktor objevuje to, zda škola provádí, či neprovádí před vstupem do studia výběr uchazečů na základě kvalifikačních kritérií, se ministr Robert Plaga nechal slyšet, že ministerstvo školství vypracuje během několika týdnů návrh na zavedení takzvaného cut-off skóru. To znamená, že dosavadní přijímací zkoušky, které jsou sice povinné, nicméně nemají stanovenou žádnou minimální hranici úspěšnosti, ji v budoucnu mít budou.

Je nutné se zaměřit na meziresortní pomoc rodinám, které nedokážou svým dětem připravit dostatečně perspektivní budoucnost, protože si nejsou vědomy důležitosti vzdělání.

Stratégové v krajích jásají, neboť dosáhli svého. Léčba hodnoty českého vzdělávání je zahájena. Zvolena chirurgická metoda odřezávání „zhoubné“ tkáně. V českém slovníku se sice eufemisticky mluví o „nepodkročitelném minimu“, nicméně cut-off doslovně znamená odříznout.

Velmi by mě zajímalo, kolik Čunků dokázalo přečíst a kontextuálně interpretovat zprávu z analýzy ČŠI. V hlavních zjištěních je sice zmínka o tom, že školy, které na počátku prováděly výběr, následně vykazují podstatně nižší neúspěšnost u maturit. Nicméně v hlavních závěrech inspekce se jako zásadní příčina nezdaru zmiňuje obrovská míra absence žáků ve výuce, která je přímo způsobená nulovou nebo nízkou motivací studentů a studentek.

Nihil novi sub sole. Kdo se kdy bavil s učiteli z učilišť, ten ví, že pracují s mladými lidmi, kteří ve věku 16–17 let nemají v podstatě žádnou pozitivní perspektivu, ke které by vztahovali svou budoucnost a pro jejíž realizaci by byli ochotni vynaložit nějaké úsilí. Jenže to není problém maturitních oborů, a dokonce ani učilišť samotných, byť některé střední školy své žáky pouze utvrdí v tom, že vzdělávání je vulgárně řečeno úplně na hovno. Žáci přicházející na tyto školy „selhávali“ většinou už na školách základních, a proto končí právě zde, v pomyslné stoce českého vzdělávacího systému.

Jenže tihle lidé nejsou nějaká neléčitelná gangréna, kterou bychom měli odříznout od zdravé tkáně, aby ji dále neinfikovala. Jsou to mladí lidé, kteří ke vzdělávání potřebují najít vztah. Potřebují pochopit, že kvalitní školství může být výtahem z bídy, cestou k tomu, aby v životě dosáhli na víc než jen na práci v ponižujících podmínkách provozů, které odměňují své zaměstnance minimální mzdou. Vymanit se ze začarovaného kruhu sociální neprostupnosti může narušit životní deziluzi, táhnoucí se u lidí absolvujících nekvalitní školy od mládí po stáří, a zamezit přenášení pochopitelné společenské frustrace těchto lidí z generace na generaci.

Budoucnost celé společnosti

Zavedení cut-off skóru nic neřeší, naopak. Více demotivovaných mladých lidí skončí místo v maturitních oborech v oborech nematuritních. Dostanou nálepku nevzdělavatelných, s níž nastoupí do prací, které je zhusta nedokážou připravit na sociální ani ekonomickou realitu dneška, natož budoucnosti. Je více než jasné, že řadu odvětví čekají s nástupem automatizace obří změny, které budou vyžadovat alespoň schopnost se přizpůsobit, když už ne akomodovat si měnící se skutečnost ve vlastní prospěch. To lze pouze na základě dostatečně vysoké úrovně základních gramotností, jednoduše řečeno čtenářství, obstojné znalosti angličtiny, zvládání základní matematiky, dovednosti orientovat se v informačních zdrojích, v trendech technologicky neustále se měnícího světa a v dovednosti relativně rychle získávat nové znalosti. To jim současná učiliště, až na výjimky nedají, jakkoli si budou pohrobci uvěznění v paradigmatech 20. století gratulovat, jak brilantně pomohli českému vzdělávání ke „kvalitě“ tím, že odřízli nějakých 30–40 procent (podle nich čím více, tím lépe) mladých lidí od vzdělání.

Vím, že Robert Plaga je přemýšlivý a souvislostí si vědomý člověk. Napříč politickým spektrem dokonce panuje shoda v tom, že je to dobrý ministr školství. Myslím si totéž. Zároveň vím, jakému tlaku současné, prozíravosti prosté ekonomické a politické lobby bude muset odolávat. Nicméně apeluji tímto na ministra školství, aby se ministerstvo – i na základě doporučení ČŠI – zajímalo o skutečné příčiny bídného stavu vzdělávání na středních odborných školách a učilištích a teprve potom uvážlivě navrhovalo řešení. Jak vyplývá z tuzemského výzkumu CLOSE nebo z mezinárodních srovnání, která provádí OECD, závislost dosaženého vzdělání je v ČR silně vázána na socioekonomickou situaci rodiny, na její kulturní kapitál, na dosažené vzdělání rodičů. Je takřka jisté, že selhávající školy koncentrují vysoké procento dětí, které procházejí vzdělávacím systémem bez motivace a podpory od samého počátku, a tím pádem se budou následně optikou přijímacích zkoušek či maturity jevit také jako selhávající. Je nutné se zaměřit na meziresortní pomoc rodinám, které nedokážou svým dětem připravit dostatečně perspektivní budoucnost, protože si nejsou vědomy důležitosti vzdělání, případně neumějí kvůli jeho absenci překlenout bariéry, které před jejich děti vzdělávací systém staví. Chybějící procenta investic do vzdělávacího systému musí proudit právě sem. Nezávisí na tom zdaleka jen úroveň života těch, kdo balancují na sociálních a ekonomických hranách. Na tom, jak se bude dařit třetině lidí sociálně a ekonomicky slabých, záleží do značné míry i budoucnost celé české společnosti a my, kterým se dostalo kvalitního vzdělání, bychom si to měli uvědomit. Fakt, že se populistům hodí do krámu nevzdělanost, a tím pádem jednodušší zneužitelnost a manipulovatelnost, by naši představivost měl výrazně nakopnout.

Autor je člen vzdělávacího think tanku EDUin.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image