Asi málokdo věřil, že soudce Brett Kavanaugh nebude nakonec dosazen do doživotní funkce v nejvyšším soudu. Výpověď profesorky psychologie Christine Blasey Ford, v níž do detailů popsala sexuální napadení, ke kterému mělo dojít na začátku osmdesátých let, se senátory nepohnula a Kavanaugha nakonec s historicky nejnižším poměrem 50:48 v sobotu zvolili. „Proč procházet těžkostmi, když to stejně k ničemu nebude?“ vyjádřila Blasey Ford ještě před několika měsíci obavy, zda má vůbec smysl o celé události hovořit. Během slyšení pak prohlásila, že jí útok změnil celý život. Dlouhou dobu se prý bála a styděla o tom komukoli říct. Přesvědčila samu sebe, že vzhledem k tomu, že znásilněna nebyla, by se přes to měla přenést a předstírat, že se nic nestalo. Za celé roky o tom pověděla jen hrstce přátel a manželovi, nikdy ale neprozradila Kavanaughovo jméno ani bližší detaily. Teprve v roce 2012 se manželovi svěřila s celým příběhem. V té době předělávali dům a ona trvala na druhých vstupních dveřích, nikdo ale nevěděl proč. Měly sloužit k případnému úniku. „Pamatuji si, že jsem říkala, že mladík, který mě kdysi napadl, by jednou mohl být členem nejvyššího soudu,“ prohlásila.
Povinnost vypovídat
Když se Blasey Ford v červnu dozvěděla, že Kavanaugh patří mezi kandidáty a je řadou médií glorifikován, někdy dokonce jako ženský mentor, cítila prý občanskou povinnost o napadení vypovědět. Demokratické senátorce Dianne Feinstein tak v červnu poslala dopis obsahující popis napadení s žádostí o zachování anonymity. Pokud by nevypověděla veřejně, riskovala by, že senát bude volit, aniž by znal celou verzi příběhu. O existenci dopisu se ale dozvěděla média a obraceli se na ní reportéři. Rozhodla se tedy promluvit veřejně. Lidé z celé země jí vyjadřovali podporu, zároveň však čelila výhružkám smrtí a nakonec byla nucena se přestěhovat.
Blasey Ford se obávala reakcí na své svědectví. Přesto se nedá říct, že by její snaha vyšla vniveč. Ukázala celou řadu věcí. Třeba co všechno jsou republikáni ochotni přehlédnout ve svém boji o politickou moc, ale také, že to některé členy strany vede k opouštění republikánských řad.
Nelze samozřejmě přehlížet, že demokratům se svědectví Blasey Ford hodilo. Cílem kritiky by určitě měl být způsob, jak situaci načasovali vzhledem k blížícím se volbám nebo jak došlo ke zveřejnění dopisu. Těžko lze ale celou situaci redukovat pouze na stranický boj. Není potřeba být zvlášť empatický k pochopení toho, jak Blasey Ford vnímala, že se členem nejvyššího soudu, který rozhoduje i v otázkách občanských práv, může stát právě Kavanaugh. Republikáni se to rozhodli prostě ignorovat – nikdo neměl odvahu výpověď otevřeně zpochybňovat. K tomu se uchýlili až později, když přišli s teorií, že k útoku sice mohlo dojít, ale pachatelem nemusel být Kavanaugh.
Trauma zůstává
Krátce po tom, co se Blasey Ford totálně citově a lidsky obnažila a popsala detaily traumatu, ji Donald Trump nazval „věrohodnou svědkyní“, která podala „přesvědčivou výpověď“. Jenže uběhlo pár dní a začal ji před svými příznivci v Mississippi zesměšňovat a napadat její důvěryhodnost, protože si prý nepamatuje okolnosti onoho večera. Těžko říct, co se odehrává v mozcích žen a mužů, kteří dokáží v takovém momentě Trumpovi extaticky tleskat. Co ale víme, je, co se odehrává v mozku člověka, který prožil trauma. Víme to od samotné Blasey Ford, která během slyšení odborně vysvětlila, že „noradrenalin a adrenalin (…) zakódují vzpomínky do hipokampu, což zkušenost týkající se traumatu uzamkne, zatímco ostatní detaily vyblednou“. Víme to ale třeba i od Lady Gaga, taktéž oběti sexuálního násilí, která v Late Show Stephena Colberta vysvětlila, proč má Blasey Ford její důvěru: „Pokud je někdo napaden nebo prožije trauma, je vědecky dokázáno, že to člověka změní. Je to biologie. Trauma je uzamčeno jako do truhly a odsunuto, abychom mohli přežít bolest (…) Věřím, že když tato žena uviděla, že soudce Kavanaugh bude pravděpodobně dosazen do nejvyšší pozice soudního systému země, ta truhla se otevřela a ona měla odvahu sdílet svou zkušenost s celým světem, aby tuto zemi ochránila.“ Víme to od nespočtu žen, které se cítily inspirovány výpovědí Blasey Ford natolik, že volaly do televize C-SPAN, aby se svěřily s mnohdy desítky let starými vzpomínkami na to, jak byly napadeny nebo znásilněny, ačkoli z různých důvodů dosud nepromluvily. Anebo na základě hashtagu WhyIDidntReport, který vyvolal velký ohlas na sociálních sítích.
Jasně, že Trump tohle neví. Jenže republikáni to především vědět nechtějí. Proto 27. září seděli jak zařezaní a s Blasey Ford se vůbec nebavili (místo toho si s elegancí sobě vlastní najali prokurátorku Rachel Mitchell, aby za ně kladla nepříjemné otázky). Proto se senátor Jeff Flake, kterého během cesty na slyšení konfrontovaly dvě ženy ve výtahu, aby mu naostro řekly, co si myslí o volbě Kavanaugha, zmohl jen na „děkuji“. Obě ženy mimo pak Trump nazval profesionálkami „zaplacenými Sorosem a dalšími“. Jak jinak. Mimochodem Trump se spolu s řadou republikánů často oháněl termínem presumpce neviny, což nebylo na místě, protože nešlo o soud. Je ovšem zajímavé, že se tímto principem neřídil během své kampaně, kterou v zásadě založil na kriminalizaci Hillary Clinton. Jeho fanoušci skandují „Lock her up!“ dodnes.
Pro mnohé z nás je nepředstavitelné, co pro Christine Blasey Ford znamenalo jít s kůží na trh. Prostě proto, že onen dopad nevidíme. Když mají lidé jako Michal Viewegh potřebu rozčilovat se nad „severoamerickými krávami“ stěžujícími si na „nevinný, pětatřicet let starý gymnaziální petting“, těžko si představit, čeho všeho jsou schopní frustrovaní virtuální anonymové bez ochoty naslouchat. Blasey Ford se obávala reakcí na své svědectví. Přesto se nedá říct, že by její snaha vyšla vniveč. Ukázala celou řadu věcí. Třeba co všechno jsou republikáni ochotni přehlédnout ve svém boji o politickou moc, ale také, že to některé členy strany vede k opouštění republikánských řad. Výhra zbylých republikánů se navíc může – vzhledem k nepopularitě Kavanaugha – negativně projevit na voličských preferencích. Nejvyšší soud funguje jako nestranická instituce, v případě Kavanaugha však o nestranickosti nemůže být řeč. Jeho konspirativní řeči o „pomstě iniciované Clintonovými“ a o „milionech dolarů od levicových opozičních skupin“ o tom vypovídají jasně. A v neposlední řadě nelze opominout neutuchající protesty přeživších sexuálních útoků, které Kavanaughova volba podle všeho jedině posílí.
Autor je spolupracovník redakce.